The beauty and the beast [ABO story]

The first time isn't always the best time

LOUIS:

„Jdeš snad někam?" ozval se Niall, jakmile zpozoroval, že mám namířeno ke dveřím. Obvykle jsem nikam po sedmé večer nechodil. Pokud jsem tedy ovšem neměl výjimečnou zkoušku s profesorem Jonesem. Jenže o té by můj kamarád věděl, protože bych celý den nemluvil o ničem jiném.
„Za Harrym." Odpověděl jsem jednoduše. Nechtěl jsem tohle téma s blonďáčkem nějak zvlášť rozebírat. Ani po dvou týdnech se totiž jeho názor na mého přítele nezlepšil. Ať jsem dělal, co jsem chtěl, Niall odmítal přiznat fakt, že by Harry přece jen pro mě mohl být dobrý.

„Nech mě hádat." Odfrkl si blonďáček podrážděně. „Zeptal se tě, jestli se u něj nechceš učit." Chtěl jsem mu říct, že neví, o čem mluví, ale Niall mě přerušil. „Nebo se snad budete koukat na film?"
„Pro tvou informaci už jsme se spolu koukali na filmy a učili se, aniž bychom se spolu vyspali." Pokusil jsem se bránit, ale nebylo mi to nic platné. Můj spolubydlící si stejně myslel svoje a možná se ani tak úplně nemýlil. Harry už mi několik málo dnů naznačoval, že by chtěl zajít dál, ale nikdy na mě nenaléhal. Nechával to na mě. Slíbil mi totiž, že počká, dokud nebudu připravený. Chápal, že sex je pro mě něco nového a nechtěl, abych o svou nevinnost přišel jen proto, že bych si myslel, že to musím udělat. Tak trochu zněl jako moje máma, když mě poučoval o tom, jak důležité tohle rozhodnutí je. Pamatoval jsem si, že jsem se tenkrát smál, až jsem se za břicho popadal, přičemž jsem byl červený až na zadku. Harry mě jen sledoval s okouzleným úsměvem a pobaveně vrtěl hlavou. Nejspíš jsem mu připadal jako malé dítě, ale nezdálo se, že by mu to vadilo. Alespoň jsem v to doufal. Nechtěl jsem, aby si myslel, že jsem ještě nevyspělý a nevím, co chci. Protože to byl nesmysl. Věděl jsem, po čem toužím a uměl jsem se rozhodovat tak, abych toho později nelitoval. Snad nikdy předtím jsem neučinil špatné rozhodnutí. Všechno jsem si vždy pečlivě promyslel. Nebyl jsem jeden z těch lidí, kteří se vrhají do všeho po hlavě, aniž by se zamysleli nad následky.

„Jo jasně." Zabručel si Niall pod nos, přičemž nezapomněl ironicky protočit oči. „Pak za mnou ale nechoď, až tě odkopne, protože si mu dal moc brzo a jeho to přestane s tebou bavit." Houkl na mě, ještě než jsem stihl vyjít ze dveří.
„Neboj." Křikl jsem zpátky a konečně se vydal k Harryho pokoji. Bylo mi trochu líto, že můj vztah s Niallem se ještě pořád nevrátil do starých kolejí. Sice jsme se spolu opět bavili, ale pořád mezi námi bylo jisté napětí, které jsme nemohli ani za nic setřást. Nehorázně mě to frustrovalo. Chtěl jsem zpátky svého nejlepšího kamaráda, ale abych toho dosáhl, musel bych Harryho ze svého života nadobro odstřihnout. Jenže to nepřicházelo v úvahu. Neuměl jsem si to bez něj představit. Život bez něj se zdál být prázdný. Nedokázal jsem pochopit, jak jsem to mohl zvládat bez něj.

Jakmile jsem dorazil před Harryho dveře, zhluboka jsem se nadechl, upravil si vlasy a jemně zaklepal. Celý jsem se třásl nervozitou, ale snažil jsem se na sobě nedat nic znát. Nechtěl jsem, aby mě poslal zpátky do mého pokoje. Dnešní noc jsem byl odhodlaný ztratit své panictví. Měl jsem dojem, že už je načase s tím skoncovat. Stejně na tom už v dnešní době nikomu tolik nezáleželo. Navíc jsem si neuměl představit, že bych se odevzdal někomu jinému než Harrymu. S ním jediným jsem si uměl představit svou budoucnost, takže nemělo cenu to nějak protahovat. Stejně by k tomu jednou došlo, no ne?

„Ahoj." Pozdravil mě můj přítel s překrásným úsměvem, který způsobil, že se mi začala podlamovat kolena. Na malou chvilku jsem měl pocit malého déjà vu. Bylo to jako v ten den, kdy jsem ho poprvé spatřil. Vypadal skoro jako anděl. Jeho široká ramena zabírala skoro celý prostor dveří a jizvičky, které se sem tam vyskytovaly na jeho opálené potetované hrudi, mu ani trochu na kráse neubíraly. Právě naopak. Vypadal s nimi přímo božsky. Možná to bylo uhozené, ale líbilo se mi to. I když představa jak mu někdo ubližuje už tak hezká nebyla. Harry sice tvrdil, že to nic není, ale já si tím tak jistý nebyl. Vždy když jsem se na ně díval, nemohl jsem se ubránit pomyšlení na Niallovo tvrzení o tom, čím se Harry a jeho rodina živí. Možná to mohla být pravda. Co já vím? Kudrnáč mi nikdy o svém domově nevyprávěl.