Polibek

106 5 1
                                    

Bolela mě hlava z toho všeho..... Ani nevím proč, ale mám ze všeho strach! A to se moc často nestává......

Finále začne a nejsme na něj vůbec připravení......
Mám strach..... Z toho všeho!

Otevřela jsem dveře do obýváku.... a ucítila úžasnou vůni palačinek! a to jsem si byla určitě jistá....Ta se totiž přehlédnout jen tak nedá...... Byla jsem jistá, že to udělal můj úchvatný bodigárd..... Nikdo jiný sem totiž nesmí.....

¨Dobré poledne....¨ Aha.... Tak asi kromě Flyna jo.....

¨ Poledne?¨ trochu jsem se podivila, protože venku je jestě docela tma a on mi říká poledne.....

A pak mi to došlo..... Prší...... pěkný! To to teda pěkně začíná......

¨ Kolik je?¨

¨ Deset! Připravená?¨

¨Ne! Nervozní...... ty?¨

¨ Jo trochu, ale přece o nic nejde ne?¨

¨ Jo to jsem si poprvé říkala taky, ale pak když stojíš na jevišti a kolem se na tebe koukají lidi co v tebe věří....... Nejsi schopném si připustit, že bys je dokázal zklamat. ....¨

¨V čem je to jiný, než ve zkušebně?¨

¨ Je to v nich......¨ řekla jsem a ukázala z okna....... Flyn za mnou přišel a pohlédl dolů..... spousta lidí co mají cedule v ruce a křičí naše jména pod naším okem....... Tedy.... Pod mím, ale to je jedno!

¨Páni....¨

¨ Jo..... je to úžasný jak jim na tobě záleží...... jak je tebe plný internet a oni se rvou o každý lístek jen, aby tě mohli vidět na živo...... ¨ na chvíli jsem se zastavila.....¨ jak si se sem vůbec dostal?¨

¨ Té věci se říká dveře a je to hrozně užitečná věc......¨

¨ Já vím co jsou dveře, ale jakože tě sem pustili?¨

¨ Christian to povolil, řekl, že si tě mám hlídat a tvého osobního strážce poslal na snídani.....¨

¨ Stejně by mě zajímalo co to má všechno za účel..... nikdy se tu nic nestalo ..... tak proč ted?¨

¨ Třeba stalo..... jen to nikomu nikdo neřekl.....¨ To je taky pravda...... nevím v tomhle směru absultně nic...... podívala jsem se ještě jednou z okna a uviděla promoklí lidi úplně na kost!Přišlo mi jich strašně líto........ proto jsem otevřela dveře na balkon a aspon jim zamávala..... jako sice jen v košili, ale oni si to zaslouží..... začali ještě více křičet a tleskat..... Flyn přišel za mou.....

Spustily se my slzy....... Nevím proč, jak a kdy! Ale chtělo se my a bylo mi jedno, že asi budu v televizi...... jsou pro ně!

Flyn si toho všimnul a obejmul mě.......jo..... tak přesně tohle jsem potřebovala....... Odtáhla jsem se od něj a ještě jsem se na ně koukla..... jo bolelo to......

Ucítila jsem dotek na své bradě..... lehce mě pohladil a pak mi věnoval letmí polibek.... Bylo to rychlé...... ani jsem se nestihla vzpamatovat, ale bylo to fajn..... ozval se ještě větší křik..... palcem mi setřel slzy..... pak mě odvedl do pokoje, abych prý nenastydla....

¨ Jdem si dát ty palačinky...... nebo to bude ještě studenější ......!¨

Naprosto Šílená *Kde žijí příběhy. Začni objevovat