Coincidence? ✔

37.

Alex

Čekali jsme, až přijdou do obýváku i holky, které přišly po pár desítkách minut, které jsem trávil s otcem, aniž bychom řekli jediné slovo. Máma s Miou přišli a obě nesly talíř, a kterých byli různé sýry, šunky a zelenina. Sedly si na sedačku a já si sedl vedle Mii. Všichni jsme byli zticha a čekali, co se bude dít.

,,No a ty jsi teda z Londýna?" Zeptal se najednou táta a pokusil se mírný úsměv.

,,Jojo, bydlím kousek od centra," přikývla a pousmála se zpět na otce.

,,Jednou jsem v Londýně byl s prací, ale viděl jsem jen Big Ben, takže ten Londýn úplně moc neznám."

,,Alex na tom taky není nejlépe, první týden strávil jen na hotelu, abych ho případně nepotkala, protože přiletěl týden před mými narozeninami," uculila se.

,,Tak to abychom si někdy udělali rodinný výlet, co říkáte?" Zapojila se do rozhovoru i máma a já jen vypoulil oči. Rodiče byli jako vyměnění, já ani nevěděl, že táta v Anglii někdy byl, nebo že vůbec ví, kde Anglie leží.

,,Jé, to by bylo fajn, myslím si, že moji rodiče by vás určitě rádi poznali," usmála se a propletla si její prsty s mými.

,,A ty jsi tady v Sydney poprvé?" Zeptala se máma a nahnula se pro plátek šunky.

,,Ano, ale už to ti miluji jen z toho, co jsem viděla cestou z letiště."

,,Pomalu se se mnou v autě ani nebavila, jak hltala každou část," zasmál jsem se.

,,Pššt," taky se zasmála a položila si hlavu na mé rameno. ,,Je to tu prostě krásný," usmála se. Byla tak krásná, i když byla nenamalovaná, v drdolu, teplácích a mikině.

,,Tak doufám, že tě tu alespoň provede, ten náš mladej," koukl na mě táta a pousmál se.

,,Jo, určitě."

,,Hele Lexi, dneska jsem k nám pozvala Laylu, jestli vám to tedy nebude vadit, myslela jsem, že by Miu ráda poznala," pousmála se matka a nahnula se pro další plátek šunky a já jsem byl mírně zaskočený.

,,Jasně, v pohodě," zalhal jsem. Od našeho rozhovoru u nás jsem s ní nemluvil. Ale myslel jsem na to furt, to se tedy musím přiznat. Mám se přetvařovat, jakoby se nic nestalo, nebo se s ní mám setkat ještě dříve a promluvit si? Bože mami, proč jsi mě musela dostat do takové situace, i když ani nevíš, že jsme se pohádali, takže za to ani nemůžeš, ale já teď docela šílím, protože nevím. Mia si očividně všimla, že uvnitř šílím a tak do mě mírně strčila a stiskla mi ruku ještě více.

,,Přijde až tak kolem šestý, aby měla když tak Mia čas se vyspat, deset hodin v letadle není nic příjemného," řekla máma.

,,To není no, ještě mi skoro celou dobu kopal do zad nějaký malý kluk, takže jsem se za ním pořád musela otáčet."

,,Tak nechceš se naložit do vany? Mám problémy se zády, takže máme masážní a opravdu to pomáhá," znovu se na ni máma usmála. Doufám jen, že se máma nepřetvařuje a fakt Miu bere, byl bych opravdu vděčný, kdyby to vyšlo.

,,Nene, to nechám až na večer, ale děkuji," koukla se na mě a uchechtla se.

Povídali jsme si o Mie a ostatních věcech, přičemž jsme snědli připravené talíře a poté jsme se s Miou přesunuli nahoru do mého pokoje, kde ale Mia usnula a tak jsem se já rozhodl domluvit se s Laylou, že se sejdeme na oné pláže a vyřešíme všechno. Já sám jsem ani nevěděl, co ji řeknu, jen jsem věděl, že je to stále moje sestřenice, se kterou jsem vyrostl a nechci ji ztratit. Wow, ano, opravdu mi trvalo skoro tři týdny, než jsem si to uvědomil.

Nechal jsem Miu spát, převlékl jsem se z jeansů a košile do tepláků a mikiny a šel směr pláž, kde už Layla stála a vyhlížela mě. Vešel jsem na pláž, koukl se a Laylu, na které bylo vidět, že čeká, co se bude dít. Přišel jsem k ní a objal ji. Není jen moji rodinou, ale taky nejlepší kamarádkou, která mi teď chyběla. Byl očividně chvíli zaskočená, ale pak mi objetí opětovala.

,,Mám to brát, jako že je všechno zase dobrý?" Zeptala se a začala si kousat ret. Tohle dělala jen, když byla fakt hodně nervózní.

,,Když mi slíbíš, že už nebudou žádný sázky."

,,Slibuji na svůj život," řekla Layla.

,,To bych být tebou moc nepřeceňoval," zasmál jsem se a mírně do ní drkl.

,,Takže všechno dobrý?" Podívala se na mě.

,,Všechno dobrý," pousmál jsem se a ona mě objala. Jen mě prostě objala. Beze slova. Jen tak jsme tam stáli v objetí, beze slov. Miinému objetí se to samozřejmě nevyrovná, ale pořád je to malá Lay, která už vlastně ani tak malá není, už je jí osmnáct.

,,Uhm, tak v šest tedy u vás?" Zeptala se a dívala se do země.

,,Zvedni tu hlavu, všechno je v pohodě a ano, v šest," pousmál se.