DangerFlower / LS

Já to heslo neznám!

"Prosím už ne" vzlykl jsem a otřásl se bolestí. "J-já to vážně nevím" vzlykl jsem a stiskl opěrky židle snažíc se tak trochu ulevit bolesti v mých stehnech.

"Fajn" řekl rázným hlasem, položil nůž na stolek a pohrdavě si mě prohlédl. "Zítra přijdu znovu a chci slyšet to zkurvené heslo" zavrčel a s napřáhnutím mi vrazil pěstí rovno pod oko na co já vykřikl bolestí.

"Dostanu to z tebe i kdyby si tady měl chcípnout!" Vyplivl pohrdavě na co se ozvalo prásknutí dveří.

Cukl jsem sebou a tiše se rozvzlykal tisknouc víčka k sobě, díky čemu mi po tvařích stekly další slzy.

Člověk by si myslel že po tolika proplakaných dnech už by byl vyschlý jako poušť ale ono ne.....ty proklaté slzy ne a ne přestat téct.

Když jsem se trochu uklidnil, otevřel jsem oči a zadíval se na svá stehna. V teplácích, které jsem měl na sobě, byly podlouhé trhance, které vytvořila ostrá čepel nože jejiž špička se při každém řezu ocitla v mém stehně vytvářejíc tak hluboké rány.

Otřásl jsem se nad vzpomínkou na tu štiplavou bolest a uhnul pohledem pryč z krvavých tepláku.

Rány stále bolely, ale já už tu bolest ,trvající několik dní, už pomalu nevnímal. Ztrácel jsem se v tom jak dlouho tady vlastně jsem, byla tady tma v jednom kuse takže jsem nedokazal rozeznat zda je noc nebo den....jestli je pondělí nebo pátek.

Celé hodiny tady jen sedím a přemýšlím protože mi vlastně ani nic jiného nezbývá když jsem připoutaný k téhle proklatě tvrdé židli díky které necitim zadek.

Jednou za čas mi někdo přinese skleničku vody nebo suchý chleba abych nepošel hlady či žízní. Nesprchoval jsem se od doby co mě sem zavřeli takže si dokážete představit jak hrozně to tady zapáchá....aspoň že mi dovolí na záchod když je třeba.

A všechno tohle jen kvůli němu....jen kvůli němu jsem tady zavřený a mučený....tak neskutečně moc ho nenavidím. Využil mě jen kvůli pitomé malé flešce, která se ukrývala v sejfu.

Ani netušim co na ní je....to nikdo krom meho mrtvého otce....a proto jsem tady, snaží se ze mě dostat heslo které ani neznám. Kdybych ho znal hned bych jim ho řekl, aby mě nechali napokoji.

Mě ani nezajima co na ní je, já jen chci žít svůj skromný a nudný život, chtěl bych prodat ten obrovský dům a pořidit si malý byteček v centru někde blízko Starbucksu a McDonaldu abych mohl nezdravě jíst....vrátil bych se do školy nebo si našel nějakou práci s vystačujicím platem.....a misto toho trčím tady.

Už mě nebaví sedět tady celé hodiny, přemýšlet o té noci a čekat až mě zase přijde někdo mlatit. Nikdy mu neodpustím co mi udělal. No má to aspoň nějaké plus, jeho zavřeli na druhé straně tehle budovy a nepustí ho dokud jim neřeknu to heslo...které neznám.

Doufám že jemu taky ubližují....zaslouži si aby ho umlatili k smrti.. bože jak já ho nenavidím!

Myslel jsem si že mě miluje, nebo mě má aspoň trochu rád....tak jako já jeho. Byl to tak krasný večer a on...on musel najít ten pitomý dopis, který ho dovedl k té flešce.

Nikdy jsem pro něj nic neznamenal, ani ta noc pro něj nic neznamenala....ne to co pro mě. Měl jsem ho tak strašně moc rád a on mě dokázal jednoduše hodit do auta a dovést na tohle místo. Musel vědět co mi tady budou dělat, aby ze mě to heslo dostali.

Rozhodl jsem se na to prostě už nemyslet, protože nad tím přemýšlím každou chvíli tady a už mě to nebaví. Nevím proč to udělal a už mě to ani nezajímá. Musím vymyslet jak se odsud dostat....to musí být jediná věc která zaplní moje myšlenky....už žádný Harry Styles, jen já a plán jak odsud utéct.

Zamrkal jsem abych rozehnal další slzy zaplavující mé oči a rozhlédl se po tmavé místnosti. Nebylo tady nic kromě židle na které jsem seděl. Frustrovaně jsem zakňučel a několikrát zaškubal rukama, které mi věznili kovové pouta. "Sakra!" Zanadával jsem a začal rukama zběsile trhat ve snaze se vysvobodit, ale jediné čeho jsem docílil byly krvavé šrámy na mých rukou.

"Kurva kurva kurva!" Rozkřičel jsem se zoufale a popotáhl. Přestal jsem trhat rukama, protože jsem byl unavený ze vší té bolesti.....a taky z malo jidla a spanku.

Frustrovaně jsem vydechl a zavřel oči na co se mi po tvařích skutaleli další slzy a mé tělo se otřáslo pod zadržovaným vzlykem.

"Chci umřít" vzlykl jsem zoufale a svěsil hlavu. Otřásl jsem se dalším vzlykem a popotáhl na co se ozvalo otevření dveří.

"Prosím už ne" rozvzlykal jsem se naplno tisknouc silou víčka k sobě. "J-já to heslo neznám přisáhám!" Vyjekl jsem plačtivě když mi dotyčný zvedl za bradu hlavu. Odmítal jsem oči otevřít ať to byl kdo to byl.

"Přísahám" vzlykl jsem zlomeně a otřásl se chladem který proletěl mým ochablým tělem. "Louisi tiše" ozval se šepot před mým obličejem na co tlak z mých zápěstí zmizel.

Otevřel jsem rychle oči na co jsem se setkal s těmi zelenými. "Ne ne ne ne ne" začal jsem kroutit hlavou žduchl do něj a rychle se postavil abych mohl začít utíkat, ale místo utíkaní se mi zatmělo před očima a mé tělo se vyčerpáním svalilo na chladnou zem.

Konečně! Omlouvám se že mi to trvalo tak dlouho ale mám toho teď hodně :/ Škola, chřipka a stěhovaní na mě nemají dobrý dopad 😂😂 No ale zbývají nám už jen asi 3 dily a konec :D

Dil jsem konečně včera dopsala ale to by musel wattpad trochu spolupravovat a chtít ho publikovat 😠😂