The beauty and the beast [ABO story]

The night I died

Měl jsem zavřené oči a celý jsem se třásl. Mé srdce bušilo jako o závod a po mém čele stékaly kapičky potu. Byl jsem nervózní. To by došlo i někomu s IQ dlažební kostky. Netušil jsem, jestli tohohle zvládnu. Bylo toho moc najednou. V hlavě jsem cítil neskutečný tlak. Měl jsem pocit, že mi za chvíli vybuchne, ale byl jsem si jistý, že takové štěstí nemám.

Při té myšlence jsem otevřel oči a zadíval se na své malé vypouklé bříško. Při tom všem bylo tak jednoduché zapomenout na prcka, který rostl uvnitř mě. Připadalo mi to až nereálné. Skoro jsem až pochyboval, jestli je to realita. Poslední měsíce mého života se zdály být jen nějakou noční můrou, která odmítala skončit.

"Louisi?" ozvalo se ze mnou z ničeho nic, což mě donutilo nadskočit a rychle se podívat za mě. "Jsi v pořádku? Vypadáš jako kdybys měl za chvíli omdlít." Vydechl Liam starostlivě  a nejistě si mě prohlédl.

"Je mi fajn." Ujistil jsem ho a rychle přes sebe hodil župan, který jsem před tím odložil na postel. "Jen nemůžu uvěřit v co se můj život proměnil." Zamumlal jsem si tiše pod nos a začal si hledat oblečení na dnešní večer.

"To věřím." Přikývl Liam. Nejspíše se snažil být chápavý a nabídnout mi oporu, ale jeho kamenný výraz a ledový tón naznačoval opak. Občas jsem uvažoval, jestli Liam není robot. Ani bych se tomu nedivil po tom všem. Bylo to bláznivé a dnešní večer měl být vrcholem toho celého šílenství. Nedokázal jsem říct, jestli mi bylo špatně z radosti, z těhotenství nebo nervozity. Kdyby to bylo na mně, utekl bych a už nikdy se neohlédl zpátky. Jen bych utíkal a utíkal, dokud bych neodpadl vyčerpáním. Momentálně to znělo jako nejlepší plán.

"Až budeš hotový, můžeš jít rovnou dolů. Harry se s tebou setká později." Oznámil mi Liam a následně odešel. Byl jako duch. Na dřevěné podlaze byly slyšet kroky snad každého, jen tento svalnatý obr nějak dokázal, že jsem neslyšel ani ťuknutí. Nechápal jsem to, ale už jsem si začínal zvykat, že některé věci pro mě navždy zůstanou tajemstvím.

Donutil jsem své srdce zpomalit a celé své tělo dovést do režimu autopilota. Nemohl jsem se teď sesypat a celé to pokazit. Musel jsem důvěřovat plánu. Harry mi slíbil, že to dnes skončí  a já mu věřil. Dnes měl nastat konec mého starého života. Bylo až ironické, že pokud plán vyjde, tak se dnešní večer stane večerem, kdy zemřu a pokud to nevyjde, tak také zemřu. Kdyby všechny mé emoce nebyly pohřbeny hluboko ve mně, nejspíše bych se rozesmál. Jen jsem netušil, zda by to byl smích zoufalství, šílenství nebo štěstí.

Jakmile jsem se oblékl a upravil se tak, abych vypadal jako správná omega, naposledy jsem se zhluboka nadechl a vydal se dolů do velkého sálu. Tam  už se to jen hemžilo lidmi v drahých oblecích a třpytivých šatech, které mnohým dámám odhalovaly až příliš. Celá scéna mi přišla jako z nějakého filmu o mafiánech. Bylo mi jasné, že všichni přítomní byli ozbrojení a velice nebezpeční. Mohl jsem jen hádat, kolik z nich bylo stejnými psychopaty, jakým byl sám Desmond.

Jen jsem na něj pomyslel a  žaludek se mi nepříjemně sevřel. Ten muž mi naháněl husí kůži. Byl jsem si jistý, že v něm nebyla ani špetka lidskosti. Byl to blázen, který se vyžíval v týrání ostatních. Nezajímalo ho nic, než on sám. Teď už jsem o tom nepochyboval.

Jen jsem na Desmonda pomyslel, hned se vynořil z davu, jako kdyby snad vycítil, že se na něj upírají mé myšlenky. Jeho pohled mne okamžitě vyhledal, načež mi věnoval ten svůj nebezpečný žraločí úsměv. V jeho očích jsem viděl samu smrt. Oba jsme věděli, že dnes večer nastane můj konec a jemu se ta představa obzvláště líbila.

Hlasitě jsem polkl a na prázdno otevřel ústa. Desmond měl plán jak se mě zbavit a byl si jím velice jistý. O tom nebyl pochyb. Opět jsem měl neskutečné nutkání utéct, ale v tom jsem na svých zádech ucítil hřejivý dotek a do nosu mě udeřila ta dobře známá, nádherná vůně. Okamžitě jsem se uklidnil a na moment zavřel oči.