V zajetí vzpomínek

31. kapitola - Nikdy víc?!

   Vrátil jsem se zpět do studia. ,,Sif se omlouvá, volali jí z podniku. Musela tam jet," řekl jsem první přijatelnou lež, která mě napadla.

   ,,Když Sif odešla, všichni jste byli připraveni jít za ní. Znamená to, že k ní chováte nějaké city?" neopouštěl moderátor svojí roli. Začínám ho mít dost. Ostatní zřejmě taky.

   Zbytek rozhovoru proběhl ve vážném nic neříkají čím rozhovoru. GD a Seungri se ujali odpovídání na většinu otázek. Zvolili diplomatickou cestu. Díky čemuž nás moderátor zasypával dalšími a dalšími otázkami.

***

   Když jsme se dostali z tohohle televizního výslechu, hodiny oznamovali příchod nového dne. Pevně doufám, že najdu Safiru v její ložnici.

   Vstoupil jsem do potemnělého domu. To, že ani jedno z oken nezáří světlem, znamená, že Safira již zřejmě spí. Nebo... Tady nemusí vůbec být. 

   Zamířil jsem k její ložnici. Pootevřel jsem dveře, jen abych zjistil, že postel je prázdná. Zaplavila mě náhlá panika. Okamžitě jsem prohledal všechny ostatní pokoje. 

   Šílený z toho, že ji nemůžu najít jsem skončil v minimálně používané kuchyni. Jen Safira ji v poslední době používala. 

   ,,Aish," zakřičel jsem sám na sebe. Nedokážu uhlídat jednu jedinou holku. 

   Podíval jsem se přes francouzské okno na měsíc, který jasně zářil mezi mraky, které jej obeplouvaly, snad aby mu daly vyniknout.

   Na hladině bazénu se zjitřila hladina. Jistě do něj spadla nějaká nečistota. A další. A další. Zřejmě listí. Nic jiného by nevytvořilo pravidelné vlnění vodní hladiny. Snad by mohlo...

   Vydal jsem se k francouzskému oknu, jen abych získal lepší výhled na terasu.

   ,,Sif," vyběhl jsem hned, jak jsem spatřil u schodů ve vodě nehybné tělo. Jediné, co mě uklidňovalo byla její spící tvář, která byla nad hladinou vidět jako jediná část jejího těla. ,,Safiro," skočil jsem za běhu do vody. Vynořil jsem se přímo u jejího nehybného, štíhlého těla. 

   Oční víčka se jí slabě zachvěla. To však, byla její jediná reakce na mě. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Na hladině kolem nás pluly prázdně plechovky od alkoholu. 

   ,,Bože, Sif," hlesl jsem. ,,Je únor," pronesl jsem, protože jsem se sám už třásl zimou. A to jsem tu jen chvíli. Vzhledem k tomu, že modré rty a bledá, skoro sněhově bílá pokožka v záři měsíce, vypadaly nadpřirozeně, netroufám si ani pomyslet na to, jak dlouho ve vodě je.

   Vzal jsem jí do náruče a vyzvedl jí z vody. Teď nesmím meškat. Musím ji zahřát. Spěchal jsem přes terasu, do kuchyně. Nahoru k pokojům. Bylo mi jedno, že drahou podlahu a koberečky na zakázku nasáknout vodou. 

   Jemně jsme položil Safiru do své postele. ,,Vydrž, Sif," ujišťoval jsem tím spíše sám sebe, než-li jí. 

   Rychle jsem se dal do odstraňování studeného, vodou nasáknutého oblečení. Teď, když jsem v šoku, nebudu se zabírat ničím jiným, než zahřátím jejího zesláblého těla.

   Na to, že je únor toho na sobě moc tedy nemá. Jen tmavé džíny a jednoduché bílé dámské triko. Jednoduchý styl, jaký používá Taeyang.

   Rychle jsem to z ní strhl. Tohle mě rozčiluje také. Nabídl jsem jí pomoc s tvořením jejího šatníku. Toho, co se k ní hodí jsou mraky, ale ona si radši nechá poradit od Taeyanga, Daesunga a Seungriho.    Zarazil jsem se, když jsem se dotýkal jemné krajkové látky. Ve vzteku, ale i ze strachu jsem přestal vnímat. Málem bych Safiru vysvlékl do naha. Za to by mi později nepoděkovala.

  Přikryl jsem jí dekou. Poté jsem zašel do skříně a vzal jsem ještě další dvě silné deky, které jsem našel. I jimi jsem přikryl Safiru.

   Sedl jsem si na kraj postele a sledoval jí. Může se kdykoliv probrat. Musím být u toho. Co kdyby mi něco chtěla říct. Co když bude něco potřebovat?

   ,,Hlupáku," popadl jsem ručník, který jsem vzal taktéž ze skříně. Začal jsem jím Safiře sušit vlasy. ,,Cos to provedla? Proč mi tohle děláš? Musíš mě takhle děsit?'' 

   Místo odpovědi jsem se dočkal jen přetočení na pravý bok a zajetí jednoho z polštářů, který pevně objala. ,,Chci se stát tím polštářem,'' pohladil jsem jí po tváři. Zachvěla se a obličej zachumlala ještě více do polštáře. Díky tomu jí do obličeje spadlo několik pramenů mokrých vlasů. Zastrčil jsem je za ucho. 

   ,,Neboj se!'' pronesl jsem tiše. ,,I když jsi řekla, že nebudu nikdy tvůj přítel, vím, že jsi to pronesla ve vzteku. Proto to neberu vážně. Nevím, proč se mi bráníš, ale přijdu na to. Nikdy se tě nevzdám.''

   ,,Oktam,'' pronesla tiše. Mluví ze spaní. Jak roztomilé. I když... dřív jsem to u ní nezaznamenal. Ještě takové divné slovo. To musí být některé z českých slov, které mě nenaučila. ,,Ne,'' zavrtěla hlavou a trhavě se nadechla. ,,Nechtěla jsem...'' hlesla omluvně. ,,Odpusť...'' dodala. ,,Mrzí mě to.''

   ,,Pššš,'' sklonil jsem se k ní. ,,Bude dobře,'' oloupil jsem jí o polštář a vkradl se na jeho místo. Objala mě kolem pasu, když jsem se usazoval. Seděl jsem opřený o pelest postele a sledoval Safiru, jak se ke mě tiskne, jen aby zaplnila prázdnotu po polštáři. ,,Mrzí mě ten polibek,'' pronesl jsem k ní. ,,Nemyslel jsem na tebe a udělal to, o čem jsem se domníval, že utiší mě. Omlouvám se.''

   ,,Už nikdy víc,'' pronesla. Jsem rád, že je naprosto mimo obraz dění.

   ,,Bez tvého svolení - už nikdy víc. Slibuji,'' zpečetil jsem svůj slib posledním polibkem, který jsem jí lehce vtiskl do vlasů- 

   Tato nádherná chvíle nám ještě chvíli vydržela. Poté se začala celá třást. Klepala se a na kousku kůže bych asi momentálně nenašel místo, které by neokupovala husí kůže. ,,Zima,'' pronesla utrápeně. Pevně jsem jí zachumlal do všech třech dek. 

   ,,Našel jsem tě ve studené vodě,'' vysvětloval jsem jí tiše. ,,Bude chvíli trvat, než se zahřeješ.''

   ,,Nemůžu, Edito,'' pronesla další slova ze spánku. Zdá se jí o oblíbené poničce? Co to znamená? Je to dobrý sen? Není to noční můra? ,,Stín musí zůstat beze mě,'' zřejmě vysvětlovala své oblíbeňkyni. ,,Se mnou... Žádná budoucnost,'' pronesla a otřásl jí silný záchvěv. 

   Pozoroval jsem ji a čekal, zda-li ještě něco pronese. Slova i otřesy však ustaly a dlouho se nic nedělo. Cítím, jak mě samotného uspává pozorování její tváře. Je to pro mě těžké. Zamilovaný muž prožívá stejná muka jako zamilovaná žena, když nemůže být s tím komu patří jeho city. I když je to pro mě těžké, zůstanu tím nejlepším přítelem, který se nikdy neobjeví po jejím boku.

Holla. No tak se nám Sif pěkně opila. Nedivím se jí, to co se událo v Show Stage by odrovnalo asi každého. Máme však štěstí, že Sif je silná a nedohnala to až na sebepoškozování nebo nedej bože až na úplný konec. To by byla katastrofa.