Slovo od slova

K večeru

Vyčerpaně se svalím do měkké postele a okamžitě mám pocit, že jsem se propadla do nebe. Ale ten okamžik trvá jen chviličku, než si připomenu zážitky z dnešního dne. Zafuním a přimáčknu si na hlavu polštář v domnění, že tím zadusím nežádoucí myšlenky.

Ozve se ostré zaťukání na dveře a já se ihned poplašeně vyhoupnu do sedu. Rukou si neuměle pročísnu vlasy a nejistě pootevřu. I tou malou škvírou se Liv podaří protlačit do mého pokoje. Překvapeně za ní zabouchnu. Blondýnka sebou vesele plácne do mé postele a nadšeně zatřepe s lahví čehosi. „Tohle jsem šlohla z minibaru u recepce, dáš si?" Podezřívavě si prohlédnu tmavou tekutinu uvnitř nádoby. „Je to jen víno," zakoulela očima, „A dobře, nešlohla jsem ho, bylo u jídla k dispozici."

„Hm, díky, ale já nepiju," odmítavě zavrtím hlavou a přemítám, zda má Olivia jen opravdu dobrou náladu nebo už stihla vyprázdnit jednu láhev sama.

„Vážně? Tak to bys měla začít," navrhne a energicky začne vytahovat špunt.

„Já myslím, že si raději počkám, až na to budu dost stará," odvětím a obezřetně sleduju Livino počínání. Mám neblahý pocit, že jestli ihned hrdlo lahve nepootočí jiným směrem, skončí její uzávěr zaražený v televizi. A to poslední, co bych tu chtěla ještě řešit, je částka za spáchanou škodu. Brzy se však ozve slabé lupnutí a Olivia po mně vítězně hodí špuntem a olízne si rty.

„Ále prosím tě! Můj bratr tátovi začal vyprazdňovat minibar už v patnácti," prohlásí a aby svá slova podpořila, důrazně si lokne přímo z lahve, až jí po bradě sjede malá červená kapka, kterou si rychle otře o rukáv svého kostýmku.

Nedobrovolně se začnu smát a ona se po mně nechápavě podívá. „Logan je takový alkoholik?" vykuckám ze sebe mezi nezadržitelnými přívaly smíchu, jakmile si to jenom představím.

„Já vlastně zapomněla, že znáš mýho brášku," zabručí a v očích se jí cosi mihne, „Jak se vůbec má?" prohodí rádoby ledabyle, ale já za jejími slovy slyším opravdový zájem o odpověď.

„Řekla bych, že docela dobře," pokrčím rameny, „Zase tolik se nebavíme, abych to mohla posoudit."

„Aha," hlesne zadumaně, „A netváří se nějak...smutně, nebo tak?"

„To je to poslední, co bych u něj viděla. Většinou se tváří jako idiot," pronesu bez rozmyslu, než mi dojde, že jsem právě před Liv urazila jejího mladšího bratra. Okamžitě zrudnu. „Totiž, idiot úplně ne, ale, no...on je jako...ehm..."

„Jasně. Tak za tohle se napiješ," podá mi přísně víno a já se na ni nevěřícně podívám, jestli to myslí vážně. Jsem však natolik v rozpacích, že si raději maličko přilnu, než abych se vzpouzela. Na vteřinu se zašklebím, protože mám v ústech neznámou, kyselou pachuť alkoholu, který mi ale vůbec nechutná. Liv se zasměje. „To jsi vážně ještě nepila? To máš teda buď děsně ostrý rodiče, nebo jsi děsně slušná!" Zakloní hlavu a znovu se zachechtá, čímž mi docela připomíná Logana.

„No, ono je to dost...počkej, ty na mě nejsi naštvaná?" pozvednu obočí udiveně. Liv se vesele zazubí.

„Jasně že nejsem, proč bych měla? Já přece vím, že se můj bratr občas chová pěkně hloupě," zakření se a znovu si přilne. Přemýšlím, jestli by ji za to nemohli vyhodit, ale nakonec když se nikdo o ničem nedozví...

„Občas?" odfrknu si, ale také se usmívám, „Jsme spolu ve dvojici na laborkách a já se kvůli němu hned první hodinu pozvracela!"

„Že se nepochlubil!" vypískne znechuceně Liv.