Písařka

10.

 Elodie opatrně Broddymu obvazovala ruku a já ji obdivovala za to, jak zručně jí to šlo, i když neviděla, co dělá.

„Takže jdeš?" vyptával se Broddy, když nám vylíčil cosi o jakési výpravě. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost, protože jsem se snažila vymyslet jak Sebatovi pokazit den. Ale podle toho, jak se tvářil jsem usoudila, že se mu moc nechce.

„Vlastně musíš jít, bude to geniální," rozplýval se a chtěl rukama ve vzduchu malovat imaginární obrázky, ale Elodie pořád držela jeho dlaň a tak se stalo, že si jen zaryl obvaz hlouběji do kůže. K mému překvapení zpočátku jen trošku sykl a pak znovu vesele vykládal.

Budou tam všichni naši příbuzní. Můžeš to brát jako rodinný výlet," po tom co to řekl, se Sebat podíval na mě.

„Prvně si promluvím s Joustenovou," z neznámého důvodu mi naskočila husí kůže. Will vstal a popadl mě za předloktí. Překvapeně jsem vyjekla, ale to mě už táhl do nějaké jiné místnosti. Zavřel za námi dveře a já ještě mohla slyšet, jak Broddy bojuje s Elodií.

„Chci vědět, co si řeknou," prohlásil a hnědovláska zřejmě silně trhla s obvazem protože on bolestně zakňučel.

„Chtěli rozhovor mezi čtyřma očima. Nech je," rozkázala a já si v duchu povzdechla. Vlastně jsem nechtěla se Sebatem trávit čas sama. Nevím jak to, ale od té doby, co jsme se tady ocitli, jsem se ho trošku bála. Teď by mi nevadil ani někdo tak zvědavý jako Broddy.

Pak se dveře zavřely a William je zamkl. Asi se ze mě pomalu stával klaustrofobik, protože jsem chtěla pryč.

„Takže, co jste nám napsala za osud?" zeptal se a odpovědí mu bylo jen moje tupé zírání. Zase jsem nepochopila o co jde.

Will potřásl hlavou. „Ženská jak blbá musíte být, abyste si nedokázala spojit tak lehké informace?" vzdychl, podíval se na mě a z mého výrazu usoudil, že jsem se stále ještě nedovtípila o čem je řeč.

„Tak jinak, co jste napsala do té knížky, kde jsem vystupoval já a Elodie?" a já najednou přesně věděla, o čem je řeč. Chápala jsem, o jaké výpravě to Broddy celou dobu básnil.

„Jde o jednu náboženskou tradici. Máte se vypravit ke zhanobeným katakombám. To náboženství hlásá, že pokud se obětuje krev nejmladší generace a následně se potře na kosti zesnulého předka, tak ten ožije," vylíčila jsem mu v rychlosti, o co mělo v mé knížce jít.

„Takovou blbost jste vážně byla schopná napsat?" divil se Sebat a já zase uraženě založila ruce v bok.

„Není to blbost! Je to vynikající námět na knížku!" bránila jsem se, ale Will mi dal dost jasně najevo, že s mým názorem není za jedno.

„No to je jedno, takže jak to s námi bude?" ptal se na náš osud a já si nervózně začala okusovat ret. Zabodla jsem pohled do země a Sebat poznal, že to nebude nic příjemného.

„Joustenová?" zvýšil hlas a vyzýval mě, ať odpovím.

„Dostanete se ke katakombám, ale zjistíte, že se nic z toho nedá zrealizovat a že oživování mrtvých je skutečně jen náboženská pověra," špitla jsem, ale to nebylo zdaleka to nejhorší, co jsem vymyslela.

„Jestli je to všechno, tak se stejně nic nestane a prostě podnikneme jen výlet," prohlásil Sebat a chystal se otevřít, ale já jsem mu prozradila i konec toho, o čem měla má kniha být.