Coincidence? ✔

11.

Mia

,,Mio, doběhni tam prosím tě," křikla na mě máma. Vyskočila jsem z postele, na které jsem seděla.

Seběhla jsem schody, v chodbě minula několik lidí a otevřela dveře. 

Tohle se mi jenom zdá, že jo? Do očí se mi pomalu hrnuly slzy, jemu očividně taky.

,,Alexi!" Rozeběhla jsem se k němu, skočila na něj, nohy mu obmotala kolem pasu a políbila ho. Můj největší sen se stal skutečností?

Po chvilce mlčení, kdy jsme se jen objímali a líbali, promluvil.

,,Ahoj Mio," otřel mi slzu z tváře a já se pustila, abych si mohla stoupnout. Byl tak o dvě hlavy větší. Až po chvíli jsem si všimla, co má u nohou.

,,Děláš si srandu, že jo?"

,,Všechno nejlepší," políbil mě. Po polibku jsem si ho přitáhla zpět k sobě a objímala ho. Spíše mačkala. Nechtěla jsem ho pustit. Je tu. v Londýně. Alex Logan. Můj kluk ze Sydney. Můj klokan. ON. Raději jsem ani nechtěla myslet na to, na jak dlouho tady je, nebo kdy ho znovu uvidím, držela jsem ho jako klíště, nasávala jeho vůni, slyšela bušení jeho srdce. Měla jsem v objetí moje všechno. 

,,Měli bychom jít dovnitř," políbil mě do vlasů, do jedné ruky chytl obřího medvěda, květinu i tu další taštičku a tou druhou se propletl prsty mezi mými prsty. Kopla jsem jemně do dveří, aby se zavřeli. 

,,Podívejte se, kdo tu je!" Křikla jsem a utírala si slzy, které se ne a ne zastavit. Kamarádi, máma a Sophie se na nás otočili. ,,Tohle je Alex, o kterým jste o de mě určitě už všichni nespočetně krát slyšeli." Znovu jsem ho objala.

,,Ahoj Alexi, jmenuji se Casey," podala mu máma ruku. Alex uvolnil jednu ruku z objetí a podal ji matce. Ani on nevypadal, že by se chtěl přestat objímat. 

Po chvilce jsem ale naše objetí rozpustila a jen jsem na něj koukala.

,,Copak?" Zasmál se.

,,Musím si tě pořádně prohlídnout, přeci," stále jsem otírala slzy, které se stále nechtěly zastavit. On si mě znovu přitáhl k sobě.

Alex

Otevřeli se vchodové dveře a v nich stála ona. Moje Mia. Položil jsem medvěda, květiny a tašku na zem a chytal Miu, která na mě právě skočila. Okamžitě jsem se přisál na její rty. Tak jemné, tak měkké, tak dokonalé. Držel jsem ji, aby mi neupadla na zem. Je tak malinká a hubená, je určitě tak o dvě hlavy menší, je rozkošná. Chtěl bych, aby tenhle moment trval na vždy, abych se nemusel vracet zpět do Austrálie; abych mohl být tady, v Londýně. S Miou. Která mi brečela v náruči a já jí. Naše polibky tím pádem byly slané, ale to nám bylo naprosto jedno, protože její jemné rty se pro mě za takto malý okamžik staly jako drogou. Musel jsem ji pořád líbat.

,,Ahoj Mio," promluvil jsem a bříškem palce jsem ji z tváře setřel slzu.

Podívala se mi k nohám a její pohled zase vrátila ke mě. ,,Děláš si srandu, že jo?" Měla tak krásný britský přízvuk, jaký jsem snad nikdy neslyšel.

Popřál jsem ji a políbil ji, ona si mě přitáhla k sobě.
Po několika minutách objímání a líbání jsem si vzal do jedné ruku všechny dárky pro ni a se slovy, že bychom měli jít dovnitř jsem ruku v ruce odešli.

Představila mě kamarádům a její rodině. Její máma je fajn. Ale je na ni dost vidět to přepracování.

Předal jsem ji kytici růži, medvěda, dárkovou taštičku a políbil ji. 

,,Alexi, ty jsi fakt blázen, říkala jsem, že kromě tebe nic nechci."

,,Jo? Já si pamatuju taky něco o medvědovi," usmál jsem se a ona taky. Až teď jsem si všiml, že má ďolíčky. Je rozkošná. 

,,Ale notak," jemně mě bouchla do ramene a objala mě. 

Pořád si mě prohlížela a já ji. Bojím se, za jak dlouho ji znovu uvidím. Ale i kdyby mě to stálo všechno, klidně bych se sem přestěhoval. Už zase myslím moc do budoucnosti. Jsme spolu sotva dva týdny. Známe se sice dva měsíce, ale náš vztah není tak dlouhý a já nechci přivolávat hádky, ani nic takového, protože tohle myšlení moc do budoucnosti není nikdy dobré. 

Jak jsem odhadoval, je tak o hlavu a půl menší, kdyby měla moji mikinu, tak by ji měla jako šaty. A to nejsem žádná žirafa. Stále jsem si hrál s jejími dlouhými vlasy. Každou chvilku na mě vyskočila a obmotala mi nohy kolem pasu. Jen jsme tam stáli a objímali se. Musíme si užít veškerý čas, co spolu jsme. 

Ale jinak jsme taky jedli, povídali si a taky tancovali. 

Když všichni odešli, Mia mě přemluvila, abych u nich dneska přespal. Ve vši počestnosti samozřejmě. Ano, nevím, kdy se znovu uvidíme, ale nebudu s ní spát, když se vidíme úplně poprvý. Teda pokud ona nebude chtít. *hahaha*

Leželi jsme na její velké posteli, mezi námi ten obří medvěd, já na něm měl nohy, Mia měla hlavu na jeho. Jednou rukou jsem ji objal kolem ramena tou druhou jsem ji držel. Po chvilce usnula. Opatrně jsem se zvedl, přikryl jsem ji a šel ještě dolů.

V kuchyni seděla její máma. ,,Jsem ti opravdu strašně vděčná, že jsi přiletěl Alexi. Mia takhle šťastná nebyla hodně dlouho. Ani když se jí narodila sestra."

,,Někdy bych přiletěl i kdyby neměla narozeniny," usmál jsem se.

,,Usnula?" Zeptala se a já přikývl. ,,Běž taky spát, klidně k Mie, jestli se tam s ní a tím medvědem vejdeš," zasmála se. 

,,Dobrou noc, paní Rode," pousmál jsem se a vydal se zpět nahoru. Sundal jsem si jeansy a košili, takže budu spát jen v boxerkách a tričku. Mia se otočila, takže na medvědovi už neležela a tak jsem ho položil vedle postele a lehl si vedle Mii. 

Dnešek dopadl opravdu tisíckrát lépe, než jsem si vůbec mohl představit.

Hey! 
Klišé as hell, já vím. Pardon:D
Snad jsem vám alespoň udělala takhle na večer radost a jste spokojení s kapitolou^-^