Seděla jsem na posteli před počítačem, na kterém byl skype s Alexem. Oba jsme mlčeli. Měl toho v hlavě hrozně moc a nevěděl co dělat. Obeznámil mě se vším, co se stalo a vším, co mu Layla pověděla. Osobě si myslím, že toho Lay lituje a jak mi Alex řekl, bylo to opravdu dávno, ale je pořád pravda, že nápad to její byl, ať už ten nápad Andy přijala, nebo ne. Andy je totiž kapitola sama o sobě. Z toho, co mi Alex řekl, to byla taková ta klasická bohatá, hloupá holka, která si myslela, že jí patří celý svět. Co na ni Alex viděl jsem nechápala a Alex mi to sám nemohl říct, asi se také nechápal. Samozřejmě i kdyby ji odpustil, odpustit a zapomenou jsou dvě odlišné věci. Ale pořád je to jeho rodina a stalo se to, když ji bylo šestnáct. Každý se změní. A já věřím, že se změnila i Layla. Já bych ji měla být vděčná. Nebýt jí a jejích osmnáctých narozenin, kde byl DJ, který se Alexovi zalíbil, nikdy bych ho nepoznala a teď bych nejspíše seděla u Harryho Pottera, zabalená v dece, v ruce zmrzlinu a brečela bych, jak moc sama jsem.
Teď sedím v dece se zmrzlinou v ruce, u skypu s mým milovaným z druhé strany světa.
,,Mio?" Ozvalo se z počítače.
,,Hm?"
,,Co mám dělat?" Hlasitě vydechl.
,,Musíš vědět sám, jestli ji to odpustíš, nebo ne, ale je pravda, že je to dva roky zpět."
,,Já vím, ale pořád to udělala."
,,Třeba to bylo jen mezi řečí a kdyby Andy byla co k čemu, nepřistoupila by na to," zívla jsem.
,,Jsi unavená?" Zeptal se.
,,Trošku, ale to je v pohodě, přeci jen jsem byla po týdnu ve škole zase."
,,A v pohodě?"
,,Tak ty jsi tam nebyl dva týdny, to bych se měla zeptat spíš já tebe," uchechtla jsem se.
,,Neuvěřitelný, že jsme minulý týden byli vedle sebe, objímali se a teď jsme sedmnáct tisíc kilometrů od sebe."
,,No, to jo. Hele spal jsi dneska? U vás musí být tak sedm ne?"
,,Moc jsem nespal no, ale za chvíli mi bude zvonit budík," zasmál se.
,,Nechci, aby jsi kvůli mě ponocoval."
,,Vždyť voláme hodinu, do tý doby jsem spal, takže v pohodě, ano?" Usmál se a mrkl na mě.
,,No dobře teda," pokrčila jsem rameny. ,,A ty stíháš, když vstáváš v sedm?"
,,Jsem kluk, Mio," zasmál se. ,,Obleču se, učešu se, vyčistím si zuby a jdu," znovu se zasmál.
,,Já vím, že jsi kluk," mrkla jsem na něj a zkousla si ret, čímž jsem způsobila Alexův pád z postele.
,,Mioo!" Smích byl slyšet pomalu z pod postele.
,,Lásko, jsi v pohodě?" Zasmála jsem se a pohladila spícího Eliota vedle mě.
,,Jo, jen jsem si asi odřel loket," zvedl se z postele a mě se na počítači objevil rozcuchaný Alex. A já se zase začala smát.
,,Nesměj se mi," zasmál se a pak se snažil zatvářit vážně. ,,Teď už jsem fakt vzhůru."
,,A mě už se zas spát nechce," stále jsem se smála.
,,Ty jsi ale nespadla," zasmál se. ,,Buddy," křikl, pes skočil na postel, že se zatřásl obraz a pak už jsem jen viděla Alexe a na něm ležícího Buddyho.
,,Buddy, koukej, tohle je Eliot," natočila jsem počítač na něj.
,,Buddyho Eliot momentálně nezajímá," ozvalo se přidušeným smíchem.
,,No, tak fajn," dělala jsem uraženou a počítač zase natočila na sebe a znovu jsem si zívla.
,,Lásko, budu muset vstát, Buddy chce asi ven, tak se vyspi a až přijdu ze školy a ty budeš vstávat, tak si napíšeme, nebo zavoláme dobře?"
,,Určitě," usmála jsem se a poslala mu vdušnou pusu.
,,Miluju tě, pa," usmál se.
,,Já tebe, pa," také jsem se usmála a hovor ukončila.
Pak jsem vzhledem k tomu, že tady v Londýně bylo devět večer, najedla jsem se, umyla jsem se a šla jsem spát, abych nebyla unavená.Další rána byla divnější a divnější. Ráno jsme si sice s Alexem psali, já se pak připravila do školy, nasnídala jsem se, čekala až se připraví i Sophie, došla jsem s Eliotem ven, pak jsem odvezla ségru do školy a jela do mojí školy, kde na mě nikdo nečekal, protože Sam na mě přestal čekat, přestal se bát toho, co si myslí ostatní a ruku v ruce chodil do školy y Connorem. Já se Samem jsme sice ve stejné třídě, ale když už bavíme, tak on nemluví o ničem jiném než o Connorovi. Ani bych se nedivila, kdyby mi hlásil, kolikrát si za den prdl. Jasně, že jim to přeju, ale nemusí mi hlásit, kolikrát si dali pusu, nebo kolikrát si řekli, že se milují. Sam se na Alexe už ani nezeptá a moje naděje, že by si začal uvědomovat, že kamarádi jsou taky důležití, jak říkal Alex se zmenšují. A Alex stále přemýšlí nad tím, jestli té Layle odpustit. Už to trvá několik dní, já být jí, asi bych se zbláznila.
Seděla jsem ve škole a snažila se dávat pozor, když jsem zaregistrovala do mě drkajícího Sama.
,,Včera jsme šli s Connem do kina a vybral horor a to ví, jak je nemám rád, ale prý ho vybral, protože chtěl, abych ho držel za ruku, sladký ne?",,Hm a jinak se mám dobře," nezaujatě jsem odpověděla.
,,Cože? Je ti něco?" Zeptal se.
,,No ne, po týdnu jsi nemluvil o Connorovi?" Podivila jsem se.
,,Co ti vadí?" Špitl.
,,Zamysli se nad vším, co jsi mi za poslední dobu řekl, jen Connor támhle, Connor tohle. Kdy jsi se naposledy třeba zeptal jak se mám já, nebo co táta, nebo nevim něco prostě." Zakroutila jsem hlavou. ,,Ani na mě nečekáš před školou, ani nenapíšeš, nebýt s tebou ve třídě, ani bych nevěděla, že žiješ," drsně jsem šeptla.
,,Promiň, ale přijde mi, že jen žárlíš."
,,Děláš si ze mě srandu? Jsem taky ve vztahu a ještě dýl než ty, ty idiote," praštila jsem ho mírně do ramene.
,,Jo, ale s někým, kdo je desítky tisíc kiláků od tebe."
,,Jsi naprostej, zaslepenej kretén Samueli," mírně jsem zvýšila hlas a posbírala si věci.
,,Pane učiteli, můžu prosím odejít?",,Bránit vám nemůžu," pokrčil rameny.
,,Díky," naštavaně jsem posbírala své věci, se slzami v očích jsem se podívala na Sama, zakroutila jsem hlavou a pomalu vyběhla ze třídy. Rychle jsem si hodila učebnice do skřiňky a utekla ze školy pryč. A jen jsem seděla v autě. Bylo mi jedno, kolik v blbým Sydney je, potřebovala jsem Alexe slyšet a nejradši si koupila ihned první letenku a letěla za ním, ale je to teprve týden, co odletěl.
Sam mě tak strašně zklamal, jen jsem byla upřímná a on to vždycky bral, ale teď vytáhl Alexe a to ví, jak jsem na to háklivá. Tohle není ten Sam, kterýho znám přes deset let, s tímhle Samuelem nechci mít nic společnýho. A nejde jen o to, že na mě vytáhl tu dálku, ale celkově se chová jako idiot. Já mu taky nehlásila každou zprávu s Alexem.
ČTEŠ
Coincidence? ✔
Teen FictionJedna jediná náhoda, která změní vše. Stačilo napsat jeden špatný NickName a změnil se život dvěma lidem, kteří žijí na jiné straně Země. Jeden nevinný překlep změní vše. Co, když se do sebe zamilují? Dokáží překonat dálku, nebo jim to nevyjde? O...