V zajetí vzpomínek

8. kapitola - Výhled

   ,,Na tohle," ukázal jsem na obrovské bílé stvoření, ,,mám vlézt? Nikdy!"

   ,,Promiň, ale nestihla jsem ti na něj udělat pruhy," zasmála se Safira vlastnímu vtípků. ,,Ale je to hodný kůň, nic ti neudělá."

   ,,Haha, taky si z tebe budu utahovat, až si seženu toho draka," ukázal jsem na ní, zatímco jsem obcházel velké zvíře že všech stran. Je to opravdu monstrózní kůň. Ale když tady jen tak stojí, bez uvázání a vypadá to, že spí, nevypadá nebezpečně. ,,A pak tě donutím, aby jsi si na něj sedla.'' 

   ,,Ok-hey, platí.'' Cože? Souhlasí. To se mi nechce líbit. ,,Ale teď jsme u koní, takže šup do sedla. Nejdřív ho vyčistíš, pak ti pomůžu s postrojem, dám ti helmu a rychle na jízdárnu. Na čištění máš deset minut.''

   ,,Deset minut? Vždyť je celý zabahněný,'' žasl jsem nad tím, jak krátký limit mi dala. ,,Jsi zlá.''

   ,,Deset minut, ale já ti pomůžu. Vezmu si jednu stranu a ty druhou,'' pronesla Safira a hodila po mě jednu z čistících pomůcek. Malé, gumové náčiní s úchytem v podobě pásky nevypadalo vůbec vábně. ,,Tohle je hřbílko. Tou páskou protáhneš ruku a tím hrbolatým z koně odstraníš bahno. Čisti kruhovými pohyby. Neboj se přitlačit. Pro koně to bude jako masáž.''

   S odhodláním jsem se pustil do čištění. Že mě po pár minutách bolela paže, netřeba říkat. Zatímco jsem se držel, abych nenaříkal, sledoval jsem Safiru, jak efektivně vyčistila svojí stranu tohohle mamutího zvířete a ještě pomáhá mě. 

   ,,Tohle,'' ukázala mi jakýsi podivný kovový háček vycházející z plastového držáčku. ,,To je háček na kopyta. Zvedneš koni takhle nohu,'' naklonila se k přední noze na pravé straně koně a lehce ji zvedla. ,,A pak odstraníš nečistoty, jako jsou kamínky, a ostré předměty.'' Obratně vyčistila kopyto a opět položila nohu na zem. Podala mi háček na kopyta a přešla k zadní noze. ,,Teď ty!''

   ,,A co když mě kopne?'' Díval jsem se s nelibostí na zadní nohu, který byla momentálně pokrčená, jak kůň přenášel váhu na druhou stranu svého těla.

   Safira se naklonila do strany, aby přese mě měla výhled na koně. ,,Myslím, že ten teď problém dělat nebude,'' usmála se na mě. ,,Musíš se postavit ke koni bokem,'' začala mě korigovat. Dobrá tedy. Přistoupil jsem ke koni z boku a měl stále na očích jeho hlavu. Oči stále zavřené, to je dobře. ,,Takhle ne,'' začala se smát Safira ještě víc. Jsem rád, že ze mě má legraci. ,,Otoč se na mě! Dobrá, teď se skloň k noze. Prsty stoč tak, aby byli na přední straně kopyta, ale dlaň musí zůstat na vnitřní straně nohy. A teď táhni k sobě!'' A nic, kůň odmítal nohu zvednout. ,,Same,'' plácla koně po zadku. Nelekne se? Pak by po mě mohl vykopnout. ,,Nedělej drahoty a zvedni tu nohu,'' kůň na její rozkaz poslechl a zvedl nohu. ,,Promiň, někdy takhle zkouší začátečníky. Teď nohu podepři svou.''

   ,,Á, ten kůň se o mě opírá. Spadne na mě,'' zpanikařil jsem, když jsem ucítil, jak na mě to tunové zvíře přenáší váhu. Zabit zalehnutím koně. Skvělá smrt. 

   ,,Rychle vyčisti kopyto a nepanikař tady,'' pronesla s úsměvem Safira. 

   ,,Ty si to užíváš, že ano?'' Jistě, že si to užívá. Úplně se vyžívá v mém trápení. Rychle jsem vyčistil kopyto, jak mi to vysvětlila a jak jsem ji předtím viděl to dělat a pustil nohu, přičemž jsem rychle uskočil. 

   ,,A to jsi ještě na něj nenasedl,'' pronesla, když mi brala háček na kopyta a přecházela ke dvou zbývajícím nohám, o které se sama postarala. Podala mi jakýsi podivný kartáč s dlouhými štětinami. ,,Dělej rychlé tahy po směru srsti. Tím odstraníš prachové nečistoty. Hlavně na hřbetě, bocích a břichu. A kdyby jsi stihl i z nohou odstranit to bahno, budeš zlatíčko.''