Coincidence? ✔

5.

Mia's POV.

Než jsem usnula, tak jsem ho potřebovala slyšet. Takže jsem mu zavolala a on to s udivením zvedl.

,,Ano Mio? Proč nespíš?" Zeptal se svým chraplavým hlasem.

,,Potřebovala jsem tě slyšet a na něco se zeptat."

,,Ptej se Mio," slyšela jsem výdech jako by se usmál.

,,Co jsme?" Zeptala jsem se a očividně jsem ho zaskočila, protože byl chvilku ticho.

,,Eh, já sám nevím."

,,Nechci být jen kamarádka."

,,Nejsi. A já nechci být jen kamarád."

,,Nejsi jen kamarád, pro mě ne, jen bych ráda věděla co teda vlastně jsme."

Alex se na chvíli odmlčel.

,,Mio?" Ozval se po chvilce.

,,Ano?"

,,Chtěla by jsi být moji přítelkyní? My tu dálku jednou porazíme."

,,Klokánku, odpoveď ti musí být jasná. Jasně, že chci, ale taky tě chci objímat, takže jednoho dne tu dálku porazit musíme!"
V tuhle chvíli jsem byla strašně šťastná.

Alex's POV.

,,Jednoho dne tu dálku porazit musíme!" Odpověděla mi šťastně.
Jen kdyby věděla, že už hledám letenku do Londýna. Mám týden na to přemluvit rodiče. Co týden? Maximálně pět dní, protože jen let do Londýna bude trvat přes půl dne.

Rozloučili jsme se a já se ihned vydal za otcem do pracovny.

,,No Alexi?" Koukl na mě zpoza laptopu.

,,Můžu letět příští týden do Londýna?" Vyhrkl jsem na něj.

,,Co bys ty dělal v Londýně?" Zasmál se.

,,Moje holka má narozeniny," byl jsem upřímný.

,,Ty máš holku a ještě k tomu angličanku? Copak tady nejsou pěkný holky?" Úsměv mu stále nezmizel.

,,Tati, mě nejde o vzhled, ona je prostě úžasná, slušná a prostě skvělá, tak můžu?"

,,Alexandře, tohle neni jen na mě, zeptej se matky a pak o tom možná popřemýšlím."

,,Takže jako vždycky, necháš to plavat," zvedl jsem se a odešel z jeho pracovny.

,,Takhle se mnou nemluv!" Křikl za mnou. Od doby, co mu firma vydělává miliony je z něj idiot. Naprostej.

Sešel jsem schody dolů a šel do obýváku za mámou.

,,Ahoj Alexi," usmála se na mě.

,,Ahoj."

,,Proč táta zase křičel?"

,,Nezajímá ho nic kromě firmy. Já se jen zeptal, jestli můžu letět do Londýna."

,,Do Londýna? Co bys tam dělal?" Vykulila oči.

,,No, popravdě? Chci za mojí přítelkyní, bude mít narozeniny."

,,Ty máš holku?"

Přikývl jsem. ,,Ano a je z Anglie."

,,J-jak jste se seznamili?"

,,Jak jsem byl u Layli na tý oslavě, tak jsem se jí chtěl zeptat na jednoho DJeje a spletl jsem si jméno."

,,Aaha." Odpověděla tišše.

,,Co je?" Zeptal jsem se.

,,Já nevim, myslim si, že to neni dobrý nápad."

,,Jako co?" Zvedl jsem obočí.

,,Ten vztah. Angličanka a Australan?" Koukla na mě a zakroutila hlavou.

,,Co jako?"

,,Jste od sebe statisíce kilometrů, neni to dobrej nápad."

,,Fajn, stačilo. Čekal jsem alespoň od tebe pochopení." Zakroutil jsem hlavou a odešel jsem do pokoje. Zabukoval jsem si letenku. Na dnes. Za šest hodin.
Vytáhl jsem kufr, hodil jsem do něj nějaké oblečení, dvoje boty a hygienu.
Vzal jsem ještě příruční zavazadlo, dal jsem do něj mikinu, notebook, nabíječky i když mi v letadle budou k ničemu a powerbanku.
Na sebe jsem si vzal šedé tepláky a vínové tričko. Do kapsy jsem hodil mobil, peněženku a pas.

,,Odlítam do Londýna, nazdar!" Křikl jsem po domě.

,,Alexandře na to rovnou zapomeň!" Křikl z patra táta.

,,Ptal jsem se a vy mi nejste schopní ani jeden odpovědět. Za týden jsem tady," mávl jsem a na letiště jsem si vzal taxík.