Naprosto Šílená *

Laté

Hele vy hrdličky, já bych ráda prošla! Jako neřikám, že jsem to nedělala když jsem na ni čekala se svým ex, ale takhle mi to ta potvora oplacet nemusí.

Kate uklidni se ..... Máme prostě jen radost, že je pondělí.

Jo a já smůlu, že jdu dneska do školy! Řekla jsem ji se sarkazmem a jen kolem nich prošla.

Ty nejedeš s náma?

Ne! Potřebuju to nejlepší late.

Aha! Otočila jsem se na podpadku a vydala se do parku za kterým je ulice ve které já ta nejlepší kavárna, kde prodávají to nejlepší late a já si na něm vypěstovala do slova závislost.
No, a abych provdu řekla nechodim tam jen pro late.

Kate! A pokuz se přijít aspoň par minut po zvonění!

Bez obav! Zakřicela jsem na ni , ale ani se neotočila. Víte moji prezentací na téhle škole jsou me obvykle pozdní příchody, ale učitele si zvykli. Navrhovala jsem at posunou začátek první hodiny na desátou, ale to mi holt nějak neprošlo.

No , tu kavárnu miluju taky protože tam každé ráno narazím na dokonalost samou. Je to kluk u kterého nevím ani jméno, ale vždy mi věnuje dokonalém úsměv anebo kouká jen do země. Parkem chodim, protože to tady miluju a taky pan dokonalý tady tudy chodí taky! No, asi jsem na pokraji rozplynutí. Je tady skutečně hezky. Je tu slyšet dětský smích a v zimě se tu dokonale vyjímá sníh.
Chodim tudy snad pokaždé, když můžu....

Tak a jsem tady..... Zastavila jsem se před sklem, kterým bylo vyder di kavárny. Pak otevřela dveře a uviděla starší paní co se sklání nad novinami. Jak si mne, ale všimla tak mi věnovala úsměv a jako karde ráno mipodala late rovnou do ruky, já zaplatila a doplatila ji úsměv. Chodila jsem sem jako mala z manou, ale ta se pak začala věnovat kariéře a já jsem nakonec vyrostla díky téhle ženě. Jednou jsme se s rodiči pohadala a utekla z domu a nešla nikam jinam než sem.
Ina se i mne postarala a pak mi dala par menčích rad do života. Bylo to fajn.
Od te doby jsem ji sem chodila ve svém volnu pomáhat.

Děkuju, naschle!
Vybehla jsem ze dveří a .....

AU! Si normální?

Sorry! To jsem fakt nechtěl!

Měla jsem chuť kopat a jecet, že mne srazil nějakej kreten a já ukončila na zemi, ale když jsem se podívala na jistou osobu..... Strávila jsem řeč.

To je dobrý, ale příště koukej kam šlapeš! Podal mi ruku, aby mi pomohl a pak jsem zase stala na svých.....

Jsem ......zastavila jsem ho.....

Ráda bych si povídala, ale musím do školy!

Proč?

No, asi protože by mne asi jinak vyhodili.
S těmi slivy jsem se otočila a kráčela pryč.

Rekneš mi aspoň jméno? Zakřičel za mou...

Možná až zjistím, kterej kretén mě to schodil na zem.
Neotočila jsem se, ale byla jsem si vědoma jeho pohledu na mě.

Tvá spřízněná duše! Řekl a v jeho tonu hlasu byl slyšet smích, ale to mi bylo jedno......

Tak další kapitola ..... Na obrázku je " dokonalý nezamí"