..."vaše žena to nepřežila je mi to líto" to ne! Nemůže mě tu nechat "ne!" začali mi téct slzy proudem a já nevěděl co dělat jak to mám bez ni přežít? Bože proč?. Právě stojím i s malou Alex doma zavolal jsem Adel.
Halo?
Adel přijde prosím
Dobře
Zavešila to a já položil malou na stolek. "Justine co se stalo? Ježíši ta je krásná cela Lexi" když řekla její jméno zase sem začal brect ona ti není "co se stalo? Justine?" "o-ona to nepřežila" brecel jsem pořad a nemohl to zastavit chybí mi "po-počkat co? Ne to ne" Adel mě objala a já brecel "je mi to líto pomuzu ti".O pět let později
"Tati?" proběhla za mnou moje mala Lexi "ano berusko?" "dneska by měla maminka narozeniny chci na její hrob" "dobře tak se bez oblect a pojedeme" s Lexi chodime na hrob často chybí nám vyprávěl jsem ji zážitky s Alex. Lexi by taky chtěla maminku ale já vim že to už nejde."Všechno nejlepší mami" položila kytici na hrob já jsem ji tam taky dal kytku. "Tati?" "ano zlato?" "měl si maminku rad?" "tvoji maminku jsem miloval jako miluju tebe" vzal jsem ji na ruce a šel s ni domu.
O třináct let později
Moji princezně už je 18 a ma kluka je s nim šťastná a já jsem taky. "Tati?" "ano?" "mám tě ráda a neopustim tě" objala mě mám ji hrozně rad nevim co bych si bez ni počal.O tři roky později
Pohled Lexi
Mám s Liamem malého chlapecka ale můj táta umřel na rakovinu strašně se mi stýská ale já vim že to neměl v životě lehký maminka umřela po porodu a on tu byl na mě sám.Mám je ráda.
Pohled Justina
Stojím v bílé místnosti a mám křídla jsem v neby. "Justine?" otočil jsem se a uviděl moji lásku. "Lex?" ona ke mě přišla a políbila mě "zase spolu"Toto je definitivní konec teto knížky!!
Jsem strašně ráda že se vám tato knížka líbila a děkuji za skvěle komentáře!!
ČTEŠ
I hate you, but I still love you |JB FF|
FanfictionJe to můj úplně první příběh, tak když tak omluvte chyby. Děkuji. *OPRAVUJE SE*