The beauty and the beast [ABO story]

I have to have him

ZAYN:

„Zásilka by měla do Berlína dorazit za pět hodin." Zaslechl jsem svého spolubydlícího hned, jak jsem vstoupil do našeho společného pokoje. Potichu jsem zavřel dveře a usadil se na svou postel. Pořád jsem tak nějak nechápal, proč někdo jako Harry chce vést normální život. Kdybych byl na jeho místě užíval bych si všeho naplno. Rozhodně by mě ani nenapadlo zapsat se dobrovolně na vysokou a předstírat, že jsem jako všichni ostatní, zatímco bych po večerech dohlížel na obchod z drogami. Vždyť Harry byl syn Desmonda Stylese. Muže, který ovládá Podzemí. Neboli organizaci, která má pod palcem celou Británii a brzo i celou Evropu. Opravdu jsem nechápal, proč kluk, který má všechno, potřebuje ještě chodit na vysokou. Jako kdyby toho měl málo.

„Postarejte se, aby vše proběhlo hladce a podávejte mi každých třicet minut hlášení." Harry se narovnal a překvapeně se na mě zadíval. Zřejmě si mě doteďka nevšiml. „Cesta by měla být zajištěná, ale i tak nedělejte žádné hlouposti. Takhle akce musí proběhnout hladce. Závisí na tom váš život." S tím Kudrnáč zavěsil a odhodil mobil na postel.

„Jaké bylo rande?" vyhrkl dřív, než jsem se stihl zeptat, o co šlo. Harry vždycky nesnášel práci pro svého otce, ale nikdy to neřekl nahlas. Věděl, jaké jsou jeho povinnosti a co musí udělat. Proto vždy jen poslušně plnil rozkazy a šplhal po kariérním žebříčku, přesně jak se od něj očekávalo. Nebylo proto divu, že už ve svých sedmnácti letech se stal zástupcem samotného Desmonda Stylese. Někteří si ze začátku mysleli, že to místo získal díky protekci, ale postupem času všichni pochopili, že si to místo skutečně zasloužil. Harry možná v sobě mohl mít skrytý odpor k tomu, co dělal, ale to neznamenalo, že v tom nebyl zatraceně dobrý. Vlastně byl nejlepší ve svém oboru a to mu bylo teprve jednadvacet.

„Ušlo." Odpověděl jsem s pokrčením ramen. „Ta holka sice byla jak prkno, když přišlo na sex, ale aspoň s ní byla legrace."
„Proč ti jde vždycky jen o to jedno?" zeptal se Harry s patrným odsouzením v hlase.
„Děláš, jako kdyby si ty snad byl svatoušek, který nikdy nikoho nepřetáhl jen tak pro zábavu." Protočil jsem oči a přešel jsem ke skříni, odkud jsem si vybral hygienické potřeby.
„Jo, ale ty už to trochu přeháníš. Tohle už byla třetí holka za tenhle týden a to je teprve čtvrtek." Namítl stále s tím odsuzujícím výrazem ve tváři.
„Hele, tuhle přednášku si schovej pro svého bratra." Odbyl jsem ho ledabyle. Neměl jsem náladu na nějaké kázání.
„S Ryanem je to jiné." Špitl potichu Harry a obrátil se ke mně zády. „On je nenapravitelný." Dodal s povzdechem a začal přerovnávat věci na svém stole. Dělal to vždycky, když byl nervózní nebo když se mluvilo o jeho rodině.
„To teda." Vydechl jsem a povzbudivě ho poplácal po zádech. Ryan a Harry si možná byli vzhledově podobní jak vejce vejci, ale povahu nemohli mít rozdílnější. Ryan byl ta horká hlava, která dělala věci impulsivně, z čehož později vznikaly ne zrovna malé problémy. Harry byl naopak ten rozumnější. Každý krok i každé slovo si dvakrát rozmyslel. Dělal přesně to, co se po něm chtělo. To Ryan nikdy nedokázal. Někdy bych až řekl, že je na rozkazy alergický. Ten kluk byl vždy jen neřízená střela a Harry byl jediný, kdo ho uměl alespoň trochu usměrnit.

„Ale musíš uznat, že ten víkend ve Vegas byl nezapomenutelný." Promluvil jsem po krátké chvíli ticha. „Ryan je možná většinu času jak osina v zadku, ale umí se pořádně odvázat."
„To jo." Přitakal Harry se smíchem v hlase. „Ale ta noc v cele mi moc zábavná nepřipadala."
„Tys alespoň nemusel dvě hodiny sedět vedle tlustýho upocenýho motorkáře, kterému v kníru hnil jeho včerejší oběd." Zabrblal jsem, čímž jsem akorát vyvolal Kudrnáčův záchvat smíchu.
„No jo, myslím, že ses mu líbil." Dobíral si mě Harry, ale já jen protočil oči. Snažil jsem se vypadat otráveně, ale ve skutečnosti jsem byl rád, že se můj spolubydlící směje. Nebylo to něco, co by dělal často. Většinu času trávil buď učením, nebo zařizoval něco pro otce. Ani jedna z těch věcí se zrovna neřadila mezi zábavné činnosti. Někdy mi až přišlo, že tenhle kluk má život plný starostí. Nepamatoval jsem si, kdy naposledy upustil páru a jednoduše si užíval. I ve Vegas si našel práci a neustále se o nás strachoval. Bylo mi ho líto. Takhle by rozhodně neměl vypadat život jednadvacetiletého kluka, ale to už asi patřilo k tomu, když člověk byl jedním z nejvýše postavených členů Podsvětí.