Coincidence? ✔

19.

Dokoukali jsme druhou část Relikvií Smrti a už bylo půl druhé odpoledne.
Měli jsme docela hlad a tak jsme objednali čísnké nudle. Nudle přišli, zaplatila jsem a nudle donesla do obýváku a jedny hodila Alexovi. Samozřejmě ne do slova.

Restaurace nám dodala i hůlky, ale Alex je raději vyměnil za vidličku. Já s hůlkami jíst umím a tak jsem se ihned pustila do jídla. Byla docela sranda, že večer jsme se cpali takovým drahým jídlem a teď jíme nudle od vietnamců.Teda ne, že by mě to štvalo, asjiskou kuchyni miluji a možná mi to i chutná více.

Po jídle jsem vyhodila krabičky a donesla do obýváku krabici pomerančového džusu, ze kterého jsme pili oba.

,,Harryho máme dokoukaného, tak co budeme dělat?" Zeptala jsem se.

,,No, asi bych se raději měl podívat na ty letenky, ať se dostanu dobře domů."

,,Jo, jasně," pousmála jsem se.

,,Hele, já nechci, ale musím domů. Mám tam školu a celou rodinu."

,,Já vím, tady máš jen mě, nemohla bych tě tu držet," pokrčela jsem rameny.
,,Přestaň s tím, ale prostě. Nemám ani maturitu a nemůžu tady zůstat, promiň," zvedl se a odešel nahoru.

,,Alexi!" Křikla jsem ještě za ním, ale on se nevrátil. Asi to moc přehnala. Je mi jasné, že tu nemůže jentak zůstat.  Přiletěl, protože jsem měla narozeniny a já bych měla být vděčná a né naštvaná, že tu nechce zůstat. Taky bych na jeho místě nemohla zůstat v Sydney. A ani spolu nejsme tak dlouho, nikdo neví, jestli nám to vydrží. Nechci přehánět, ale všichni vědí, že vztah na dálku je těžký. Ani ho nemůžu nutit, nechci.

Alex byl stále nahoře a já se rozhodla uklidit v domě. Začala jsem obývákem, kde jsem zametla plovoucí podlahu a poté vytřela. Malým ručním vysavačem jsem vysála drobky na gauči. Pak jsem se přesunula do kuchyně, kde jsem vyklidila myčku, umyla nádobí ve dřezu, umyla stůl a také zametla a vytřela. V máminé ložnici jsem jen ustlala postel, zametla a vytřela.

Pak jsem se vrhla na druhé patro, kde jsem začala koupelnou. Umyla jsem vanu, zrcadlo a jako v ostatních pokojích vytřela.V Sophiiném pokoji, kde to bylo trochu na dýl, protože jsem musela uklidit poházené hračky a oblečení. Ustlala jsem ji postel a pak mi došlo, že bych pro ni mohla zajet do školy. Uklízení jsem nechala, šla jsem zpět dolů, vzala jsem si klíčky od auta a šla jsem do garáže.

Se Sophii jsem se vrátila domů, která když přišla do pokoje, měla strašnou radost z pořádku v jejím pokoji a mě už chyběl jen můj pokoj. Když jsem do něj vešla už tam dávno uklizeno bylo. Byl dokonce i přestěhovaný a bylo tu mnohem více místa.

,,Páni," nadšeně jsem pronesla.

,,Není to nic moc, ale myslel jsem, že by jsi ocenila více prostoru, teda ne, že by se mi tvůj starý pokoj nelíbil, jen ten nábytek byl takový stísněný u sebe."

,,Je to super, děkuju moc," usmála jsem se. ,,A taky jsem se chtěla omluvit, za to dole. Taky bych v Sydney nezůstala, teda nic proti Sydney, ale jak jsi sám říkal, máš tam školu, rodinu a určitě i kamarády a já jsem husa, že jsem se tak chovala."

,,Neomlouvej se, nic špatnýho jsi neřekla," usmál se.

,,Co letenky?" Zeptala jsem se.

,,No, abych doletěl rozumě domů, tak budu muset letět už pozítří."

,,Aaha, jasně, to dáva smysl," pousmála jsem se.

,,Uhm, kam si jela mimochodem?"

,,Pro Sophii do školy, je v pokoji, jestli ji chceš pozdravit, uklidila jsem ji v pokoji, tak si užívá pořádek," zasmála jsem se.

,,Jasně, dobře."

Za necelou hodinu dorazila máma a tak jsem za ní ihned šla dolů.

,,Ahoj," pozdravila jsem ji, dala jsem ji pusu na tvář a vzala od ní tašku s nákupem.

,,Tak jak bylo včera?" Zeptala se.

,,Jo, super," usmála jsem se. ,,Alex mě vzal do jedný nóbl restaurace, tak jsem protestovala a Alex mě nakonec přemluvil. Je to tam drahý, ale kupodivu né tak moc, jak jsem myslela. A jídlo, taky super."

,,Tak to je fajn. My jsme se Sophii měly takovy hlad, že jsme ty lasagne snědly celé," zasmála se.

,,Jojo, já si všimla, objednávali jsme si k obědu nudle," začala jsem vyndavat nákup z tašky a potraviny uklízet.

,,A už víš, kdy letí? Ne, že bych se ho chtěla zbavit, to vůbec."

,,Pozítří," pousmála jsem se. Bude mi chybět, ale začínám se s tím smiřovat. Co jiného mi zbývá.

A/N: Ok, tak mi to s tím každodením vydáváním nevyšlo, ale mě samotný došlo, že bych asi nestíhala psát, abych každý den zveřejňovala kapitolu, tak to asi nechám zase na jednou za dva dny:)
Tak snad jsem vám i tak alespoň trochu zpříjemnila pondělní ráno:D^-^

xx