"Tati, už nastup, prosím," naléhám. Stěhováci přijeli už před hodinou a mezitím, co já urychleně zalepovala poslední krabice s našimi věcmi, on stál celou dobu před domem a něco si tiše mumlal. Jako kdyby se ho snad tohle celé stěhování netýkalo. A přitom to byl právě táta, kdo přišel s tímhle návrhem! Teda z části. Vlastně za ním asi dva týdny po máminým pohřbu přišel jeho šéf s nabídkou, že by nám zajistil nějaké pěkné bydlení daleko odsud, kde sídlí jeho další pobočka prodejny aut. A táta by ji mohl zastupovat, stejně jako to dělal tady. Vypadal dost nalomeně, takže mi netrvalo dlouho, abych ho přemluvila. Bylo mi jedno, že si budu muset zařídit místo v tamější škole a opustit své přátele a známé. Jinak to zkrátka nešlo. Museli jsme odtud vypadnout. Právě kvůli tátovi.
"Tati, nastup!" zvýším hlas. "Taxík už čeká!" (Ten jsem mimochodem taky musela zavolat já.)
Nic neřekne. Ale otočí se, takže si můžu prohlédnout jeho kruhy pod očima a dlouho neoholenou tvář, a mlčky nastoupí do auta. V duchu si oddechnu, přece jenom jsem trochu čekala, že se na poslední chvíli vzepře. "Což by byl na druhou stranu aspoň nějaký pokrok," zamumlám.
Týden po mámině smrti se konal pohřeb. Šlo pouze o soukromý obřad při západu slunce, kdy byl celý hřbitov zalitý oranžovým světlem. Tak by si to totiž máma přála. Aby její odchod oplakala i největší hvězda naší sluneční soustavy. Celé poslední rozloučení trvalo jen chvíli. Pak se všichni příchozí postupně rozešli, někteří s pláčem, někteří jen se soucitnými pohledy. Nakonec jsme u jejího hrobu zůstali jen my s tátou. "Co teď bez tebe budu dělat, Molly?" vzlykl táta. Opakoval tu samou větu pořád dokola. "Co teď bez tebe budu dělat, Molly?" Řekla bych, že rázem zapomněl, že vedle něj taky stojím, že jí oplakávám úplně stejně, že jsem taky na pokraji zhroucení. Ale snažila jsem se to nedat najevo. Plakala jsem tiše před spaním každou noc až do včerejška, aby o tom táta nevěděl. Došlo mi, že z tohohle žalu se bude muset každý dostat svou vlastní cestou.
Naposledy se rozloučím s tím útulným světle modrým domečkem, do kterého se mí bláznivě zamilovaní rodiče kdysi nastěhovali, a zamířím k autu.
Brzy začneme žít nový život.
Alespoň doufám.
ČTEŠ
Slovo od slova
Teen FictionNáhlá smrt maminky otřásla životem Emy Holsové v základech. Její otec se hroutí pod tíhou smutku, a tak nezbývá nic jiného než se odstěhovat někam pryč a začít znova. Jenže ani nový domov není řešení všech problémů a Ema na sebe bere víc zodpovědnos...
