The beauty and the beast [ABO story]

The storm is coming

LOUIS:

„Kam si myslíš, že jdeš, hmm?" ozval se z ničeho nic chraplavý hlas, načež mě zezadu obejmuly dvě silné pařící mé alfě, které bylo naprosto ukradené, že se snažím obléct. Vlastně bych se i vsadil, že by mě raději znovu svlékl a odvlekl si mě zpátky do postele, ale to bohužel nešlo. Harryho rut byl pryč a my opět museli zařadit do normálního života. Neexistovala možnost, kdy bychom jednoduše mohli zůstat v posteli navěky. Jen my dva. Bez všech starostí, lží a intrik. Občas jsem si přál, abychom mohli zastavit čas a zůstat v náručí toho druhého, ale to byla jen hloupá fantazie, která se nikdy nemohla vyplnit. Ryan by nejspíš řekl, že jen ztrácím čas přemýšlením o hloupostech a možná by měl i pravdu. Toužit po něčem nemožném nemělo smysl.

„Jdu si se Zaynem zaběhat." Odpověděl jsem a natiskl se zády na Harryho hruď, užívajíc si přitom jeho rty, které se právě věnovaly mému krku. „Ostatně jako každé ráno." Dodal a donutil se vymanit se z jeho náruče, abych si mohl vzít svetr. Možná bylo technicky vzato stále ještě léto, ale rána už rozhodně začínala být chladná, takže jít jen v tričku nepřicházelo v úvahu.

„Nedívej se na mě tak." Řekl jsem, když jsem si všiml, že mi Harry věnuje zamračený nesouhlasný pohled. „Pohyb je zdraví a našemu dítěti to pro teď nijak neublíží." Dodal jsem na svou obranu, protože mi bylo jasné, co se mému mate tak moc nelíbí.

Harry se možná bál, že bude jako jeho otec a bude naše dítě nenávidět, ale já si byl celkem jistý, že tenhle gen po svém otci nezdědil. Na to byl až moc posedlý bezpečím toho malého tvorečka, který rostl uvnitř mě. Neuměl jsem si představit, že někdo takový by se mohl po porodu změnit ve zrůdu, která by udělala všechno pro to, aby se svého potomka zbavila.

„Vážně Harry..." Ozval jsem se tentokrát s povzdechem a přešel k němu, abych mu mohl vzít tvář do dlaní a přinutit ho tak, aby se mi podíval do očí. „Budeme v pořádku. Se Zaynem budeme v bezpečí." Kudrnáč na to opět nic neřekl. Jen nespokojeně zabručel a položil majetnicky své dlaně na mé boky, aby si mě mohl přitáhnout blíž k sobě.

„Harry..." Vypustil jsem u úst další povzdech, když se můj mate vymanil z mého sevření a zabořil nos do prohlubně mezi mým krkem a ramenem. „Neříkej mi, že ti dělá starosti fakt, že budu na chvíli v blízkosti jiné alfy." Harry opět jen něco zamručel, což mě donutilo protočit oči. On byl prostě neuvěřitelný. Občas jsem měl dojem, že můj mate je jen přerostlé štěně a ne všemocná alfa. „Uvědomuješ si, že sis mě už označil, že jo? Jsem tvůj, Harry. Nikdo mě ti nevezme a speciálně ne Zayn. Věř mi, nikdo o mě nemá menší zájem než on." Při těch slovech se kudrnáč opět zamračil a natiskl se na mě ještě o něco víc, okusujíc mi přitom jemně krk.

„Harry!" Vypískl jsem se smíchem, když mi jeho obří ruce zmačkly zadek. „Já i naše dítě jsme jen a jen tví. Všichni to vědí. Nikdo si na nás nic nezkusí." S těmi slovy jsem se od Harryho odtáhl a zadíval se na něj v naději, že konečně pochopí, že mám pravdu.

„Jen tě jednoduše nechci spustit z očí." Promluvil kudrnáč konečně po několika minutách mlčení. „Ty a to dítě jste moje všechno. Moje postavení, peníze...to všechno může jít do háje. To nejdůležitější jste vy dva." Při těch slovech se mi v očích objevily slzy štěstí a na tváři se mi vykouzlil široký úsměv. Tak dlouho jsem si přál, aby Harry vůči mně projevil nějaké city a teď to tady bylo. Harry už nebyl jen tou silnou milou alfou, která mě chránila před jeho bratrem a otcem. Ne, teď byl přesně tím milujícím a starajícím se mužem, po kterém jsem tak dlouho toužil. Možná nakonec život nebyl tak krutý, jak jsem si doposud myslel. Možná...možná na malou chvilku člověk může mít to, co si z hloubi duše vždycky přál.