Coincidence? ✔

❤60.

Jak to, že neletí? Jak to mohli zrušit?!

Přišla mi ihned odpověď a já se zeptal nějaké zaměstnankyně letiště.

,,Ah ano, omlouváme se, je to chyba na tabuli, váš let se samozřejmě nezrušil, jen se déle čekalo na letadlo, protože by jste měli letět s novějším letadlem, které má jako jedno z mála wifi připojení," mile se usmála a já poděkoval. Napadlo mě, udělat Mie menší překvápko a nechat jí v tom, že přiletím později.

Nevím, z nějakého důvodu to zrušili. Další letadlo letí ale až po Vánocích..

Napsal jsem. Nechtěl jsem takhle lhát, ale chci, aby byla překvapená, až zazvoním u jejich domu. A tak jsem pokračoval s odbavováním a kontrolami, dokud se poté neotevřela brána do letadla a my mohli nastoupit. Mie jsem samozřejmě musel psát, že jsem to vzdal a jedu domů a že mě to mrzí a takové. Díky bohu je v tom letadle funkční wifi a tak jsem ji mohl psát celou dobu, aniž by jí to bylo divné. 

Seděl jsem vedle muže, tak o pár let staršího, který mi vyprávěl, kde všude byl a jak rád cestuje. Hlavně na Vánoce, protože rád poznává Vánoční kulturu ostatních měst, ale že letos se vrací na Vánoce domů, do Londýna a tak po dlouhé době stráví Vánoce s jeho rodinou. Bylo zajímavé, slyšet jeho zkušenosti a vzpomínky o zvycích a kultuře ostatních zemí. Ani se nedá říct, co mi přišlo nejzajímavější, vše bylo zajímavé. Podle něj byly nejhezčí Vánoce v Americe, což je samozřejmě taková filmová klasika. Všude hromady sněhu, Santové vybírající na charity, reklamy všude, obrovské a nádherné Vánoční stromy. 

Ale domov je prý domov. Loni byl právě v Sydney, kde se mu docela zalíbilo, hlavně, protože je tam celý rok teplo a tak se letos rozhodl překvapit svoji rodinu. 

A mě bylo líto Mii. Snažila se jakkoliv vymyslet nějaký způsob, jak bych se do Londýna mohl dostat, ale všechno pak sama odmítla, jako nepřípustný nápad. Nerad ji takhle napínám, ale já sám se taky lekl, i když teď v tom letadle sedím, zatím co Mia si láme hlavu nad tím, jak mě i tak do Londýna dostat. Zabije mě, až se jí objevím před prahem domu. 

A tak jsem se většinu času bavil s Craigem, který se mě ptal na některé Australské zvyky, které třeba nestihl poznat. My dva si stihli i potykat a já jsem byl rád, že sedím vedle někoho normálního, kdo třeba neslintá a nemá potřebu se mi válet po rameni.

Po jedenácti hodinách a dvaadvaceti minut přesně jsme přistáli v Londýně. Tady tedy bylo pomalu půl páté odpoledne/večer. Ale další hodinu většinou strávíte čekáním na zavazadlo a vymotáváním se z letiště. A pak další půl hodinu, pokud tedy máte štěstí, strávíte chytáním na taxi. 

Já vylezl ven z letiště a začal se vnitřně radovat. Všude bylo hromada sněhu! Já, Alex Logan, ve svých devatenácti letech poprvé zažil a viděl sníh! A měl jsem z toho radost snad víc, než z Vánoc. I když jsem mrzl, při čekání na taxi, užíval jsem si tohle počasí mnohem více, než nějaké teplo. Mám ho až po krk. Vy si většina říkáte, co by jste dali za celoroční léto, ale pro mě to není.

Po několika desítkách minut jsem již seděl v taxíku a připadal si, jako kdybych tu byl po prvé. No, byl jsem tu po druhé a po několika měsících, takže na tom asi ani není nic tak divného. Řidiči jsem nadiktoval Miinu adresu a mohli jsme ihned jet. 

Z letiště k Miinému domu to trvalo alespoň dvacet minut, které jsem strávil zíráním na zasněžené budovy a památky Londýna a říkal jsem si jedno. Musíme se tady všude s Miou projít. Musím tuhle zasněženou nádheru vidět na vlastní oči, ne za oknem, ale přímo před sebou. S Miou po boku a křupajícím sněhem pod mýma nohama. Byl to jen sníh, to ano, ale je to něco tak krásného a tolika lidmi nenáviděno. Vždyť bez sněhu ani není pořádná Vánoční atmosféra. 

Zastavili jsme před domu rodiny Rode, který byl ozdoben různými světýlky. Ať už kolem střechy, tak i na stromcích a keřích a před domem jsem zahlédl i jednu svítivou laňku. Zaplatil jsem řidiči za cestu a z kufru auta si vyndal mé dva kufry a příruční zavazadlo a vydal se na moji vlastní vraždu, kterou zapříčiní Mia, protože zjistí, že jsem ji kecal. 

 A tak jsem zazvonil na domovní zvonek a čekal. 

,,Ano?" Vykoukla ze dveří Mia. ,,No to snad-" ukončila větu v půli a pouze v ponožkách za mnou běžela. Já upustil zavazadla na zem a chytal na mě opět skákající Miu. 

,,Ahoj," otřel jsem ji slzu a políbil jí. 

,,Alexi Logane, co tady proboha děláš? Vždyť si říkal-" zamyslela se. ,,Ty lháři," zasmála se a mírné mě plácla přes rameno a poté mě políbila. 

,,Promiň," zasmál jsem se. ,,Ale na té tabuli to opravdu bylo, jen to prý byla chyba a já tě chtěl překvapit," usmál jsem se a přetočil ji tak, abych ji nesl v náručí a odnesl ji do domu. 

,,Co blázníš?"

,,Nechci, aby jsi nastydla, už takhle máš ponožky úplně promáčené a já si jdu pro ta zavazadla, které jsem nechal ve sněhu," řekl jsem a tak i udělal. Mia na mě celou dobu čekala v předsíni a po tvářích ji stále stékaly slzy. 

,,Jsi blázen," pronesla, když jsem dorazil i s kufry do předsíně. ,,Jak jsi mi vůbec psal celou tu dobu v letadle?"

,,Letěli jsme nějakým novým letadlem, proto byla na té tabulce chyba a to letadlo právě mělo wifi," vysvětlil jsem.

,,Ty jsi neskutečný lhář," opět mě praštila do ramene a zasmála se. 

,,Pojď sem," řekl jsem tišeji a když ke mě přistoupila, opět jsem ji vzal do náruče a políbil ji. A pak ji odnesl do obýváku.

,,Alexi? Co ty tady?!" Udivila se Miina mamka, když mě viděla v obýváku s Miou v náruči.

,,Kecal, to letadlo letělo," pronesla ironicky naštvaným hlasem Mia.

,,No nene," zasmála se její mamka a já Miu pomalu položil na zem. ,,Proč ji vůbec taháš v náručí?" Zeptala se.

,,Vyběhla za mnou jen v ponožkách a já nechci, aby nastydla, protože má ponožky úplně mokré."

,,Tím se asi snaží vykompenzovat tu lež," opět si ironicky odfrkla. 

,,Ty jsi opravdu naštvaná?" Zeptala se jí její mamka.

,,Jasně, že ne," zasmála se, znovu na mě skočila a pevně mě objímala. A já teď byl ještě šťastnější, než když jsem viděl sníh. Byl jsem tak rád, že jsem tady. Je to možná smutné, když tu jsem po druhé, ale i tady se cítím vice doma, než doma. Ač mám v Sydney rodiče, Buddyho a Laylu. Ale tady je Mia a Eliot a její skvělá rodina nádherné zimní počasí. 

25. Prosince 

,,Jsou Vánoce!" otevřel jsem oči a jediné co jsem viděl, byla Mia. ,,Lexi, vánoce," zasmála se a políbila mě na čelo. ,,Naše první!"

,,Dobré ráno," zasmál jsem se a protáhl se. Mia měla krásně nazdobený pokoj. Všude byla světýlka, dvě punčochy (myslela i na mě) a spousta dekorací. Samozřejmě měla i povlečení vánoční. 

Obul jsem si bačkory a šel společně s Miou dolů. Teda šel. Mia mě přesněji řečeno táhla až dolů, do obýváku, kde stál ohromný a nádherný vánoční strom. A pod ním spousty dárků, kde samozřejmě byly i ty mé, přivezené. 

Upřímně s čistým svědomím můžu říct, že tyhle Vánoce, byly opravdu ty nejlepší. A ne jen proto, že jsme jak dnešek, tak i včerejšek strávili jedením cukroví a koukáním na vánoční filmy a pohádky. Celkově ten zasněžený Londýn udělal tak krásnou atmosféru, že Vánoce tady by miloval i ten největší Grinch. 

ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE VÁM VŠEM! ❤️❤️ Věřím, že se vám ulevilo, když jste zjistili, jak to s tím letem vlastně bylo, ale já hold ráda napínám 😄 Užijte si všichni dnešní den v pohodě, v klidu, s pohádkami a klidně i cukrovím (kdo by stál o to vidět zlaté prase, že😄).  Děkuji vám všem za všechno, také za tak krásné komentáře, co poslední dobou píšete, děkuji moc❤️ 

Tak ještě jednou, šťastné a veselé Vánoce vám všem! 
A všem Evičkám, vše nejkrásnější k vašemu dnešnímu svátku ^^ 

S láskou, Ev