V zajetí vzpomínek

15. kapitola - Hannah

   ,,Sif,'' ozvalo se ze zadní lavice šeptem, aby nás učitelka nezaregistrovala. ,,Sif,'' Cora má dnes zřejmě dobrou náladu. Nevzdala to ani po pár minutách. ,,Sif Phoolová, otoč se na mě!''

   ,,Ano?'' Vzdala jsem své snahy o to jí ignorovat. Už na to nemám náladu, asi jako poslední tři týdny, kdy mi předhazuje jedno a to samé téma. 

   ,,O přestávku se mnou musíš na chodbu,'' šeptala a neubránila se zářivému úsměvu. ,,Někdo tam na tebe čeká.''

   Někdo? Snad ne... Probůh Coro, proč to děláš. Proč jsi ho sem přivedla. ,,Coro...'' zahájila jsem svůj tichý protest. 

   ,,Nech toho!'' zasyčela na mě. Chtěla jsem říct něco o tom, že tohle u ní není typické, ale vyšlo z toho jen otevření a zavření úst za neustálého nechápavého mračení. ,,Už asi týden přemýšlíš o tom, kdy a jak se s ním setkat." Cože? Jak to ví? To jsem tak průhledná? I když, není to týden. Tedy pokud v nějaké jiné dimenzi nemá týden 420 hodin. ,,Co tady ještě otálíš? Koukej tam jít."

   Popoháněla mě Cora. Dokonce jsem zaregistrovala i souhlasné přikyvování ze stany Nicole, Patricka a dokonce i od Gwen a Anny, což je docela zmatečné. Neví o čem je diskuze. Tedy, ano ví že o mém možném vztahu s mužem, ale netuší o jakého muže se jedná.

   ,,Ano, Coro?" Vytrhl mě ze zabřednutí hlas učitelky, jejíž výklad každý bez problémů ignoroval. Koho by bavila občanská nauka?

   ,,Paní učitelko, omylem jsem vylila Sif na mikinu pití, může si to jít vyčistit?"

   ,,Cože?" Otočila jsem se na ní. ,,Vždyť jsi na mě nic nevylila," sotva jsem to dořekla, přistála na mě její minerálka. Díky bohu za to, že to není nic sladkého. ,,Coro, sakra, co to děláš?"

   ,,Promiň," pronesla s lítostí, která měla víc faleše než upřímné lítostí. Což zamaskovali její psí oči a nedobytný pohyb ramen dopředu a dozadu.

   Za neustálého vyhánění učitelky, abych si to šla usušit, i když už se voda dávno prosákla přes všechnu látku až na pokožku, jsem se tedy vydala na chodbu.

   Opravdu je tady? I po tom, co jsem se mu dlouho neozvala. To je... Já nevím. Začínám mít pocit, že by to mohlo být třeba i možné. Vztah s někým. A nejen s někým obyčejným. Ale T.O.P - tedy Choi Seung Hyun - si se mnou dal více práce, než kdokoliv jiný. 

   Dala jsem si s jeho odehnáním více práce, než s kýmkoliv jiným. Ostatní to vzdali po prvním odmítnutí. Ale on, je tady a ...

   ,,Seung Hyune, já se moc omlouvám za to, že..." Vyrazila jsem nadšeně ze dveří. Sotva jsem jim však přestala věnovat pozornost, naskytl se mi pohled na něco, co všechno mé nadšení opět uvedlo do světla realismu. 

   Naskytl se mi pohled na Simone, která v náručí Seung Hyuna šťastně přijímala jeho polibky. Tedy do té doby, než si mě šťastný páreček povšimnul. ,,Sif," vyslovil sotva propadající dech Seung Hyun.

   Otočila jsem se a opět si to namířila do třídy. Nemotornými, mechanickými pohyby jsem se dostala až ke své lavici. Rychle jsem si posbírala svoje věci a naházela je do tašky. 

   ,,Sif, je vše v pořádku?" Zeptala se starostlivě Cora. Podívala jsem se na ní, i na všechny své další kamarády. Poté jsem pohledem zamířila ke dveřím, kterými nyní vešla Simone. Mezitím co si na rty nanášela lesk, věnovala mi jeden ze svých pohledů a vzápětí i úsměv. Obojím mi jasně vzkazovala, že mě opět dostala. ,,A sakra," pronesla Cora.