DangerFlower / LS

"Zamknul jsem"

Proboha proboha!

Snažil jsem se zhluboka a potichu dýchat abych slyšel co se za dveřmi děje zatímco jsem se snažil neomdlít.

"Proboha!" Vyjekl jsem a zacpal si uši když se z venku ozval výstřel. Sjel jsem po dveřích na zem držíc si uši zatímco se mi po tvářích skutáleli slzy.

"Louisi?!" Uslyšel jsem zpoza dveří až moc známý hlas. Rychle jsem zamrkal  a sundal si ruce z uší.

"C-co...co chceš?!" Křikl jsem plačtivě a omotal kolem sebe ruce. "Otevři notak" "Aby si mě mohl zastřelit?! Ani náhodou! Volám policajty!" Zakřičel jsem a rychle utíkal do obývaků pro telefon.

"Polož ten telefon Louisi" uslyšel jsem jeho hlas až moc čistě a následné cvaknutí dveří. "J-jak si-si sem dostal?!" Křikl jsem a začal rychle couvat.

"Bylo odemčeno" řekl klidně a šel ke mě. "Nepřibližuj se!" Křikl jsem nákřáple a snažil se rozhodnout kudy utéct ale přes silně bušící sedce jsem neslyšel ani vlastní myšlenky.

"Uklidni se Louisi"  "Chceš mě zabít a já se mám sakra uklidnit?!" Vypískl jsem.

"Proč bych tě měl sakra zabíjet?! Uklidni se a sedni si" řekl zvednutým hlasem a ukázal na sedačku.

Skousl jsem si chvějíci ret, podíval se na gauč potom na něj a raději si šel sednout. "Šel jsem kolem když se poblíž ozval výstřel chtěl jsem tě zkontrolovat"

"Jak víš kde bydlím?" Zašeptal jsem žmoulajíc si rukávy mikiny v dlaních. "Když chci dokážu si zjistit cokoliv" odbyl mě a sedl si na gauč vedle mě.

"Zamykal jsem" špitl jsem po chvíli ticha...tak moc jsem se mu chtěl postavit ale měl jsem z něho až příliž velký strach.

"Kdyby jo nedostal bych se dovnitř" "Ale...uh...chci si jít lehnout mohl by si odejít?" Špitl jsem a konečně se na něj podíval. "Nemůžu si lehnout s tebou?" Zeptal se s úšklebkem. "Cože?!" Vypískl jsem. "Ani nahodou" "No jo jen jsem to  zkusil" zvedl ruce na obranu a se smíchem se postavil.

"Nečerti se hned princezno" usmál se a rozešel se ke dveřím. "Nezapomeň si zamknout" houkl na co se ozvalo zavření dveří.

Vyskočil jsem z gauče a utíkal rychle zamknout. Otočil jsem dvakrát klíčem a zatahal za kliku. Jsem si na 99 procent jistý že jsem zamkl.

Naposledy jsem zkusil dveře a když jsem byl přesvědčený že je zamknuto rozešel jsem se nahoru do pokoje.

Nikdy jsem z nikoho neměl takový...strach ale zároveň se u něj cítil v bezpečí.

Ale to nemění nic na tom že z něj nemám dobrý pocit, už jen to že se tady jen tak objevil. Jak mohl zjistit kde bydlím? Vždyť ani nezná moje příjmení.

Tohle se mi přestává líbit...on se mi přestává líbit. Nemyslím vzhledově ale chovaním jako ne že by se mi libil nebo tak ale....ugh.

Promnul jsem si obličej a lehl si do napuštěné vany plné pěny. Spokojeně jsem vydechl a zavřel oči. Musím se na chvíli uklidnit a přestat o všem přemýšlet otočil jsem hlavu k oknu a koukal z něj ven. Většinou si ho zatahuju ale dneska jsem na to zapomněl...stejně nikoho nezajímám. Co by na mě tak mohli vidět?