The beauty and the beast [ABO story]

I don't have any panties

 LOUIS:

„Kde jsi sakra byl?!" Vyjekl můj spolubydlící, jakmile jsem otevřel dveře do našeho společného pokoje. „Víš vůbec, jak moc jsem se o tebe bál?!" Pokračoval Niall s vyčítavým tónem v hlase. „A proč sakra smrdíš jako alfa? Co se stalo? Ublížil ti snad někdo?" chrlil ze sebe blonďáček, zatímco si mě prohlížel od hlavy k patě, aby zjistil, jestli nejsem zraněný.

„Jsem v pohodě, Ni." Zasmál jsem se a setřásl ze sebe Niallovy ruce. Musel jsem přiznat, že byla celkem zábava ho pozorovat, jak vyšiluje, ale na druhou stranu jsem byl unavený a jediné po čem jsem toužil, bylo zalézt si do postele a dopřát si dlouhý ničím nerušený spánek. „Byl jsem na té party. Když si zmizel, tak jsem si opatřil jinou společnost." Začal jsem mu vysvětlovat, abych se vyhnul dalšímu křiku. Znal jsem svého spolubydlícího až moc dobře, věděl jsem, že by byl schopný se mě vyptávat třeba celé hodiny, jen proto, aby získal svoje vytoužené odpovědi. „Přesněji řečeno, ta společnost si našla mě." Dodal jsem se zasněným úsměvem. Pořád jsem si v hlavě přehrával celý ten večer. Možná to bylo tím alkoholem, ale Harry se zdál být opravdu milý. Z nějakého důvodu jsem se v jeho přítomnosti cítil v bezpečí. Nebylo to jako u ostatní alf, které ve mně budily maximálně tak odpor a chuť zvracet.

Blonďáček se na mě nechápavě zadíval, načež si frustrovaně povzdechl. Dělával to vždycky, když nechápal, o čem to mluvím. Jen jsem protočil oči a odstrčil ho trochu na stranu, abych se mohl dostat ke skříni. Nutně jsem se potřeboval převléct. Sprcha by asi taky nebyla špatná, ale tu jsem se rozhodl odložit. Moje tělo jelo na záložní baterky. Nebyla tu jediná šance, že bych se dokázal dostat až do sprchy, aniž bych po cestě neusnul. Proto jsem se raději převlekl a zalezl do postele.

„Přišla za mnou jedna alfa." Zamumlal jsem nakonec ospale. „Byl opravdu hezký a rozhodně se nechoval jako všichni ostatní. Byl milý, vtipný a ani jednou mě nezkusil zatáhnout někam do křoví. Myslím, že se o mě opravdu zajímal. No věřil bys tomu?" chrlil jsem ze sebe nadšeně, i když to rozhodně neznělo tak energicky, jak by mělo. „Harry je snad první alfa, která se mě nepokusila ojet hned po prvních dvou větách! A kdybys viděl ty jeho oči a svaly a rty a o, můj bože...co to se mnou je?" nechápavě jsem zavrtěl hlavou a překvapeně zamrkal, když se se mnou svět začal točit. Musel jsem se posadit, abych zamezil případnému zvracení.
„Hádám, že si trochu přebral, kámo." Zasmál se Niall a podal mi lahev s vodou, kterou měl u postele.
„Díky." Vydechl jsem a párkrát si lokl. Bylo mi opravdu zvláštně. Takhle jsem se ještě nikdy necítil. Ale zase je pravda, že jsem ještě nikdy předtím nepil alkohol.

„Takže..." Natáhl blonďáček, odhodlaný získat ode mě co nejvíce informací, než nadobro odpadnu. „Kdo je ten záhadný Harry? Znám ho? Líbali jste se? Sáhl ti alespoň na zadek? Spal jsem s ním? Prosím, řekni mi, že ne. Víš, jak by to bylo divný?" nemohl jsem si pomoct, ale musel jsem se kousat do spodního rtu, abych se nezačal nahlas smát. Niallovo chování mi v tu chvíli přišlo neskutečně legrační. Nejspíš jsem byl ještě pořád opilý. Sám pro sebe jsem si udělal v duchu poznámku, že už nikdy nemám pít. Připadal jsem si divně. Všechno jsem vnímal jinak a s klidem jsem mohl říct, že se mi to ani trochu nelíbilo.

„Nemyslím, že jsi s ním spal, Ni." Řekl jsem, přičemž jsem se potichu pochechtával. „Vlastně mám dojem, že by ses k němu nepřiblížil ani na dva metry, protože si myslíš, že je nebezpečný, ale já si myslím, že je naprosto úžasný. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by se mu třeba jen trochu podobal." Na tváři jsem měl zasněný výraz, i když jsem tak nějak tušil, že bych se spíš měl raději schovávat před Niallem a jeho hněvem. „Ne, nelíbali jsme se, ne nesahal mi na zadek, i když vím, že hrozně moc chtěl. Viděl jsem to na něm, když jsme spolu tančili. Nikdy jsem netušil, že by provokování nějaké alfy mohla být taková zábava!" Zahihňal jsem se, ale jakmile jsem spatřil blonďáčkův naštvaný výraz, okamžitě jsem zvážněl.