Slovo od slova

Den před odjezdem

Pozorně sleduju, jak Callum přednáší závěrečný monolog celé hry. Ethan měl pravdu. To dítě má opravdový talent. Všechna slova vyslovuje tak měkce a s takovým citem, jako kdyby sám zažil celý jejich smysl. Kdybych tu hru nenapsala já, možná bych se u ní rozbrečela. 

Ale přesto mám nervy napjaté jako struna, zapomínám dýchat a, ačkoliv je zima, potí se mi dlaně, jako kdybych je celý den nastavovala horkému slunci.

Už zítra.

Sevřu scénář ještě silněji a cítím, jak prsty postupně drtím stránku po stránce.

"Jsi nervóznější víc než všechny ty děti dohromady," položí mi ruku na rameno Ethan. "A přitom úplně zbytečně. Byli jste skvělí, děcka! Dáme ostatním na soutěži co proto!" zahalasí a děti se k němu okamžitě přidají. 

"Pamatujete si, v kolik je zítra sraz a kde?" ověřím si, zda mě poslouchali.

"V osm ráno na autobusáku," přihlásí se Claire.

"A pak poletíme letadlem do LA!" přidá se Gabriela natěšeně. 

"Ethane, můžu sedět vedle tebe?" zamrká Claire a tváře se jí zbarví do červena. Povytáhnu obočí a podívám se na blonďáka vedle sebe, který se potěšeně šklebí.

"Samozřejmě, pokud nechceš být s Emou, vedle mě je volné místo," zazubí se a na mě vyplázne jazyk, jako kdyby mu rázem bylo deset. Protočím oči v sloup.

"Já chci taky sedět vedle Ethana," postěžuje si Gabriela. Claire se vedle ní uculí.

"Všichni můžete sedět vedle Ethana," prohlásím a potřesu hlavou. "Aspoň pro sebe budu mít dost místa, když se k němu všichni nacpete."

"Nebo mi můžeš sedět na klíně," mrkne Ethan a pobaveně sleduje mou reakci.

"Díky, ale nerada bych, aby se pak kvůli tomu převážilo letadlo, raději ho budu vyvažovat na opačné straně," chladně odvětím, ačkoliv mi určitě hoří tváře.

"Se svou muší váhou..." zaslechnu, jak si pro sebe zamumlá. 

"Já bych vedle Emy seděl rád," usměje se na mě Callum, v tu chvíli mám chuť ho obejmout. Místo toho mu jen oplatím zářivý úsměv a uchechtnu se při pohledu na Ethana, který se nepatrně naježil.

"Dobře, takže od nás je to asi vše," spráskne ruce Ethan. "Běžte se domů zabalit, nezapomeňte, že nás čeká týdenní dovolená mimo Brooks, tak ať máte všechno, co potřebujete," připomene.

Ještě jednou sklouznu pohledem k vytištěné pozvánce na Act Skill Free. Zdá se, že se jejich organizátoři činili. Podle všeho budeme ubytovaní v hotelech natolik luxusních, aby na to děti do smrti nezapomněly, v okolí se budou pořádat akce, kterými si smí krátit čas, když zrovna nebudou na jevišti a jídlo, toho bude pravděpodobně tolik, že možná opět naberu ztracenou váhu. Také jsem zjistila, že nám už zítra bude přidělena jakási delegátka, která nás bude mít na starosti po celou dobu soutěže. 

Opravdu, až doteď mi nedošlo, o jak prestižní soutěž se jedná. A že se jí účastním. 

Okamžitě se mi zatočí hlava, až jsem nucena zavřít oči a zachytit se stolku, abych neupadla. Co když se Ethan a celý svět mýlí? Co když neumím psát a ta hra skončí katastrofou? Děti by byly vyřízené. Kdo by taky přetrpěl takovou ostudu?

"Jdeš, Em?" 

Okamžitě se vyprostím ze svých myšlenek a zamířím za Ethanem, který doslova kypí sebevědomím. Nechápu, kde jej nabral. Ale třeba je to jen jeho obrana před nervozitou. Není přece možné, aby nebyl alespoň trochu nervózní!