Coincidence? ✔

12.

Mia

Tohle probuzení bylo to nejhezčí ze všech. Protože vedle mě spal Alex. Myslela bych si, že to ani nemůže být možné, ale on je ještě rozkošnější, když spí. Krátce jsem ho políbila na čelo a vylezla potichu z postele. Sešla jsem do kuchyně, kde jsem pozdravila mámu a sedla si na barovou židli.

,,Jak jsi se vyspala?" Zeptala se

,,Skvěle," s velkým úsměvem jsem ji odpověděla.

,,Ten Alex je moc milý kluk, toho se drž," otočila se a nalila mi z malé konvičky do hrnku kafe, do kterého jsem si ještě přilila trochu mléka.

,,Budu."

,,Do kdy tu je?"

,,Nevím, nechci se ptát, protože se bojím odpovědi."

,,Bojíš se odpovědi, nebo se bojíš toho, kdy se zase uvidíte?"

,,Mami, je snad jasný, že obojího, já se s ním nechci loučit," snažila jsem se odehnat přicházející slzy.

,,Ale notak," máma se zvedla ze svojí židle a objala mě. To už mě dostalo úplně, takže jsem brečela jako želva.

,,On mi dal obrovskýho plyšovýho medvěda a jedenáct růží a.. rámeček našeho prvního chatu," otírala jsem si slzy, i když se stále nechtěly zastavit.

,,Notak, pšt, neplač. Pořád je tady, tak si ten čas užívej ano? Takže kašli na kafe, to si později dopiješ a jdi za ním," usmála se.

Ve dřezu jsem si opláchla uplakaný obličej a šla nahoru do patra. Otevřela jsem dveře a ty samozřejmě zavrzaly. Alex se začal vrtit a já rychle vběhla do pokoje. Sundala jsem si bačkory a lehla si do postele.

,,Dobré ráno," šeptl se stále zavřenými oči.

,,Dobré ráno," nahla jsem se k němu a políbila jsem ho, ,,vzbudila jsem tě?"

,,Nene, už jsem byl vzhůru," pousmál se a pomalu začal otevírat oči. Dal ruku kousek od sebe, abych si mohla lehnout blíž k němu a hlavu se položit na jeho hrudník.

,,Co budeme dneska dělat?" Zeptala jsem se a koukla na něj.

,,Prohlídka Londýna? Pokud zrovna nebude pršet," zasmál se.

,,Hele, hele, já chápu, že jsi zvyklej na jiný klima, ale zas tak hrozný to tu neni," zasmála jsem se.

,,Kdekoliv jsi ty, tam je to skvělý," políbil mě do vlasů.

Alex

Probudilo mě zavření dveří. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, kde jsem. A taky, že jsem v posteli sám. Oči jsem nechal zavřené, ač jsem věděl, že už neusnu. Ležel jsem se zavřenými oči a přemýšlel.

Jak dlouho tu vůbec budu? Mám se vracet na hotel? Mám se ozvat rodičům? Kdy se zase s Miou uvidíme? Uvidíme se ještě někdy? Musíme i kdybych měl já letět znovu do Londýna. Ostatní si asi říkají, že jsme spolu moc krátce, abychom takové věci řešili, ale já doufám, že nás dva nic nerozdělí. Je zvlástní o ní myslet a mluvit o člověku, kterého miluju, když to donedávna byla nejlepší kamarádka, i když jsme oba do sebe byli navzájem zamilovaní. Nejradši bych tady zůstal a vykašlal se na školu. Nebo bych mohl studovat tady. Déšť přežiju a táta by se nezbláznil.

Z přemýšlení mě vyrušily vrzající dveře. Oči jsem stále nechal zavřeně, ale leknutím jsem se trošku zavrtěl. Přicházející osoba se zastavila u postele a lehla si do ni.

,,Dobré ráno," šeptl jsem a pomalu otevíral oči.

,,Dobré ráno," políbila mě.

Pak jsme se začali domlouvat, co budeme dnes dělat, s největší pravděpodobností půjdeme do města, projít se po památkách a tak. Třeba i přijde řeč na můj pobyt tady a pak třeba půjdeme do mého pokoje na hotelu. Očividně to bude naprosto neplánované.

Ležela hned vedle mě a já ji stále musel líbat na její měkké a příjemné rty. Jakoby byly kokain a já závislák na něm. Nejsem samozřejmě.

Po nějaké té hodině povídání jsem vylezl z pokoje. Vyčistil jsem si zuby novým kartáčkem od Mii, opláchl si obličej a poté jsem se vrátil do jejího pokoje, abych se oblékl.

Společně jsme se šli nasnídat. Mii mamka byla už v práci a tak jsme tu byli jen se Sophii, která se očividně styděla a tak byla schovaná v jejím pokoji.

Uprostřed naší snídaně někdo zazvonil. ,,Dojdu tam," políbil jsem ji na tvář a odešel jsem ke dveřím. Stál v nich takový postarší pán.

,,Kdo jste?" Zeptal se.

,,Kdo jste vy?" Zeptal jsem se.

,,Tak hele mladej, na tohle nemám celej den, zavolej mi laskavě mojí dceru."

,,Kterou?" Zvedl jsem obočí.

,,Starší," odpověděl mrzutě, načež jsem zamumlal, že má jméno, ale slyšet mě nemohl.
Mia byla očividně dost překvapená. Nechtěl jsem u nich stát jako bodyguard a tak jsem si sedl na schody.

,,Tady je něco menšího k narozeninám."

,,Dík, ale měla jsem je včera. Stejně jako oslavu, na kterou jsi měl přijít."

,,Promiň, něco mi do toho-"

,,Vlezlo," dořekli oba ve stejnou dobu.

,,Jasně," Mia už nasadila svůj ironický tón a já ji už viděl, jak protáčí oči v sloup.

,,Co je zač ten kluk?" Zeptal se náhle.

,,Co tě to zajímá?" Odpověděla mu Mia jízlivě.

,,Zajímá mě s kým trávíš čas."

,,Chtěl jsi říct, že tě zajímá s kym se tahám, co? A jestli ti to nedošlo, tak je to můj přítel."

,,Není z Británie co? Ten přízvuk není britskej, poznám to." Její otec mi byl nesympatický, jen jsem ho slyšel.

,,Ne, neni a co ti je vůbec do toho, odkud je, nebo neni? Už budu muset."

,,Mio, rád bych s tebou někal zašel."

,,Promiň, ale nepřijde ti to už pozdě? Jsem dospělá a na změnu vztahů je pozdě, díky za ten, uhm.. dárek a čau." Odpovědi se nedočkala, protože už zabouchla dveře.

,,Nic neříkej," zakroutila hlavou a já ji objal.

,,Je to blbec, jde to slyšet jen z toho hlasu," pronesl jsem a rozesmál tím Miu.

Nikam se mi nechce. Už vůbec ne zpět do Sydney.