,,Jak to, že jste se najednou tak unáhlili a chcete spolu bydlet?" Zeptala se nás.
,,Prostě jsme tak přemýšleli a došlo nám, že by se tím spousta věcí vyřešila a Alex se do Londýna zamiloval."
,,I když tady převážně prší?" Zeptala se a koukla na Alexe.
,,Tak to mi vůbec nevadí, cokoliv je lepší, než celoroční léto v Austrálii," odpověděl.
,,No a co na to tvoji rodiče?"
,,Oni, to jaksi ještě neví," přešlapoval na místě.
,,Aha, no tak to budeme muset počkat, až oni nám sdělí jejich názor, nemá cenu bez toho něco začínat."
,,Tak mám jim zavolat?" Zeptal se pohotově.
,,Počkej, zadrž. Kolik je u vás teď?" Zeptala jsem se.
,,Tak tady jsou tři odpoledne, takže tam jsou čtyři ráno."
,,No, tak to radši počkej, pokud nechceš být mrtvý," uchechtla jsem se.
A tak jsme zabíjeli čas. Ať už koukáním na film, nebo vařením večeře, čekali jsme alespoň do osmi hodin ráno Australského času.
V osm hodin ráno Australského a v sedm hodin večer Anglického času jsme jim tedy zavolali přes skype, hovor, k žádnému překvapení, zvedla Alexova máma.
,,Ahoj Alexi! Konečně jsi se ozval! Ahoj Mio!" Mávala zběsile do kamery.
,,Ahoj," pousmál se Alex.
,,Dobrý den."
,,Tak co, jaký byly Vánoce? Povídejte?"
,,Skvělý, fakt je to tady úžasný a nejen v zimě," usmál se Alex.
,,Voláte jen tak, nebo něco potřebujete? Nechci být nezdvořilá, nebo tak něco, to vůbec. Jen se ptám," usmála se.
,,Vlastně bych něco potřeboval, mami."
,,No, povídej?" Zděsila se.
,,Víš, měl jsem takový nápad," začal.
,,Ano?"
,,No víš, protože se mi tady tak strašně líbí a je tu Mia, tak mě napadlo, že bych se sem přestěhoval?" Zeptal se s opatrností a v obličeji byl vidět strach z odpovědi. Jeho mamka vykulila oči, pootevřela pusu, ale nevyšel z ní ani hlásek. Po asi minutě nakonec promluvila.
,,Uhm, Alexi a to tě napadlo kdy? Jak? Tebe samotného?"
,,Napadlo mě to až dřív, ale ty Vánoce tady, to prostě," odmlčel se. ,,Mami, viděl jsem sníh, měl jsem na Vánoce sníh, je tu to prostě absolutně nádherný, hlavně by to usnadnilo spousty věcí a ano, napadlo to pouze mě, Mia o tom ví-"
,,Ode dneška," dořekla jsem.
,,Já, no.. Já nevím, co vůbec říct Alexi. Myslíš jako po škole?"
,,No, hned jak by se vyřešila víza a další potřebný věci a kdyby to bylo ještě před školou, tak přejdu sem a dodělám si maturitu tady, to učení je většinou dost podobný."
,,A bydlel by jsi kde? Ty sám snad máš peníze na byt, když už se chceš osamostatnit?"
,,Bydlel bych prozatím tady a po škole bychom se přestěhovali do nějakého, klidně pro začátek menšího bytu."
,,Alexi, ty si to představuješ jak Hurvínek válku. A co Miina máma? Jí by nevadilo živit o puberťáka víc?"
,,Máma je vlastně hned ve vedlejší místnosti, můžu vám ji klidně zavolat," řekla jsem a křikla na mámu, která hned přiběhla.
,,Ano?" Zděsila se.
,,Mami, Alexova máma by asi měla nějaké otázky."
,,Dobře," pousmála se a šla k notebooku. ,,Dobrý den, já jsem Casey Rode, Miina matka."
,,Keren Logan," kývla. ,,Vy tedy s tím jejich bláznivým nápadem souhlasíte?" Pozvedla obočí.
,,Tak upřímně jsem s tím jednoho dne počítala, přeci jen by nikoho nebavilo furt dojíždět do Londýna a z Londýna do Sydney a tak, takže to chápu, i když ano, možná se to může zdát brzy."
,,Nechodí spolu ještě ani rok," namítla jeho matka.
,,Deset měsíců," řekla jsem.
,,Takže ani rok," pokrčila rameny Alexova máma.
,,Ano, je to možná brzy, ale myslím si, že ti dva už mezi sebou toho zažili dost, co jejich vztah upevnilo, ač spolu nejsou tak dlouho.
,,Skoro rok se známe," namítl Alex.
,,Alexi prosím tě, mlč, tohle je detail," zakývala hlavou Keren. ,,A hlavně, jak to chcete udělat s těmi vízy? Není to tak lehké."
,,Já mám kontakty a ano, už jsem to oběma říkala, že to nebude hned, že je to proces docela na delší dobu," odpověděla s klidem máma.
,,Nevím Alexi, nebudu to řešit přes počítač. Promluvíme si o tom, až se vrátíš."
,,Ne," zakýval k nesouhlasu Alex.
,,Cože?"
,,Chci o tom mluvit teď, proto ti voláme. Chci, aby se když tak začalo řešit hned, nechci čekat rok, než si to rozmyslíš."
,,Co když si to rozmyslíš ty a budeš chtít zůstat doma?"
,,Nebudu."
,,Proč?"
,,Mami, protože se cítím víc doma tady. Nejen tím, že tam je věčný vedro, ale už mám po krk toho, že táta se mnou komunikuje jen tak, že mě okřikuje, ať se ztiším."
,,Táta to má v práci těžké, to víš Alexi-"
,,Jo? Má to težký od tý doby, co jsem se narodil?" Zeptal se s posměškem.
,,Alexi, klídek," šeptla jsem mu do ucha a hladila ho po zádech.
,,Má tě rád."
,,Má? Vždyť je jak, kdybych ani nebyl jeho syn. Když už se choval jako otec, byla to přetvářka před Miou, teda dokud nás oba poté neztrapnil a poté už to byl zase starý on. Má rád jenom svojí práci."
,,Alexi nepřeháněj."
,,Mami, mohla by jsi alespoň jednou prosím, respektovat můj názor a nesnažit se mi ho měnit? Tvůj vztah s tátou je jiný, vy dva jste manželé pomalu dvacet let, je jasný, že k tobě se chová jinak. Ale mě si asi hold představoval jinak, jako rozmazlenýho spratka, co kývne na každý jeho nápad a bude souhlasit s každým názorem? Kdo ví?"
,,Dobře Alexi, v ničem ti bránit nebudu a nemůžu. Za chvíli budeš stejně dospělý a odstěhoval by jsi se nejspíš tak jako tak, takže dobře," odmlčela se, hluboce se nadechla a vydechla. ,,Můžete začít řešit pomalu víza, ale až přiletíš, popovídáme si o tom i s tátou, dobře?"
,,Fajn," bez emoce přikývl.
,,Dobře," pousmála se. ,,Ráda jsem vás poznala paní Rode, mějte se děti," podívala se na Alexe a Alex na ni. ,,Mám tě ráda."
,,Já tebe taky mami," odpověděl a sklopil pohled do země. A jeho máma hovor ukončila.
,,V pohodě?" Zeptala jsem se.
,,Jo," objal mě. ,,Čekal jsem, že se jí to líbit nebude a že dojde k něčemu, no, takovýmu, omlouvám se, že jste to musely poslouchat."
,,Neomlouvej se, chápu to," usmála jsem se i když mě nemohl vidět, vzhledem k tomu, že jsem měla obličej zabořený v jeho rameni. ,,A děkuju mami, že jsi jí to vysvětlila takhle v klidu," zvedla jsem pohled na mámu.
,,Neměla jsem důvod se rozčilovat," usmála se. ,,Tak já pak zavolám Teddymu a začneme to pomalu řešit, co říkáte?"
A/N: 3.1. znovu zveřejněna tato kapitola, protože je Wattpad debil a hodil kapitolu do konceptů.
ČTEŠ
Coincidence? ✔
Teen FictionJedna jediná náhoda, která změní vše. Stačilo napsat jeden špatný NickName a změnil se život dvěma lidem, kteří žijí na jiné straně Země. Jeden nevinný překlep změní vše. Co, když se do sebe zamilují? Dokáží překonat dálku, nebo jim to nevyjde? O...