Naprosto Šílená *

Hmmm výtah?

Tak tohle kolo vyhrála Kate a Flyn!  Zatajil se mi dech a nějak jsem i přestala vnímat! Flyn mě obejmul a já byla fakt překvapená...... Sice to bylo jistý, ale ..... Ale fakt jsme to dali......

" Dlužíš mi dort!"

"Čololadovej! " ještě víc mě obejmul a pak jsme zase ruku v ruce pro výhru.

"Moc gratuluju byli jste úžasní...." podala nám ruku jedna starší paní a pak předala nějakou taštičku. Obvykle v nich nebylo nic moc velkého, ale plyšák tam byl vždycky.
(Začala jsem je zbírat)

Dostali jsme dárkové taštičky a pak se chystali k výtahu. Za zády jsem slyšela pravidelné kroky a tak jsem pouhým odhadem zjistila, že je to můj velký bodigárd s jménem Sebastian. Flyn mi dal ruku kolem ramen tak jsem neměla moc velký prostor proto, abych viděla kdo to je ...... zmáčkla jsem knoflík a čekala. Výtah přijel a já se chystala nastoupit, ale někdo za námi na nás zavolal.

¨Flyne?! Prosímtě můžeš na chvilku?¨ Zavolal na nás jeden z pořadatelů...... Flyn mi věnoval ten pohled co říká: v pohodě? Zvládneš dojít k sobě do pokoje? Asi tě překvapím, ale zvládnu to! Lehce jsem na něj kývla na znamení, že jsem šikovná holka a poslušně dojdu na pokoj. Ještě jsem k tomu nezapomněla dát lehký usměv a pak ho pustila. Nastoupila jsem do výtahu a hned za mnou Sebastian. Ještě koutkem oka jsem zkontrolovala Flyna, jak odchází jako pejsek za pánem. Za ním jde jeho bodigárd. Ještě jsem se koukla kolem..... všude jsou bodigárdi a jejich práce .... Je to až děsivý jak jsou všude.

Když jsem dlouho nezmáčkla knoflík do posledního patra udělal to za mě Sebastian. Koukala jsem se kolem sebe a ještě se pokoušela sehnat co nejvíce věcí k tomu, abych udělala závěr nad touhle dost absultní věcí. Pořád nechápu co to má za smysl a co s vůbec stalo........

Dveře se úplně zavřeli a výtah se rozjel nahoru......... Panovalo mezi námi ticho. Každý byl na jedné straně výtahu a koukali jsme na sebe jako na zjevení!

¨Gratuluji k výhře.....¨

¨Díky¨ lehce jsem se na něj usmála.....

¨ Moc vám to šlo....¨

¨ Díky..... ty taky tančíš?¨

¨ Ha, ha, ha ...... ne neumím to!¨

¨Tak fajn jednou tě to naučím!¨

¨ Tak to budu rád!¨ Usmál se a přišel ke mně..... Přinutil mě k očnímu kontaktu a vyčnívající vlasy mi zandal za ucho. Usmál se, ale výtah zapípal a já jsem mu proklouzla pod prsty, když se chtěl dotknout mé tváře.

Přijeli jsme k sobě do patra a výtah se otevřel. Vyšla jsem jako první a on mi byl mi byl v patách. Bylo mi jasný o co mu jde, ale má smůlu....... 

Otevřela jsem dveře a nechala at je zavře on. Což se taky stalo. Sundala jsem si boty a někam je odhodila.  Bylo mi jasný, že mě sleduje pohledem a ani nedýchá............