20.

5.5K 305 6
                                    

Uklidila jsem nákup a udělala nám s mámou kafe. Sedli jsme si v obýváku a povídali si.

,,Jsi tu dneska uklízela viď?"

,,No, trošku," napila jsem se. ,,Vytřela jsem i u tebe," usmála jsem se.

,,Jsi hodná, díky." Napila se kafe i máma a v tu ránu někdo zazvonil.

,,Dojdu tam," oznámila jsem mámě a odešla ke dveřím, které jsem otevřela, ,,co tu chceš?"

,,Mio, přemýšlel jsem."

,,Páni, ty jsi přemýšlel jo?" Zvedla jsem obočí.

,,Hele, buď na mě naštvaná jak chceš, ale pořád jsem tvůj táta."

,,Tak co chceš?"

,,Nechceš si jít někam sednout? Na kafe třeba?" Zeptal se a já chvíli za přemýšlela. Třeba když ho teď vyslechnu, tak už mě nebude otravovat.

,,Fajn, dojdu to jen říct mámě a Alexovi."

,,Ten tvůj cizinec tu furt je?" Zeptal se.

,,Jo, je," pokrčila jsem rameny, zavřela jsem dveře a vrátila se do kuchyně.

,,Kdo to byl?" Zeptala se.

,,No, táta. Chce si jít někam sednout, očividně ho něco napadlo."

,,Tak ho pozvi sem, na tohle jsem zvědavá i já."

,,Jsi si jistá?" Zvedla jsem obě obočí.

,,Jo, vezmi ho sem. Jsem na něj opravdu zvědavá."

,,Dobře," zasmála jsem se a šla zpět ke dveřím které jsem otevřela dokořán. ,,Pojď dovnitř."

,,Myslel jsem, že si někde sedneme."

,,Vždyť taky jo, u nás doma." Řekla jsem a táta vešel. Sundal si naleštěné polobotky a šel do obýváku. Očividně si to tu ještě pamatoval.

,,Uhm, ahoj Casey," pozdravil mámu, která už seděla v obýváku a sedl si do křesla, které bývalo jeho místo. Od doby co odešel v něm nikdo neseděl.

,,Bene," kývla máma na pozdrav.

,,Tak, co jsi mi chtěl?" Zeptala jsem se.

,,Promluvit si. Vždyť to takhle dál nejde. Jsem tvůj táta a chci mít s tebou dobrý vztah. Doteď to bylo jen samý hádky, ponižování, nebo ignorování, teda z tvojí strany."

,,Tak se ale přestaň už divit, když jsi mámu podváděl sotva se narodila Sophie."

,,To neni pravda."

,,Tak pardon, tak když jí byli tři," protočila jsem oči v sloup.

,,Pět. Bylo jí pět," opravil mě.

,,No, to je snad jedno, pořad si mámě nechal na krku malý dítě zrovna ve chvíli, kdy toho v práci měla nad hlavu a ty jsi si místo podpory našel bokovku."

,,Řešila by jsi to tak moc, když by jsi nás nenachytala, nebo by to nebyla tvoje učitelka?"

,,Jo, řešila. Pořád jsi si podvedl a je úplně jedno s kým, nebo jestli jsem vás viděla se líbat."

,,Hele, počkej. Omlouvám se jasný? Byl jsem sám, hloupej. Neplánoval jsem to, prostě se to stalo." Podíval se na mámu, která nás jen pozorovala a občas se napila kávy. ,,Omlouvám se Casey. Udělal jsem blbost, měl jsem ti být oporou."

Máma pronesla pouhé ,,hm," na víc asi neměla nervy.

,,Tím chceš říct co? Chceš se vrátit zpět a hrát si na šťastnou rodinu?" Zeptala jsem se.

,,To bych ani nemohl."

,,Cože?" Nechápala jsem.

,,Já a Gabi," odkašlal si, ,,já jsem ji požádal o ruku."

,,Cože prosim?" Vykulila jsem oči.

,,Já jsem prostě chtěl urovnat vztahy."

,,Abych vám mohla dělat družičku? Tak na to rovnou zapomeň," zasmála jsem se.

,,Ne, prostě chci mít dobrý vztahy."

,,Najednou?" Zakývala jsem nevěřícně hlavou.

,,Pořád jsi moje nejstarší dítě, moje první dcerka."

,,Já to vim tati, ale tohle jsi si taky mohl uvědomit dřív a né o pomalu čtyři roky pozdějc," vstala jsem a odešla do kuchyně pro pití.
Když jsem se vracela zrovna začala mluvit máma.

,, - možná je tvrdá, ale sám víš, že má pravdu."

A tak jsem se schovala za dveře a neslušně poslouchala.

,,Já to chápu Cas a mrzí mě to, všechno. Měl jsem ti být oporou."

,,Na to je pozdě nemyslíš? Budeš se ženit."

,,Já ani nevim, jestli si ji vůbec vzít chci," vzdechl.

,,Cože? Tak proč jsi ji žádal?" Zasmála se.

,,Prostě ona mě furt kontroluje telefon, zprávy. Čuchá mi k věcem, jestli mi nevoní cizí dámskou voňavkou a já už na to nemám nervy."

,,Byl jsi jí nevěrnej?"

,,Právě, že ne. Ani ty jsi nebyla taková i když jsi to věděla."

,,Protože jsem se bála toho, co bych našla. Protože jsem tě milovala Bene."

V tom už jsem vešla do obýváku a sedla si zpět na stejné místo.

,,Takže?" Zeptala jsem se.

,,Nejde mi o tu svatbu, už ani nevim, jestli si ji chci vzít," řekl a já jen viděla jak máma vykulila oči.

,,Tak, zkusit to můžeme," pousmála jsem se.

Pardon, že tuhle kapitolu zveřejňuju už po druhý, ale naběhla mi tu nějaká chyba, tak jsem ji musela znovu zveřejnit ._.

Coincidence? ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat