The beauty and the beast [ABO story]

Everything will be alright

LOUIS:

Hned jak jsem se jakž takž poskládal dohromady, zvedl jsem se a dal si pořádně dlouhou sprchu, snažíc se přitom ze sebe smýt Desmondův a Ryanův pach. Harry rozhodně nebyl ve stavu, kdy bych mu dokázal vysvětlit, co se stalo, aniž by to nemělo nějaké vážné následky. Kdo ví, co by byl Harry schopný udělat. Alfa v rutu byla vždycky velice majetnická, ale můj mate byl extrémní případ. Nikdy jsem snad neslyšel o nikom, kdo byl tak moc žárlivý, jako byl právě on.

Jakmile jsem se přinutil vypnout tu překrásně dokonale horkou vodu, která mi dávala pocit, že dokáže smýt všechny mé problémy, rychle jsem se utřel a hodil na sebe jedno z Harryho triček, které se válelo vedle umyvadla. Možná to byla zbytečnost, vzhledem k tomu, že za několik málo vteřin měl ten kus oblečení opět letět na zem, ale ani po více než roce, který jsem s Harrym strávil, jsem ještě nebyl natolik odvážný, abych se před ním procházel nahý. Já sám jsem své tělo nesnášel. Každičká jizva, kterou jsem díky Ryanovi měl, mi převracela žaludek na ruby. Nechtěl jsem se na tu spoušť dívat a nehodlal jsem k tomu nutit ani Harryho. I když ten vždycky tvrdil, že vypadám nádherně, ale já mu to nikdy tak úplně nevěřil. Na mně nebylo krásného absolutně nic, a jestli náhodou někdy bylo, tak si to všechno Ryan vzal. Občas jsem nechápal, proč si mě Harry nakonec označil. Nebyl jsem nic víc než použitá odhozená rozbitá hračka. Nepatřil jsem k někomu, jako byl kudrnáč. Někdy jsem si až říkal, jestli by náhodou nebylo lepší, kdybych ten boj vzdal a nechal Desmonda, aby mě zabil. Třeba by Ryan s Harrym našli cestu, jak přežít a svrhnout jejich otce a zajistit si tak bezpečí. Možná by pak všechno bylo lepší.

S povzdechem jsem se naposledy zadíval do zrcadla a donutil se zahnat všechny tyhle černé myšlenky a pocity. Nechtěl jsem s tím Harryho zatěžovat. Už tak on sám toho měl nad hlavu. To poslední, co potřeboval, bylo, cítit skrz naše pouto tohle všechno.

Trvalo mi několik dalších vteřin, než jsem se konečně dokázal pohnout a zamířit k ložnici, ze které se už ozývalo nespokojené mručení, což byla známka toho, že se můj mate začínal probírat a že mě bude brzy potřebovat. Naposledy jsem se zhluboka nadechl a zamířil do vedlejšího pokoje doufaje, že Harry ještě nebude vzhůru.

Avšak když jsem otevřel dveře a zadíval se směrem k posteli, kudrnáč na ní nebyl. Jenže dřív než jsem stačil začít panikařit, silné ruce mě přišpendlily ke stěně a obklopila mě ta nejúžasnější vůně na světě. Na což mé tělo okamžitě začalo reagovat tím, že jsem začal vlhnout.

„Hey." Zasmál jsem se a nechal ho, aby si mě vyzvedl, takže jsem skončil s nohama obmotanýma kolem jeho pasu a s rukama kolem jeho krku, zatímco Harry nechával na mé pokožce drobné modřinky. „Tady má někdo nějak moc energie." Poznamenal jsem, zatímco jsem si užíval každičký Harryho dotek. Najednou jako kdyby se všechny mé obavy a nepříjemné pocity vytratily. V Harryho náručí jsem se cítil milovaný a hlavně v bezpečí. Kdyby to bylo možné, už nikdy bych se ho nepustil.

„Myslel jsem, že jsi odešel." Zamumlal téměř nesrozumitelně, jakmile byl se svým dílem spokojený, ale i tak se nepřestával mračit.
„Hazz..." Vydechl jsem a přinutil ho, aby se na mě podíval. „Byl jsem jen ve sprše. Nikdy bych tě neopustil. Přísahám." Ujistil jsem ho s malým úsměvem, avšak on mi ho neopětoval. Právě naopak. Jeho tvář se zkřivila ještě o něco víc a na jeho čele se začaly tvořit vrásky.

„Neslibuj něco, co nemůžeš splnit." Řekl a následně mě postavil na zem, pevně přitom zavíraje oči, snažíc se tak získat kontrolu nad svou myslí i tělem. Na malou chvilku ve mně hrklo, že se Harry nějak dozvěděl o všem, co jsem před ním skrýval, ale v jeho očích nebyla nenávist ani výčitky nebo zlost. Ne, můj mate měl strach. Což znamenalo, že musel něco provést on.