The beauty and the beast [ABO story]

And this is how the worst begins

Je smutné, že někdo tak úžasný, starostlivý a milující, jako byla právě Jay, od nás musel odejít. Ona byla jedna z mála lidí, kteří si nezaslouží tak brzký konec. #RIPJohannah

-------------------------------------------------------------------

LOUIS:

Harry mě odnesl do svého pokoje, kde mě konečně postavil na nohy. Okamžitě jsem se od něj odtáhl a začal hledat způsob, jak se odsud nějak dostat. Rozhodně jsem si nehodlal sednout na zadek a čekat až mě někdo přijde zabít. Možná jsem začínal být paranoidní, ale vzhledem k tomu, co jsem právě viděl, jsem na to měl dle mého sakra právo.

„Lou..." Vydechl vyčerpaně Harry, když se mě pokusil dotknout, ale já ucukl. Nechtěl jsem být nikde blízko něj. Najednou už jsem ho totiž neviděl jako tu dokonalou alfu, která mě především ochrání, ale jako monstrum, které mi ublíží téměř ihned poté, co přestanu být ostražitý.

„Jak s tím můžeš žít?" vyhrkl jsem z ničeho nic, obracejíc se přitom k Harrymu čelem. Snad poprvé po dlouhé chvíli jsem se mu podíval dobrovolně do očí. Marně jsem pátral po odpovědích na mé otázky, avšak k mé smůle jsem nic nenacházel. Jediné, co jsem mohl vidět, byla směsice emocí, které jsem rozuměl asi tak jako kvantové fyzice.

„Tvůj bratr právě někoho zabil a ty se chováš, jako kdyby se nic nestalo! Ale něco ti povím, Harry, vražda není něco, co se dá jen tak přehlédnout. Nemůžeš po mě žádat, abych o tom mlčel, protože já se s tím na rozdíl od tebe srovnat nedokážu." Cítil jsem, jak mě v očích opět štípou slzy. Zaťal jsem pěsti a veškerou energii jsem vynaložil na to, abych jim zabránil začít stékat po mých tvářích. Už jsem nechtěl dál brečet. Rozhodně ne před Harrym. Akorát bych se pak musel vyrovnávat s nesnesitelnou touhou po jeho hřejivém objetí, které pro mě dodnes představovalo útočiště. Jenže nyní bylo všechno jinak. Kudrnáč už nebyl ten, kdo mě měl před vším ochraňovat, protože to právě on a jeho rodina pro mě právě teď představovali tu největší hrozbu.

„Budeš muset." Odsekl Harry chladně a následně mě donutil natisknout se zády ke zdi. „Sice jsem slíbil, že ti neublížím, ale můžu z tebe hravě udělat blázna nebo tě taky můžu zamknout u sebe ve sklepě a počkat než si to rozmyslíš, je to na tobě, Louisi, ale pamatuj si jedno, pokud pro mou rodinu začneš představovat riziko, nebudu schopen tě nadále chránit, rozumíš?" v Harryho očích se objevila zoufalá naléhavost, kterou jsem tam ještě nikdy předtím neviděl. I slepý by v ten moment pochopil, že téhle alfa na mně opravdu záleží. Mně to však v tu chvíli bylo opravdu jedno. Harry patřil do rodiny plné vrahů plus bylo ještě velice pravděpodobné, že i on sám jedním byl. Jak bych se s takovým člověkem někdy mohl opět cítit v bezpečí nebo ho nazývat přítelem? Možná někdo jiný by to zvládl, ale já rozhodně ne. Tohle na mě bylo moc.

„Nemůžu s tím žít." Vydechl jsem roztřeseným hlasem. Tak šíleně moc se mi chtělo stulit se do klubíčka a začít brečet. Erik možná nebyl úplný svatoušek, ale tohle si nezasloužil. Navíc jsem si opravdu nedokázal představit, jak se po tomhle budu moct podívat Niallovi do očí. On a Erik si byli blízcí, nebyla tu sebemenší šance, že bych před ním dokázal mlčet o tom, co jsem viděl.
„Lou..." Harry si vjel rukou do vlasů, přičemž za ně zatahal a udělal krok dozadu. Takhle zoufalého jsem ho ještě neviděl. Bylo to zvláštní. „Tohle mi nedělej."
„Erik byl můj a Niallův kamarád. Jak po mě můžeš chtít, abych lhal svému nejlepšímu příteli o tom, co se stalo s někým, na kom nám oběma záleží? Možná bych o tom dokázal mlčet před policií, ale před Niallem ne."
„Takže pokud to ten blonďák dozví, nikomu nic neřekneš?" zeptal se Harry s novou jiskrou naděje, kterou jsem absolutně nechápal. Jak by přece mohl spoléhat na to, že by Ni nikomu nic neřekl. Nebyla tady šance, že by Niall jen tak přešel vraždu svého kamaráda.