55.

3.6K 235 7
                                    


Ještě jsem tedy zkoukla nově vydaný díl mého oblíbeného seriálu, vysprchovala jsem se a šla jsem si lehnout. Lehnout, protože jsem usnout nemohla. Do tří do rána jsem pouze ležela v posteli a koukala do stropu. Občas jsem se přetočila na bok a zkusila usnout. Když jsem zjistila, že asi neusnu, tak jsem se přetočila zase na záda a koukala do tropu, pak se mi nějak, ani nevím jak, usnout podařilo. Alespoň na čtyři hodiny. 

V sedm hodin mě tedy klasicky probudil můj velice oblíbený budík na telefonu. Budík jsem vypnula, ještě se chvíli povalovala v posteli a když jsem začínala opět usínat, z postele jsem raději vylezla. Klasicky jsem si umyla obličej, vyčistila zuby a připravila se do školy. 

Oblečená jsem sešla schody dolů, kde jsem se v kuchyni nasnídala a připravila menší svačinu do školy. Po snídani jsem šla s Eliotem na zahradu, aby se vyvenčil, protože na procházky není čas. Tak jsem si zkrátila čekání na Sophii alespoň na zahradě. 

Pak jsem tedy již připravenou Sophii odvezla do školy a poté jela do školy mé. Sam na mě po dlouhé době čekal.

,,Co ty tu?" Zeptala jsem se udiveně. 

,,Nemůžu tě vítat a jít s tebou do školy?"

,,Ale jasně, že jo. Jen je to nezvyk, že nejdeš s Connorem."

,,Domluvili jsme se na některých věcech, například, že nebudu zanedbávat moji nejlepší kamarádku," pokrčil rameny.

,,A co on?"

,,On? On nebude žárlit," usmál se. Měla bych mít stejný přístup? Ale zase Layla ho má u sebe pořád. ,,Mi?" Zamával mi rukou před obličejem.

,,Jo, jasně, promiň," podívala jsem se na něj. ,,Jdeme?"

,,Jasně," posunul si rameno tašky na rameno a my šli po dlouhé době společně do školy. Samozřejmě, že jsem čekala divné pohledy, po tom, co mi řekla Jul, ale tyhle byly ještě divnější, než bych čekala. Jakoby mě ostatní probodali pohledem. Nemůžu za to, že jsem byla v Austrálii. Teda, teď to zní jako bych nebyla ráda, ale já jsem, teda, ne za to, co se stalo před odletem. Sice jen chvíli, ale byla. A že jsem nebyla asi tak dva týdny dohromady ve škole, někteří za ten celý rok jen dva týdny v té škole jsou.  

,,Co ty tady?" Zastavila mě holka z vedlejší třídy.

,,Co by? Jsem ve škole?" 

,,Jsem myslela, že jsi nemocná," pokrčila rameny.

,,Nejsem a nebyla jsem."

,,Ale, někdo říkal-"

,,Já vím, co kdo říkal, ale není to pravda. Jestli tě opravdu tak moc zajímá kde jsem byla, tak jsem byla v Austrálii u mého přítele, chceš vidět i letenku?" Pozvedla jsem obočí.

,,A-aha," zaskočeně odpověděla. ,,Uh, ne, to není nutný, já.. promiň," řekla a odešla pryč a já se vítězoslavně pousmála a šla do třídy. Třída mě kupodivu přivítala s úsměvem a dotazy na Alexe, protože jim Jul řekla, kde jsem byla. Všechny samozřejmě zajímalo jak a kdy jsme se potkali, jak jsme se seznámili, jak jsme se dali dohromady, jak často se vídáme a takové ty klasické otázky, které jsem samozřejmě zodpověděla, protože by mi nedali pokoj. Věřte mi, znám mojí třídu.

,,Tak co je to tady?" Vešel do třídy překvapený učitel. ,,Á, cestovatel přišel," koukl na mě.

,,Jak o tom víte?" Zasmála jsem se.

,,No, tak první věc je, že mi to řekli tvoji rodiče, vzhledem k tomu, že jsem i tvůj třídní a druhá věc je to, že v Sydney mám známé, kteří se dozvěděli že je u nich Angličanka z Londýna, tak se mě zeptali jestli ji náhodou neznám."

,,Známé?" Zvedla jsem obočí.

,,No dobře, tak se možná znám s Loganovými," zasmál se a mě spadla brada. Co to je za blbou náhodu.

,,Jak? Co? Kdy? Ptala jsem se v šoku.

,,Myslel jsem, že víte, že jsem rozený Australan," zasmál se. ,,Chodil jsem s Bennetem do školy," odpověděl a já začala přemýšlet kdo je Bennet, po chvilce mi to ale došlo. 

Alexův otec = Bennet = bývalý spolužák mého učitele = od teď mám asi osobní chůvu, protože odhaduji, že pan Logan by rád zjistil nějakou tu špínu na mě. Teda nekřivdím mu, jen mi přijde jako takový typ.

,,A co zatím říkáš na toho Benneta?" Zeptal se.

,,Moc jsem ho nestihla poznat," pousmála jsem se.

,,Jo, to mi říkal, že tě asi nechtěně ztrapnil, to mě mrzí, on takový humor měl vždycky," zakýval hlavou.

,,Jasně," vytvořila jsem něco jako chtěný úsměv, který by měl vypadat jako normální úsměv a šla si sednout do lavice. 

,,Tak až s ním budeš někdy mluvit, tak ho pozdravuj," pousmál se.

,,Myslím, že s ním budete mluvit dříve vy," pronesla jsem tiše.

,,Jo, ten Alex je fajn kluk. No a teď k tématu," začal hodinu a já si schovala obličej do dlaní. Trapný. Tohle bylo tak naprosto trapný a ještě to dost trapný bude. 

Už úplně vidím, jak až k ním pojedu se mě bude ptát jen na mého učitele a já jim pak budu posílat vzkazy jako Hedvika. To bude opravdu zábava.

Teď mi tak došlo. Přemýšlím nad tím, jak pojedu o Austrálie a nemám ani divný pocit. Že bych se toho zbavila tak rychle, nebo to zase přijde?


Coincidence? ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat