Písařka

20.

„Prý se objevila v lese!" šuškali si kolem mě nějací dva mladí.

Nahlas jsem sykla, abych jim dala najevo, že mě ruší při spánku, ale oni si mě ani nevšimli.

„Vážně je to pravda, vždyť ona byla jen kostra?" pokračovali dále ve svém rozhovoru a já si uvědomila, o čem to tak živě debatovali.

„Kde jsou?" vyskočila jsem na nohy a obrátila se na ta dva. Ospalost mě rázem opustila. Pokud se Sebatova kráska probrala, musela jsem ji vidět. Překvapeně se otočili a chvíli jim trvalo, než si uvědomili, že ta otázka byla mířená na ně.

„Kde asi, přeci u jejího hrobu," odtušila zrzavá dívka s dvěma copy. Odhrnula si z čela ofinku, která jí tam okamžitě zase spadla „Ale být tebou bych tam teď nechodila, všude je chaos a nikdo se ještě nedokázal srovnat s tím, že se objevila," radila mi. Asi se chtěli na krásku podívat také, ale přes masu se k ní nedokázali probojovat.

„Díky za radu," zašeptala jsem potichu a věděla, že ji neuposlechnu.

...

Přesně jak tvrdili ti dva, tak se kolem hrobu Sebatovi lásky tlačily zástupy lidí. Jak se skrz ně dostat? Sebat se určitě nacházel u ní a jeho sourozenci bezpochyby také a ke všemu asi přibrali i Caleba, který jim společně s Elodií měl sdělit stav dívky.

Chtělo se to probojovat mezi nimi všemi, ale i přes to, že jsem před chvílí ještě spala a měla se tudíž cítit plná energie, jsem si spíš přišla slabá a scházela mi nálada na prodírání se davem. Rozhlédla jsem se po okolí a hned mě napadlo řešení. Utrhla jsem první květinu, které jsem si všimla.

„Ustupte! Nesu důležitou bylinu," prohlásila jsem se sebevědomím v hlase. Hned první člověk na okraji mi dělal potíže.

„Skutečně?" zastoupil mi cestu a ruce položil v bok. „A víš, co to máš?" vyptával se, ale já hned měla připravenou odpověď.

„Já to vědět nemusím, ale oni u ní ano. A teď uhni, nestává se často, že někdo zažije znovuzrození, jestli se kvůli tomu, že mě nepustíš, vrátí zpět do hrobu, tak si nepřej Sebata. Zabije tě," odsekla jsem nevrle a nohou podupávala, jako bych hrozně moc spěchala. Asi by se se mnou ještě hádal pokud by nezasáhl nějaká jeho příbuzná.

„Nech ji projít, paličáku!" obořila se na něj a on mi udělal místo. V duchu jsem se vychvalovala za svou prohnanost.

„Z cesty! Z cesty!" vyřvávala jsem dál jako na lesy a fungovalo to, za chvíli jsem stála po boku Elodie.

„Jsi mazaná mrška," pochválila mě a já s úsměvem pustila na zem tu bezvýznamnou rostlinu.

„Já vždycky," nadmula jsem hruď, aby si všimla, jak jsem na sebe pyšná, ale zase jsem zapomněla, že je slepá. Kdyby existoval způsob, napsala bych jí její zrak nazpátek.

„Už jsi si všimla naší staré-nové sestry?" zkřížila ruce. Záviděla. Modelka teď měla pozornost Sebata, Caleba i Broddyho.

„Mimochodem. Je strašná," žárlivost z ní přímo čišela a mě to přišlo prostě jen k smíchu. „Kdybych mohla, tak zmizím, ale není nikdo, kdo by mě odvedl," povzdechla si a dávala mi tím znamení, že chce abych to byla já, kdo ji odtud pomůže odejít.

„Jen se na ni podívám, dobře?" hnědovláska pokrčila rameny, ale pak začala nedočkavě poskakovat z jedné strany na druhou. Pouze jsem si potřebovala ověřit, jestli je to skutečně ona.