Coincidence? ✔

48.

Vylezla jsem z přeplněného letiště s moji taškou a kufrem a šla směrem k místu, kde jsem před pár dny nechala mé auto. Když se tak zamyslím, bylo to pouze pár dnů, ale i tak se toho stihlo změnit a zamotat hodně. Po několika minutách bloudění jsem konečně našla své auto, které jsem odemkla, do kufru hodila kufr a tašku a nasedla na místo řidiče. Chvíli jsem jen tak seděla opřená o volant a rozmýšlela, jestli se mi vlastně domů chce, protože až teď mi došlo, že už jsem vlastně od Alexe strašně daleko a vrátit se jen tak nemůžu. 

Hluboce jsem se nadechla, vydechla a auto nastartovala. A odjela směr domov. 

Než jsem ale jela domů, rozhodla jsem se, že se ještě někde nasnídám, vzhledem k tomu, že tady bylo skoro pět ráno. Zajela jsem k místní kavárně, kde jsem se posadila a objednala si kávu se zákuskem v podobě dortíku. 

Když jsem vše snědla a vypila, podívala jsem se na hodiny nad barem, které ukazovaly již šest hodin ráno, to znamenalo, že už jsem mohla domů, aniž bych někoho vzbudila. A tak jsem tedy zaplatila moji snídani a vydala směrem k domovu. Auto jsem zaparkovala na mém klasickém místě, z kufru auta vyndala kufr s mými věcmi a batoh a šla ke dveřím, které jsem otevřela, sundala si boty a co nejtišeji se dostat nahoru.

,,Kdo tu je?!" Ozval se z kuchyně tátův hlas. Rozmýšlela jsem se, jestli se mám ozvat nebo ne, ale než jsem stihla cokoliv říct, táta už stál u mě. ,,Mio? Co ty tady?" Udiveně se na mě podíval.

,,J-já, n-no.." zakoktala jsem.

,,Cože jsi říkal?" Přišla za ním i máma, která jen vykulila oči a ihned mě začala tisknout k sobě. ,,Co tu děláš? My tě nečekali vůbec takhle brzo, jinak bych si vzala třeba volno, nebo tak," stále mě tiskla k sobě.

,,No, ani já se nečekala doma tak brzo," odpověděla jsem mámě o ramena, protože přesně tam jsem měla nacpaný obličej. 

,,Co se stalo?" Táhla mě do obýváku a posadila na sedačku. Sedla si vedle mě a vyčkávala na moji odpověď, táta vedle ní.

,,Já prostě.. Alex.." nevěděla jsem, čím začít. ,,Já to nechci řešit, jen si prostě Alex musí uvědomit nějaké priority, nic víc."

,,Udělal ti něco?" Vyhrkl na mě hned táta.¨

,,Ježiši, jen to ne. Prostě potřebuji, aby si uvědomil, že od něj nejsem hodinu cesty, to je jedno, neřešte to prosím."

,,Takže jste se pohádali a ty jsi se sebrala a letěla domů?" Zeptala se máma. Větu "neřešte to prosím" jakoby přeslechla.

,,Vlastně, ne. To je jedno, prostě teď jsem doma a nechci se o tom bavit, dobře?" 

,,Dobře, jak myslíš," pronesla máma a oba se na mě lítostivě podívali.

,,Jdu si vybalit," vstala jsem z gauče a se svými věcmi jsem šla nahoru. V patře se ke mě připojil Eliot, který se mnou šel do pokoje a lehl si na postel. Já jsem samozřejmě jako první nervně vyndala telefon a vypnula na něm Letadlový mód a na mém telefonu se neukázalo vůbec nic. Respektoval můj dopis, nebo se mám bát zapnout wifi? S mírným strachem a nervy jsem zapnula wifi, kde mi hned naskočila zpráva.

Alex: Mio.. Já vím, že jsi chtěla, abych se ti minimálně patnáct hodin neozýval, ale umřel bych kdybych ti teď nenapsal. Četl jsem ten dopis. Nebudu lhát, četl jsem ho nejméně dvacetkrát a hrozně mě mrzí, že místo toho, abych ti od problému pomohl, stal jsem se dalším. Asi si myslíš, že je pro mě Layla důležitější než ty, ale tak to není, obě jste prostě jiné. Jí znám od malička, je to moje nejlepší kamarádka odjakživa a ty, jsi ty. Moje krásná Mia, kterou nadevše miluji. Jsem unavený ze všech hádek, proto jsem za Laylou odjel, ty tři týdny mi bohatě stačili. Nejsi pro mě méně než Lay. Nemůžeš být. Ale zase.. byl jsem pryč pouze tři hodiny Mi. Omlouvám se, jestli tě to naštvalo. 

Už jsem si myslela, že to pochopil, ale předposlední větou to opět zazdil. Hned jsem mu odpověděla. Jen jednou větou, ano na takovou slohovku. Ale už jsem upřímně na to ani neměla nervy.

Mia: Alexi, nejde mi o to, že jsi byl pryč jen tři hodiny, ale o to, že jsi jel za Laylou, se kterou jsi to mohl vyřešit jindy, ona na rozdíl ode mě od tebe bydlí pár minut autem.

Píchla jsem telefon do nabíječky a šla do koupelny, kde jsem se naložila do vany a nechala myšlenky za dveřmi koupelny. Na chvíli jsem tam i usnula a když jsem se probudila, voda už byla vlažná, pěna zmizela a v domě bylo ticho. Vylezla jsem z vany, oblékla se do čistých tepláků a trička a šla do obýváku, kde jsem si pustila po dlouhé době televizi. Samozřejmě jsem u ní dlouho nevydržela a tak jsem vzala Eliota a šla si vyvětrat hlavu. I když mi to samozřejmě dlouho nevydrželo a tak jsem se opět vrátila zpět do domu a šla do pokoje a moje ruka sáhla po telefonu. Byla tam odpověď od Alexe.

Alex: Vždyť já si uvědomuji, že ode mě jsi daleko, taky bych se teď nejraději sebral a letěl za tebou, ale asi mě vidět nechceš, jenže pořád to bylo jen asi tři a půl hodiny..

Nic nechápal a já neměla nervy. Zahodila jsem telefon a moje emoce opět vyplavily na povrch. Brečela jsem jako malá. Já opravdu nevím, co je na tom k nepochopení. Natáhla jsem se znovu pro telefon a odepsala mu.

Mia: Že tě nechci vidět? A jak jsi si byl jistý, že Lay tě vidět chce? Nevěděl a stejně si tam jel, protože to je jenom hodinu cesty a ona by asi nepočkala, že jo. Co je těžký na tom si uvědomit, že za mnou prostě jen tak přijet nemůžeš, aby jsme se udobřili, jako s Laylou. Jsem od tebe jedenáct hodin cesty, ne jen blbou hodinu, nebo pár minut. Já chápu a respektuji tvůj vztah k Layle, ale asi jsem čekala hodně, když jsem si myslela, že si uvědomíš, že když mě chceš vidět, tak nemůžeš jen tak skočit do auta. 

Naštvaně jsem odeslala zprávu a telefon zahodila. Budu muset dneska večer vytáhnout Sama někam ven, nebo třeba na drink, jinak se zblázním. Doslova.