The beauty and the beast [ABO story]

Party

LOUIS:

„Ááá!" Vykřikl jsem jako malá holka, když mě někdo prudce popadl za ruku a přirazil mě na skříňky, které lemovaly chodbu. Tiše jsem zakňučel, protože jsem se zády narazil o zámek. Moje instinkty mi říkaly, abych pokorně sklopil oči k zemi a počkal než alfa, která mě napadla, něco řekne, ale to bych nebyl já, kdybych neudělal přesný opak toho, co jsem měl.

„Seš vadnej nebo co?!" Obořil jsem se na černovlasou alfu, která mě ještě pořád držela uvězněného mezi skříňkami a jeho tělem.
„Drž hubu." Zavrčel mi tak blízko obličeje, až jsem mohl cítit jeho dech na mé tváři. Nespokojeně jsem se ošil. Nesnášel jsem, když nějaká alfa narušovala můj osobní prostor. Vždycky jsem se cítil bezmocně. Což byl velice nepříjemný pocit.

„Hodný kluk." Usmál se černovlásek a mírně se ode mě odtáhl. Zamračil jsem se na něj, ale raději jsem zůstal zticha. Nechtěl jsem, aby mě zmlátil. Nemohl jsem si dovolit skončit v nemocnici. Musel jsem trénovat. „Takže jak jistě víš, dnes je ta party dole u řeky. Chci, abys tam dotáhl ten svůj bezvýznamnej zadek a zůstal tam až dokonce, jasné?" zeptal se ten kluk a maličko se ode mě odtáhl. Každá buňka v mém těle na mě přímo řvala, abych nedělal žádné hlouposti. Jednak kvůli blížícímu se koncertu a taky kvůli mé vrozené submisivitě. Jenže v ten moment se mě zmocnil vztek. Nenáviděl jsem, když mi nějaká alfa rozkazovala. Měl jsem sto chutí ho praštit, ale věděl jsem, že nemám takovou sílu, aby mu to skutečně ublížilo. Proto jsem jen protočil oči a využil faktu, že se předtím odtáhl, abych mohl uniknout. V dálce už jsem mohl vidět Nialla, jak na mě čeká před vchodem do jídelny, takže jsem si mohl být jistý, že kdyby se ta protivná alfa o něco pokusila, pomoc by přišla téměř okamžitě.

„Kam si sakra myslíš, že jdeš?!" Vyjel na mě a opět mě přirazil ke skříňkám. Naštěstí tentokrát jsem zády nepřistál na žádném zámku, takže to tak nebolelo.
„Na oběd." Odsekl jsem otráveně a pokusil se mu opět uniknout. To se mi však už bohužel nepodařilo. Ten kluk mě popadl za krk a pevně ho stiskl.
„Teď mě dobře poslouchej, ty bezvýznamná nulo." Zasyčel na můj vkus až moc blízko mého obličeje. „Když ti říkám, že půjdeš na tu party, tak tam půjdeš. Být tebou tak bych nezkoušel mou trpělivost." V ten moment jsem se opravdu musel držet, abych ho nenakopl mezi nohama a jednoduše neodkráčel. Nechápal jsem, proč si myslí, že mi může rozkazovat stejně jako to, proč mě tak strašně moc chce dostat na ten přihlouplý večírek. Celá takhle situace nedávala absolutně žádný smysl. Té alfě už pravděpodobně začínalo hrabat.

„To je fakt divný způsob, jak mě pozvat na rande." Vypadlo ze mě nakonec automaticky. Věděl jsem, že bych měl dát na jeho radu a jednoduše mu to odsouhlasit, ale moje ego mi to nedovolovalo. Nechtěl jsem být jako všechny ostatní omegy, které se dobrovolně nechávají ostatními ovládat. Měl jsem svou svobodnou vůli rád. Nehodlal jsem se jí vzdát tak lehce.

„Ty...co?" viděl jsem, jak ten kluk přede mnou v první chvíli zčervenal vzteky, ale v další vteřině jeho rozzuřený výraz nahradil ten zmatený. „Nechci tě pozvat na rande." Řekl už klidněji a odtáhl se. „Kdo by taky chtěl randit s takovým pošukem." Zamumlal si pod nos, přičemž si s frustrovaným povzdechem prohrábl vlasy. Nejspíš už byl fakt zoufalý. Hádal jsem, že byl zvyklý, že mu omegy padají k nohám a dělají přesně to, co po nich chce. Na mě mu evidentně nestačily nervy.

„Blbče." Špitl jsem a promnul si bolavý krk. Chtěl jsem se od té pošahané alfy dostat co možná nejdál, ale ona mi to nedovolila.

„Hele...já..." Ten kluk mě chytl za paži a nespokojeně se ošil. Zjevně mu celá tahle situace byla stejně nepříjemná jako mě. „Potřebuju, abys na tu party přišel. Mysli si co chceš, ale doraz tam." Nakázal mi tentokrát už mnohem mírnějším tónem. Nechápal jsem, proč nemohl být milý už od samotného začátku. Možná bych s tím souhlasil, kdyby se nechoval jako totální kretén.
„Nemůžu." Odmítl jsem, aniž bych se nad tím dvakrát zamyslel. „Musím cvičit. Za pár dní mám důležitý koncert."
„Proboha!" Vykřikl černovlásek a opět zrudl vzteky. „Co mám sakra udělat, abych tě tam dostal?! To je kurva tak těžký jít na jednu blbou party?!" Alfa přede mnou byla jen kousíček od požití alfa hlasu. Všichni, kteří kolem nás procházeli, na nás házeli zvědavé pohledy. Nejspíš taky nechápali, o co tady sakra jde. Stejně jako já a to jsem to měl z první ruky.
„Jo je." Odsekl jsem. Taky už jsem toho měl plné zuby. Nechtěl jsem nic jiného, než aby mi už dal pokoj. Lezl mi příšerně na nervy. „Jak jsi řekl, jsem pošuk, a když jsem se díval naposledy, pošuci na ty přiblblé večírky, pořádané nadrženými alfami, nechodí."
„Ty tam, ale přijdeš!" Hádal se se mnou černovlásek dál, jako kdyby si snad myslel, že dokáže změnit můj názor.
„Přinuť mě." Při těch slovech jsem si založil ruce na prsou a vyzývavě se na něj podíval. Měl jsem tušit, co přijde. Bylo to nad slunce jasné. Nechápal jsem, proč jsem byl tak překvapený, když se to stalo.