Coincidence? ✔

44.

Seděli jsme v autě a oba jsme mlčeli. Dokud Alex nezačal mluvit.

,,Kde jsi vůbec byla?" Zeptal se.

,,Seděla jsem s Buddym na lavičce před tvojí školou," odpověděla  jsem. 

,,Jen jsi seděla?" Zeptal se, jako by něco tušil.

,,Něco víš, nebo co?" 

,,Cože?" Udivil se, rychle se podíval na mě a poté se otočil zpět, aby viděl na cestu. 

,,No, volala jsem se Samem," odpověděla jsem a Alex ihned šlápl na brzdu.

,,Ty jsi co?" Podíval se na mě s takovým udiveným výrazem, jaký jsem u něj nikdy neviděla.

,,Neudržela jsem se, musela jsem a potřebovala jsem s ním mluvit."

Alex se ke mě najednou nahnul a objal mě. ,,Konečně jsi se odvážila."

,,Nebýt tvého táty, neměla bych důvod mu volat," drkla jsem do něj a nás začali předjíždět auta. ,,Asi by jsi měl nastartovat a jet dál," zasmála jsem se, vzhledem k tomu, že zastavil přímo na dálnici, v prostředním pruhu.

,,Jo jasně," jakoby se oklepal z mírného šoku, nastartoval auto a jeli jsme dál směr "kdo ví". Alex se mě vyptával na otázky, jako co jsem mu řekla, jak reagoval, když telefonát zvedl a takové. Pak jsme domluvili o Samovi a mlčeli jsme. Měla jsem pocit, jako že ani Alex sám neví, kam máme namířeno. 

Zastavili jsme podle odhadu po hodině cesty u menšího domečku na pláži. 

,,Kde to jsme?" 

,,Vítej v Helensburgheru, a jestli se ptáš, co je tohle za domek, tak to je ve vlastnictví mé babičky, která má tento domek jen jako letní bydliště a vzhledem k tomu, že je již podzim, tak je doma v Camdenu," vysvětlil a zaparkoval vedle domu. 

,,Takže můžeme být v tomhle království na pláži?" Udivila jsem se. 

,,Ano, babička tu vždycky nechává klíč na jednom určeném místě, protože ví, jaký táta dokáže být, tak kdybych potřeboval vypadnout, je to tu pro mě."

,,Páni, tvoje babička musí být fajn ženská," usmála jsem se. 

,,Jo to je. Divím se, že s tátou přežila pubertu, protože arogantní je prý od mala, ale přitom babička je nejhodnější ženská co znám a děda byl taky hrozně fajn," pousmál se a já se raději přestala ptát, protože jsem tušila, že by se možná rozplakal. Samozřejmě by to bylo roztomilé, ale nechci mu připomínat staré rány. Vyndali jsme kufry a můj batoh z kufru auta, Alex vyndal klíč a odemkl dveře od onoho domu. 

Viděla jsem pouze chodbu a ihned jsem si tento dům zamilovala. Bylo to úplně odlišné od domu Loganových. Žádný přebytečný luxus, ale obyčejně neobyčejný vzhled mě naprosto uchvátil. Chodba spojená s předsíní byla vymalovaná do šedé. Sundali jsme si boty a pokračovali do domu, kterým mě Alex provedl. I zbytek domu byl sladěn do šedivé barvy a vše bylo moderně vybaveno, přišla jsem si tu jako v těch bytečkách v Ikee, které jsem vždy milovala. 

I tak jsme se zastavili v kuchyni. Měli jsme hlad, ale nic tu k naší smůle nebylo, nikdo s námi přeci jen nepočítal. Naše bolest hlavy nám ani nepřišla na mysl a tak jsme se vydali do centra toho městečka a samozřejmě jsme zapadli do první pizzerie, co jsme našli, protože prostě pizza. Co si budeme. 

,,Ah, ahoj Alexi, co ty tu? Babička už je v Camdenu?" Pousmál se na Alexe postarší číšník.

,,Čau Tome, jojo, její letní období už skončilo, tak je doma mezi kočkami," zasmál se a Tom s ním. 

,,Tak ji pozdravuj, až s ní budeš v kontaktu," usmál se a poté si všiml i mě sedící naproti Alexovi. ,,Ale, kdopak to je?" Zeptal se Alexe, jako kdybych byla snad hluchá, nebo neživá.

,,Jsem Mia, Alexova přítelkyně," odpověděla jsem mu a pousmála se.

,,Můžu-li hádat, angličanka?" 

,,Ano," potvrdila jsem.

,,Páni, vztah na dálku, nebo tu už žiješ? Anglie je docela dálka co?" Zeptal se a já na Alexe vytřeštila oči. 

,,Nežiji a ano, je to docela daleko," snažila jsem se znít v klidu, i když mi tento rozhovor úplně příjemný nebyl.

,,Každopádně, s čím vám mohu pomoci?" Zeptal se konečně. Nevím, jestli to způsobilo mé kručení v břiše, nebo mu došlo, že jsme asi přišli na jídlo. 

,,Jo, jasně. Jednu Hawai a jednu Carbonara prosím," usmál se na číšníka, který si objednávku zapsal a odešel. ,,Promiň," šeptl směrem ke mě. ,,On už je takový, prostě zvědavý." Načež jsem jen přikývla.

Během čekání na naše jídlo jsem se dozvěděla, jak dlouho sem jezdí, jak se seznámili s Tomem, jak se moc se s ním zná jeho babička, že Tom je vlastně majitel této pizzerie, ale protože nechce sedět někde v kanceláři pomáhá alespoň jako číšník. Samozřejmě vrchní číšník.

,,Dobrou chuť přeji," podal nám na stůl dva velké bílé talíře, na kterých byla námi objednané pizzy.

,,Díky Tome," usmál se na něj Alex a Tom od stolu odešel. My si popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla.

Já, narozdíl od Alexe jsem pizzu nesnědla a tak jsem si zbytek nesla do domu. Ještě bylo docela teplo, tak jsme se dohodli, že půjdeme ještě na pláž, kde jsme si chvíli zaplavali a poté jsme jen leželi na osušce, dokud jsme alespoň trochu neoschli a pak šli zpět domů.

Upřímně mi tady docela nějaké zvíře chybělo, ať už Eliot, nebo Buddy. Takže jsem tajně doufala, že se třeba pro Buddyho vrátíme, i když jsem v to moc nevěřila, protože pochybuji, že by se chtěl s rodiči hned vidět.
Ale kdo ví, nic není nesplitelné.

Jedno zvíře tu se mnou sice je, ale němá tvář zde prostě přeci jen chybí. Jsem upřímně zvědavá, zda-li zde budeme do mého odjezdu, nebo se vrátíme zpět do Sydney, protože z mé strany mi to přijde blbé, i když jsem přijela za Alexem, pořád jsou součástí jeho rodiny a on mého tátu také překousl. No uvidíme, jak mé momentální žití zde vůbec dopadne.