Coincidence? ✔

25.

Hodina uběhla jako voda a my už šli dovnitř letiště. Alex si šel vyzvednout zabookovanou letenku a mohl jít na odbavování. Kufr podal mladší ženě, která kufr zvážila, jestli má povolenou váhu a poslala ho dál. My pak šli dál k příslušnému terminálu, kde jsme museli projít tzv. detekčním rámem. Pak přišla na řadu i pasová kontrola, u které byl menší problém, protože mě nechtěli pustit. Když jsme jim oba vysvětlili, že jsem jen doprovod, že já nikam neletím, pustili mě, ale s tím, že na mě pořád dohlížel jeden ramenatý muž od ochranky. Sedli jsme si na lavičky před odletový prostor, protože tam už mě odmítali pustit.

,,Jsem ti hrozně moc vděčná, že jsi za mnou přiletěl, nedokázala jsem si představit lepší narozeniny," ležela jsem mu na rameni, tak jsem se natočila a spojila naše rty v polibek.

,,Chtěl jsem tě vidět a když jsi říkala, že jsem tvoje jediný přání, sebral jsem se a letěl. Jen jsem nevymyslel, že čím dřív tady budu, tím míň času s tebou budu mít a teď jsme tady, na letišti a já čekám na letadlo domů," laskal mě prsty ve vlasech, i když jemně, protože jsem měla drdol. 

,,Nechtěj mě zase rozbrečet prosím," položila jsem si znovu hlavu na Alexovo rameno. ,,Kolik ještě máme?"

,,Nechci se koukat."

,,To ani já ne," natočila jsem si hlavu a opřela si čelo o jeho. 

,,Poděkuj prosím ještě jednou tvojí mamce, že mě u vás vůbec nechala."

,,Určitě vyřídím," musela jsem rychle zamrkat, abych zahnala slzy deroucí se ven z oka. 

,,A pozdravuj Sama, musíš mě určitě informovat o tom, jak jim to s Connorem klape," usmál se.

,,Až se vybrečím, že oni tu pro sebe můžou být kdykoliv, tak tě určitě budu informovat," uchechtla jsem se, i když mi do smíchu nebylo.

,,Ale notak, my tu pro sebe taky kdykoliv budeme."

,,Jo, sedmnáct tisíc kilometrů od sebe," pokrčila jsem rameny. 

,,Mio," vydechl. ,,Neříkej tohle, ano bude to težký, ale slibuju ti, že jednoho dne sem přiletím a už jentak nezmizím, dobře?" Propletl si jeho prsty mezi mé a palcem mě hladil po hřbetu dlaně.

,,Dobře," znovu jsem zvedla hlavu a políbila ho. 

Dalších několik desítek minut jsme jen mlčeli, mačkali se k sobě, drželi se za ruce, občas se políbili a Alex mě celou tu dobu hladil po dlani. Až jsem z toho kolikrát měla husí kůži. 

,,Prosíme cestující, kteří letí letadlem ve 13:50 do Sydney, aby se připravili k nástupu do letadla," ozvalo se z reproduktorů před odletovým prostorem. 

,,Ne."

,,Nechce se mi od tebe," zakroutil hlavou.

,,Budeš muset, víš, že musíš," vstala jsem a Alex taky. Přitáhl si mě do pevného objetí, stála jsem na špičkách, aby si opřela bradu o jeho rameno a mohla tak u něj být natisklá ještě víc. 

,,Děkuju moc za tenhle nádhernej týden, nikdy na to nezapomenu Mio," šeptl mi do ucha a mě se skutálela po tváří první slza, kterou ihned následovala další a další. Nechala jsem je volně kutálet. 

,,Já děkuju tobě, za to všechno, že jsi přiletěl, že jsi měl vzal na tu večeři, že jsi při mě stál a pochopil mě, když se táta přišel udobřit, taky ti děkuju za toho obřího medvěda, který se mnou od dneška bude spát."

,,Mio, všechno tohle byly maličkosti, udělal jsem to, protože tě miluju," zvedl hlavu a já viděla jeho oči plné slz a tváře na kterých se leskly mokré cestičky slaných slz. Právě mi poprvé řekl, že mě miluje.

,,Tys mi poprvé řekl, že mě miluješ?" Usmála jsem se. ,,Taky tě miluju Alexi," přitáhla jsem si ho zpět k sobě, co nejblíže to šlo. 

,,Poslední volání cestujících letící do Sydney, aby se dostavili k nástupu do letadla," znovu se ozvalo z reproduktorů a nám už bylo jasné, že se musíme odloučit.

,,Budu muset jít," koukl se mi do očí.

,,Já vím," kuňkla jsem. Oba jsme si otřely slzy, i když mě se stále kutálely.

,,Hned jak přiletím domů ti napíšu, dobře?"

,,Napiš, prosím."

Znovu si mě k sobě přitáhl, políbil mě nejdříve na rty a poté na čelo. 

,,Tak pa," šeptla jsem.

,,Pa," otřel si znovu oči a vešel do odletového prostoru, kde podal letušce letenku, otočil se na mě, zamával mi a já mu zamávala zpět. Vzal si zpět letenku a vešel do tunelu. Byl pryč a já už s tím nic neudělám. Už jsem zase sama. Jen já.

Jasně, mám Sama, ale ten teď má Conna, samozřejmě, že mám i další kamarády, ale to není nic tak důvěrného. Takže asi budu dny trávit se ségrou, nic jiného mi nezbývá. Přešla jsem blíž k oknu a čekala, dokud mi letadlo nezmizí z výhledu. Naposledy jsem si otřela mokré oči. 

,,S vaším přítelem se určitě zase uvidíte, ale teď se omlouvám, měla by jste už jít," promluvil na mě muž z ochranky, který mě celou dobu pozoroval.

,,Jasně, díky," pousmála jsem se a odešla z letiště ven. Nasedla jsem do auta a jela zpět domů, kde už byla Sophie i máma a jako překvapení i táta.

,,Jsem tu!" Křikla jsem po domě, sundala jsem si boty, vešla jsem do kuchyně, kde všichni byli a vrhla se mámě do náruče.

,,Notak Mio, za chvilku se zas určitě uvidíte, hm?" pohladila mě po vlasech. 

,,Řekl mi, že mě miluje. Úplně poprvý," šeptla jsem mámě.

,,To je krásný," šeptla mi do ucha zpět. 

Pustila jsem mámu a otočila se na tátu. ,,Ahoj tati, co ty tu?" 

,,No, když už tu jste všechny, tak už vám to konečně řeknu, protože ti Alex odletěl a maminka bývá často v práci, tak jsem vám přivedl někoho, aby jste nebyly samy, je to taky důvod, proč jsem přišel zadem, musel jsem na zahradu, a vy teď pojďte se mnou," táta se zvedl ze židle a my s ním šly na zahradu. Otevřely jsme dveře a proti nám se ihned vyřítilo malé chlupaté stvoření.

,,Pes? Tati, tys nám koupil psa?" Zeptala jsem se, když jsem tu malou chlupatou kouli chytla do ruky.

,,Je to bernský salašnický," usmál se.

,,To vidím," hladila jsem ho, drbala jsem ho a usmívala se od ucha k uchu, tohle bylo geniální. Nebudu si připadat tak sama, když budu mít tohohle parťáka, stejně, jako Alex má Buddyho. ,,Děkujeme moc, tati," kuličku jsem položila na zem a ta hned začala znovu lítat po zahradě. Přišla jsem k tátovi a po několika letech jsem ho objala. ,,Děkuju tati," usmála jsem se.

,,Nemáš za co dcerko," pousmál se a já měla pocit, jako kdyby se nic z těch hnusnejch věcí nestalo, jako bychom byli jedna velká rodina, bez rozvodu, podvádění a hádek. Doufám, že takhle pozitivně to u nás teď bude pořád, zlepšilo mi to den. Nevím proč, ale začala jsem mít pocit, že musím dát rodiče zpátky dohromady, že zase musíme ta jedna velká, šťastná rodina být.