Coincidence? ✔

58.

Po škole jsem rychle jela domů, abych tátovi pověděla novinu z dnešního rána. Samozřejmě jsem musela vyzvednout Sophii, ale když jsem přišla domů, táta už tu naštěstí byl taky, takže jsem nemusela čekat.

,,Tati, tati, tati!" Naléhala jsem jako malá.

,,Copak Mio?" Zasmál se.

,,Dneska k nám na školu nastoupila nová učitelka na kreslení."

,,To je super, tak se je kreslení zas vrátíš ne?" Usmál se.

,,Nevrátím," odpověděla jsem a pokrčila rameny.

,,Cože? Proč?" Svraštil obočí.

,,Ona totiž ta nová učitelka je Gabriella," odpověděla jsem a táta okamžitě vykulil oči a chvíli mlčel.

,,Co tam chce?"

,,Já nevím, asi mě naštvat, nebo fakt prostě jen učit. Já fakt nevím," zakývala jsem hlavou a pokrčila rameny.

,,Nechci aby tě učila. Má jen to kreslení?"

,,No, teď ještě zastupuje učitelku na bio, protože onemocněla."

,,Nechci, aby tě někdo jako ona učil."

,,Ředitel ji dneska říkal, že se dohodli na třech chybách a pak poletí, ještě ji zbývají dvě."

,,Dvě? Co stihla udělat za den?" Zajímal se.

,,Hned první hodinu se se mnou hádala a nazvala mě špatným slovem, ve špatnou chvíli."

,,Nadávala ti?"

,,Dá se říct, že jsem ji vyprovokovala," uznala jsem.

,,Pořád by měla být profesionální, nemyslíš?"

,,Jo, to asi jo. Jen jsem myslela, že by jsi to měl vědět."

,,Díky Mi," usmál se a já mu vrátila úsměv zpět, pak jsem odešla nahoru, do pokoje a vyčkávala na vhodný čas, abych mohla zavolat Alexovi.

,,Anoo? Ahoj," usmál se do webky a poslal mi vzdušný polibek.

,,Ahoj," usmála jsem se zpět. ,,Jaký byl den?"

,,Tak jako každý jiný no, nuda," pousmál se. ,,Co ty?"

,,Ve škole je nová učitelka na kreslení."

,,Super, tak to se vrátíš ne?"

,,Nevrátím, je to Gabriella totiž," odpověděla jsem.

,,Cože? Jak to? Co tam chce?"

,,Vůbec nevím, ale nemám v plánu to nechat jen tak, nechci ji a ten její ironický úsměv potkávat na chodbách školy."

,,No to chápu," uznal. ,,Co máš v plánu?"

,,Vůbec ještě nevím."  

,,Tak hlavně nic nepřežeň, aby tě nevyhodili ze školy," vrhl po mě starostlivý pohled.

,,Neboj," poslala jsem mu vzdušnou pusu a Alex se zaculil. ,,Za měsíc jsou Vánoce, co máš v plánu?"

,,Asi klasicky koukat na pohádky," zasmál se. ,,A taky samozřejmě volat s tebou," usmál se. 

,,Jo, taky můžeš jít třeba na pláž, mezitím co já tady budu mrznout."

,,Věř mi, že bych raději bral ten mráz, než teplo a koupání se v moři," uznal.

,,Ale nemůžeš slavit Vánoce bez rodičů," pokrčila jsem rameny.

,,To by asi ani nebyl tak velký problém, spíš by mě nepustili mimo Sydney během svátků."

,,Stejně by mi bylo blbý, kdyby jsi nebyl s rodiči na Vánoce," řekla jsem.

,,Jednou budeme mít společný Vánoce, snad brzo."

,,Klidně i se sluníčkem a vedrem," zasmála jsem se.

,,Radši s mrazem a sněhem," zasmál se Alex.

,,Jeden rok tam a jeden tam?" Navrhla jsem.

,,Dobře," usmál se.

,,Ale pořád zbývá do Vánoc ještě měsíc, kdo ví, co se stane."

,,Jo, v obchodech už jsou vánoce od září," zasmála jsem se. 

,,Ještě byl mezitím Halloween," připomněl a zasmál se.

,,No dobře, tak od října," zasmála jsem se. ,,Tohle budou po dlouhý době Vánoce, kdy tu s námi bude táta," pousmála jsem se.

,,Já vím, jsem šťastný i za tebe," usmál se. ,,Jsem rád, že je mezi ním, tebou a tvoji mamkou všechno v pořádku."

,,Jsem ráda, že se probral a není z něj ten prolhaný otec, ale dost fajn táta."

,,To je jedině dobře, taky bych byl rád, kdyby byl můj táta fajn, ale nemůžu si zase stěžovat, alespoň ho mám." 

,,To máš zase pravdu, třeba se to jednou změní. Zkus na něj vyzkoušet, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody," napadlo mě.

,,To bych mohl. Teď je to takový, že se vlastně ani nebavíme, jen na mě většinou řve, ať se ztiším, když s tebou mluvím."

,,Tak když voláme třeba ve tři, tak se mu ani nedivím," zasmála jsem se. ,,Pořád je na té pracovní cestě?" Zeptala jsem se a Alex přikývl.

,,Do víkendu."

,,A s mámou všechno v pohodě?"

,,Jo, docela jo," znovu se pousmál.

,,A Layla?" 

,,No, snaží se. Pořád to není ona, ale je to lepší. I když pořád nevím, co se stalo, že se na jednou chová takhle."

,,Zkus jí dát ještě čas, že se snaží být milá je taky pokrok a co se stalo ti třeba jednou poví sama," řekla jsem. 

Po hovoru jsem začala přemýšlet nad těmi Vánoci. Mám ještě měsíc, ale čím dřív budu přemýšlet, tím líp. Měla bych za ním letět? Ale co když to dopadne stejně jako minule? Nechci strávit Vánoce v letadle, kdyby náhodou. Ale chtěla bych ho na Vánoce vidět a strávit je s ním. Jasně, že Vánoc bude určitě ještě víc, ale nikdy nikdo neví, co se stane. Ale zase na druhou stranu bych nechtěla přijít o první vánoce po čtyřech letech s tátou.