Slovo od slova

V uplynulých minutách

Potlesk pomalu ustane a napětí ze mě konečně opadá. Na zlomek vteřiny zavřu oči a znovu se mi v uších rozezní tleskání desítky, stovky rukou. Obklopí mě opojná slast z vědomí, že hra, kvůli které jsem tolik měsíců měla noční můry, kterou jsem musela dopsat, přestože mi to dělalo značné potíže, a která tolik znázorňuje můj život v uplynulých měsících, je konečně odehraná. Znovu mi na mysli vyvstanou závěrečná slova Calluma o statečnosti, kterou jsem já sama tak dlouho hledala a kterou mi musel někdo pomoct najít.

Otevřu oči a podívám se na Ethana, který se na mě potěšeně zazubí.

„Docela dobrý, co říkáš?" nadhodí rozverně.

„Máme to za sebou," pronesu úlevně a ta slova zní jako ta nejkrásnější melodie.

„Tak že bys mě už pustila?" ušklíbne se a sklouzne pohledem k mé ruce, která pevně svírá jeho zápěstí. Pustím ho tak náhle, jako bych se spálila o žhavé uhlíky. Do tváří se mi okamžitě nažene červeň a Ethan se rozesměje.

„To jsem tě držela celou dobu?" zděsím se.

„Ne, až od toho posledního Callumova monologu," odvětí Ethan.

„Vůbec si nevzpomínám, že bych...Mohl jsi mě upozornit, že ti takhle odkrvuju ruku!" vyhrknu nakvašeně.

„To bys mě ale hned pustila," namítne laškovně a odvrátí zrak.

Naprázdno klapnu pusou, jelikož nevím, co bych mu na to měla říct. Dřív než mezi námi ovšem vznikne trapné ticho, přiřítí se k nám jako tornádo Liv, která vypadá, že pokud co nejdřív nezačne mluvit, pravděpodobně praskne.

„Tedy, byli jste vážně skvělí! Ten příběh byl naprosto úžasný a ten konec! Sakra, Emo, vůbec jsem nevěděla, že píšeš tak parádně promyšlené hry! Jak se Spiderman vyrovnává se ztrátou Mary-Jane a jsou tam znázorněny jeho vlastnosti, které mu pomáhají překonat smutek? To je geniální! Nejvíc se mi líbilo, jak se ta Moudrost snažila rozumně Spidermanovi vysvětlit, že je to už kdovíjaká doba od zmizení Mary-Jane, a Dětinskost se za něj postavila a šklebila se na ostatní, aby mu dali pokoj! A Callum v roli Statečnosti, to bylo prostě...zlaté! Jenom jsem nepochopila, proč se to jmenuje Slovo od slova," vychrlí přízračnou rychlostí, že ji sotva stačím vnímat. Přesto se však potěšeně usměju.

S Ethanem si vyměníme pohledy. Krčením ramen mi dává najevo, že záleží na mě, jestli Liv význam tohoto názvu vysvětlím. Chvíli se zdráhám, ale nakonec dospěju k názoru, že se nejedná o žádné tajemství. Těch už bylo dost.

„To protože se to všechno ve skutečnosti stalo přesně tak, jak se to píše ve scénáři. Slovo od slova," pokrčím rozpačitě rameny a pro tentokrát neuhnu očima, ale pozorně sleduju Livinu reakci. Nejdřív se nadechne, jako by chtěla něco říct, dokud se v její tváři neobjeví výraz náhlého pochopení. Pomalu kývne a prohrábne si vlasy. Mlčí.

„Emo, Emo!" Prudce se otočím a málem smetu loktem malého Calluma.

„Callume! Byli jste výborní, všechno jsem to-"

„Jo, jasně, poslyš, budou nás hodnotit a ty a Ethan tam máte být taky!" vypískne a vypadá spokojeně sám se sebou. Nemohu mu to zazlívat. Vážně byl úžasný. Začne mě za ruku táhnout na jeviště a Ethan se smíchem vydá za námi.

Jakmile se však octneme na jevišti a já stanu tváří v tvář obávané porotě, udělá se mi příšerně mdlo. Najednou jsem ráda, že mě Callum stále drží, jinak bych se nejspíš okamžitě složila na zem. Nejistě polknu a snažím se působit sebejistě. Zkusím napodobit Ethana, který se tváří téměř nezúčastněně, ale obličej se mi zkroutí v podivnou karikaturu úsměvu. Když ale mezi porotou zahlédnu Josepha, trochu se uvolním.