I hate you, but I still love you |JB FF|

#5

Věnováno AddinkaRose určitě se kouknite na její profil má tam super knihu!! 😍 děkuji
*************************
"Justine, kam to,jdeme?" zeptala jsem se ho protože už jsme šly nejmíň hodinu a mě začínaly bolet nohy.

„Nech se překvapit, a neboj už tam budeme" mrkl na mě a já si trochu polevila, nejsem zvyklá na takovéto túry.

"Jsme tady" řekla a já se koukla kde to jsme, byli jsme na nějakém kopci ale bylo to tu nádherné šlo vidět na osvětlený LA, no prostě to byla nádhera, překvapeně jsem vydechla.

„Co líbí?" jak se může ještě ptát?

„Líbí? Je to úžasný" poznamela jsem a Justin se na mě smutně usmál, něco se mu děje,"co se děje? Nevypadáš zrovna dvakrát nadšeně"

„Na tohle místo jsem chodil s mojí sestřenkou" posmutněl a mně došlo že se jí asi něco stako.

„Ona už nežije?"

„To je to co já právě nevím" řekl a posadil se do trávy vedle mě.

Pohled Justina (konečně)
Posadil jsem se vedle ní a vzpomínal

„Jak to že to nevíš?" zeptala se a já si frustrovně projel vlasy. 

„Adel bylo 10 a mně 13, měl jsem jí rád a furt mám byla a je to nejlepší sestřenka, když jsem jednou šly domů tak nás někdo přepadl já jsem ochraňoval Adel a zároveň i sebe, ale oni byli silnější než my dva a já už neměl sílu a Adel unesli do teď ji nikdo nenašel já jsem jí slíbil že se jí nikdy nic nestane a že ji ochráním a..." odmlčel jsem se a měl jsem slzy na krajíčku „...nejhorší je na tom je že jsem ten slib nedodržel chápeš já jsem ji neochránil j-já" zase jsem se odmlčel a už jsem nechal slzy téct volně "j-já jsem ji neochránil dneska by jí bylo 15 a-a po-pokud ještě žije tak b-bych ji chtěl zase vidět".

Flashback
Šli jsme zrovna s Adel na náš kopec aby jsme se koukli na osvětlený LA.

Došli jsme a posadili jsme se na trávu „Adel?" oslovil jsem svojí sestřenku a ona na mě upřela svůj pohled, „chci ti říct že tě ochraním nic se ti nestane já to nedovolím, já ne, mám tě rád a kdyby se ti něco stalo tak bych si to vyčítal a dával bych si to za vinu a nedodržel bych tím slib" řekl jsem s úplnou upřímnosti.

„Já vím Justine ty jsi jak můj bratr kterého jsem nikdy neměla" odpověděla, usmál jsem se na ni a potom ji objal.

Konec Flasbacku
„Mo-možná si říkáš jak jsme sem m-mohly chodit, my jsme sice bydleli v Kanadě, ale tady máme chatu a my jsme na ni s rodiči často jezdili" řekl jsem a koukl se na Lexi.

Pohled Lexi
Bylo mi ho tak líto „promiň" omluvila jsem, on se na mě nechápavě podíval a utřel si slzy, „neměla jsem se tě na to ptát."

„Ne to nevadí já jsem to už potřeboval někomu říct" odpověděl a já ho objala.
*******************
Máme tu další díl trochu krátký ale za to smutný. Teďka nebudou možná dlouho žádný díl jelikož jsem ochořela, snad to pochopíte.

-Mj-

Na obrázku: Adel