The beauty and the beast [ABO story]

The breakpoint

LOUIS:

„Louisi, lásko." Sykl Harry, dloubajíc mě přitom loktem do žeber. „Jsi tu s námi?" zeptal se s úsměvem na tváři, avšak já věděl, jak podrážděný ve skutečnosti byl. Nejen že jsem mu neustále mizel, lhal a chodil věčně všude pozdě, ještě jsem se ani nedokázal soustředit na jeho obchodní partnery. Kdyby mohl, vsadil bych se, že by mi bez mrknutí okra utrhl hlavu. Netušil jsem, co se to se mnou dělo. Byl jsem tou nejhorší omegou na celém světě. Harry nejspíš litoval, že si mě kdy označil. Poslední dobou jsem pro něj byl spíš přítěží, než čímkoli jiným.

„Ah, ano, omlouvám se." Vysoukal jsem ze sebe s falešným úsměvem. „Jen jsem obdivoval šaty vaší ženy, pane Chalidi. Jsou opravdu krásné." Dodal jsem stále s tím stejným neupřímným úsměvem, o kterém jsem doufal, že bude dostatečně oslňující na to, aby všichni zapomněli, že jsem nedával pozor.

Pravda byla ale taková, že se mi ty šaty vůbec nelíbily. Na můj vkus byly až příliš vyzývavé. Osobně jsem měl raději věci, které nechávaly trochu místa pro fantazii, ale muž, který stál přede mnou, evidentně žádnou představivost neměl. Kdyby jí měl, nemusel bych já sám mít na sobě dost podobné šaty, jako měla daná omega, která stála po boku Harryho obchodního partnera. Nesnášel jsem, když jsem se musel oblékat jako děvka jen proto, abych na někoho zapůsobil, ale dělal jsem to pro svého mate. Pokud si on myslel, že tahle udělám ten nejlepší dojem, tak jsem byl ochotný spolknout veškerou pýchu a udělat to pro něj. Konec konců...jsem mu dlužil svůj život. Na světě nebylo nic, co bych mu mohl odepřít.

„Ach ty omegy." Řekl muž stojící přede mnou, přičemž si přitáhl svou ženu blíže k sobě. „Jsou tak nádherné, ale bohužel vždy zaneprázdněné hloupostmi, že?" Alfa se slizky usmála a přejela mě chtivým pohledem, ze kterého se mi dělalo zle, ale nemohl jsem na sobě dát nic znát. Právě naopak. Musel jsem předstírat, že se mi líbí, že se na mě dívá jako na kus masa, které by rád využil pro své potěšení a pak zahodil, jako kus špinavého hadru.

Dřív jsem se musel odvrátit a předstírat, že se červenám, abych nedal najevo, jak znechucený ve skutečnosti jsem. Ale nyní už jsem ten problém neměl. Dalo by se říct, že jsem se změnil ve špičkového herce. Od Ryana jsem se naučil, jak věrohodně předstírat a zatím se zdálo, že všechny okolo dokážu oklamat, ale samozřejmě tu byla jedna výjimka. Jedna alfa, před kterou jsem nedokázal skrýt absolutně nic a tou byl Harry. Sice jsem dokázal mlžit, avšak nikdy jsem ho o svých lžích nedokázal tak úplně přesvědčit. Vědomě jsem za to vinil naše pouto, ale podvědomě jsem věděl, že jemu bych prostě nedokázal lhát, že jemu ani nechci lhát. Jenže jsem neměl na výběr a tak jsem ho musel neustále podvádět, jen abych ho udržel v bezpečí. To byla má jediná možnost. Alespoň tomu jsem tenkrát pevně věřil...

„Není divu, že světu vládnou alfy." Mluvil dál onen muž, kterého mi Harry představil jako pana Baha Chalidi. Byla to alfa okolo padesáti let, nejspíše odněkud z Turecka nebo Indie, nebyl jsem si úplně jistý. Nedával jsem zrovna velký pozor, když mi o něm Harry v autě vyprávěl. Mé myšlenky se toulaly někde mezi výčitkami svědomí, vzpomínkami na různé chvíle strávené s mým mate a na to co se stalo mezi mnou a Ryanem v jeho provizorní tělocvičně. Nechtěl jsem na to myslet, ale nemohl jsem si pomoct. Něco mi pořád vnucovalo obrázek toho, jak mě Ryan vězní pod sebou a moje mysl v tu chvíli nemohla myslet na nic jiného, než na to, jak sexy vlastně je a jak moc jsem ho chtěl políbit. Bylo to sice jen na několik málo vteřin, ale stalo se to. Popravdě jsem sám sebe nechápal. Ryan byl někdo, kdo mě opakovaně znásilnil a ublížil mi. Nemluvě o tom, že zohavil mé tělo několika dost ošklivými jizvami. Neměl bych o něm takhle přemýšlet. Ryan pro mě měl znamenat jen pouhý prostředek k ochraně mého mate. Nic víc. Rozhodně jsem ho neměl chtít líbat. Tak co se mnou bylo špatně? Proč, když jsem tam tak pod ním ležel, celý zpocený a zadýchaný, jsem měl potřebu ochutnat jeho rty? Nedávalo to žádný smysl. Alespoň mě ne.