Písařka

11.

Z vlasů mi kapala voda a v botách jsem měla jezero, ale přesto jsem se neovladatelně smála.

„Joustenová, jestli okamžitě nesklapnete, tak si mě nepřejte!" vyhrožoval Sebat a pomalu mě následoval k Broddymu a Elodii. Jen jsem protočila oči. Tyto jeho hrozby jsem znala, nikdy se mi nic nestalo, zato on to vždy schytal - stejně jako teď. Chtěl mi oplatit mou sabotáž, ale nepovedlo se. Tedy ne tak, jak zamýšlel.

„Co se stalo s vámi dvěma?!" Willův bratr vyskočil na nohy, když nás uviděl.

„Vypadáte jako vodník a příšera z bažiny," zhodnotil náš vzhled a já se zase musela začít smát. Přesně se mu povedlo nás popsat.

„Broddy, radím ti dobře, radši zůstaň zticha," zasyčel Sebat a setřel si z obličeje bahno. No, řekněme, že se o to snažil.

„A ty," namířil na mě prstem „ještě jednou si ze mě budeš utahovat a skončíš bez hlavy!"

Možná jsem zase trošku přehnala svou reakci, ale potom co mě Sebat dohnal a bez varování hodil do studené vody, tak jsem nezachovala klid. Prostě jsem jen využila toho, že se na dně toho potoka nacházela velká vrstva bláta. Bez rozmýšlení jsem ho po něm začala házet a on se nestihl dostatečně rychle schovat.

„Vy jste mě hodil do vody!" ohradila jsem se a on se plácl do čela.

„To se bude skutečně hádat? " chtěl tím ukončit naši diskuzi, ale pak ho něco napadlo. Viděla jsem jeho ďábelský úsměv.

„Víte co Joustenová? Možná bychom mohli naši rivalitu hodit za hlavu, alespoň pokud s námi jsou mí sourozenci," nabídl mi a natáhl ruku. Čekal, až si s ním potřesu na znamení souhlasu. Celou dobu jsem tušila, že mně něco provede, ale stejně jsem chtěla zjistit, co ho napadlo. Beztak naše naschvály představovaly jen nevinnou zábavu.

Stiskla jsem jeho ruku a hned se chtěla pustit, protože jsem nestála o to nechat se od něj zašpinit, ale on pevně držel mou dlaň. Přitáhl mě k sobě, takže jsem narazila do jeho hrudi.

„Sebate, co to děláte?" zeptala jsem se, ale hned si uvědomila, jaký je jeho úmysl.

„Já jsem taková kráva," vzdychla jsem a už se předem smířila s tím, že teď si budu muset vytrpět jeho odplatu. Sladce se usmál. „Výjimečně s vámi souhlasím," přitakal a přitiskl si mě blíž k tělu. Teď jsem měla už celé tričko od bahna. A tričko mělo být jen začátek.

Sebat si všiml, jak jsem se šklebila.

„Copak? Nemáte ráda špínu Joustenová?"

„Už jsem ušmudlaná, nestačí to?" moje snahy o to aby přestal, se ukázaly jako neúspěšné. Užíval si, když on jednou provokoval mě. Problém spočíval v tom, že mě se to příliš nezamlouvalo. Prohrábl si vlasy a znovu měl na dlani zbrusu novou dávku bahna.

Jednou rukou mě držel tak, že jsem neměla šanci utéct. Druhou mi zajel do vlasů. Málem jsem začala litovat toho, že jsem si je nechala rozpuštěné. Jenže další co přišlo, byl útok na můj obličej.

„Možná byste měla zavřít oči, jinak vás to bude nepříjemně pálit," snažil se mě varovat. To bych já na jeho místě neudělala. Ale poslechla jsem a čekala, až mi na obličeji skončí hrouda bláta, ale i to se stalo jinak, než bych čekala.

Místo toho, aby mi bezmilostně rozšmudlal rozměklou hlínu po tváři, tak on mi začal opatrně přejíždět prsty po čele. Nevím, čeho tím chtěl dokázat. Možná doufal, že začnu šílet jako nějaká z těch žen, které po něm toužily, ale měl smůlu. Právě si tady zahrával s tou nepravou. Zaťala jsem zuby a on si toho hned všiml.