DangerFlower / LS

Otravný

Už uběhl týden od toho divného Harryho proniknutí do mého domu a já ho stále nepotkal...teda jednou jsem ho viděl u kavárny a když jsem se rozešel za ním zmizel za rohem ulice.

Ale...proč by se mi vyhýbal? Vždyť jsem mu nic neudělal nebo jo? Zeptal bych se ho kdyby byla šance.

Udělal jsem si večeři a sedl si na gauč zapínajíc si televizi...ikdyž jsem jí nedokázal vnímat protože jediné co se mi honilo hlavou byl Harold.

Za nic jsem nedokázal přijít na to proč by se mi mohl vyhýbat....a to mě děsně štvalo.

Když už jsem dojedl svůj toust vypnul jsem televizi a vstal z gauče. Bylo hrozné být tady pořád tak sám. To ticho bylo až nesnesitelné...ale já s tím nemohl nic dělat. Nemám nikoho kdo by se sem za mnou mohl nastěhovat.

Každá věc v domě mi připomínala rodiče...připadám si jako blázen když každé rano vstanu a jdu do kuchyně s tím že bude hotová snídaně....že uvidím mamku u stolu jak si zaujatě čte jednu z jejích oblíbených knih a přitom zapomíná že před ní leží její snídaně.

Nebo ty chvíle když zapnu televizi a zrovna se vysílá fotbal...vždycky se zapomenu a přes celý dům zakřičím. "Tati! Dávají fotbal!"
Je to tak...stresující.

Přešel jsem k oknu a chtěl zatáhnout závěsi ale můj zrak upoutalo černé auto které stálo před mým domem. Měl vypnuté světla a motor...

To je divné...zamračil jsem se a snažil se zahlédnout nějakého řidiče ale přes tmu to bylo velmi těžké.

Asi jen neměl kde zaparkovat..

Zatáhl jsem závěsi a rozešel se nahoru. Dal jsem si rychlou sprchu a ve svém velkém tričku po kolena si šel lehnout do postele.

Nedalo mi to a lehce jsem si roztáhl závěs a nakoul ven. Pořád tam stál...ale s tím rozdílem že měl zapnuté světlo.

"Harry" zamumlal jsem a utíkal dolů. Rychle jsem si nazul tenisky a vyběhl z domu. Seděl tam a koukal do telefonu. Rychle jsem mírným deštěm proběhl k jeho atu a zaklepal jsem na okno.

Harry sebou až nepřirozeně škubl a vyjevě se na mě podíval stahujíc okénko. "Co tady děláš?" Zeptal se až nechápavě. "Bydlím tady a ty sedíš v autě pred mým barákem" řekl jsem lehce zamračeně a zimou se oklepal. "Nasedni" řekl a odemkl dveře spolujezdce. Rychle jsem oběhl auto a nastoupil si

"Bože tam je zima" fňukl jsem a rukou si lehce rozcuchal mohré vlasy.  "Uhm....Louisi?" "Huh?" Otočil jsem na něj hlavu. "Hezký....outfit" uchechtl se koukajíc na moje nohy. "Sakra!" Vyjekl jsem a stáhl si tričko na kolena.

"J-já...uhm...už....jo už....půjdu" zakoktal jsem a otevřel dveře. "To je dobrý na" řekl a podal mi jeho mikinu. "Děkuju" špitl jsem, zavřel dveře a položil si jeho mikinu na nohy.

"Už mi řekneš co tady děláš?" Zeptal jsem se po chvili kdy na mě divně zíral. "Nic" pokrčil rameny a odvrátil ode mě pohled. "Proč mi lžeš?" Zeptal jsem se tiše a žmoulal v dlaních kousek jeho mikiny.

"Měl by si jít zpáky domů Louisi" uslyšel jsem jeho chraplavý hlas ale nepodívakll se na něj. "Ne dokud mi neřekneš proč si tady" "Tak to tu budeš muset sedět do zítra" řekl a pootevřel si okínko.

"Nevadí klidně tady budu" pokrčil jsem ledabyle rameny a opřel si hlavu o okínko.

"Jsi otravný Lewisi" zabručel a zapálil si cigaretu. "Nevím kdo kempuje v autě před mým domem.....to ty jsi otravný" zabrblal jsem a odvrátil od něj pohled zacpávajíc si nos.

"Smrdí to" fňukl jsem po chvíli a podíval se na něj. "Jo?" Zeptal se, potáhl si a než jsem stihl uhnout naklonil se a foukl mi ten smrad přímo do obličeje.

"Ugh!" Začal jsem kuckat a mávat si rukou před obličejem. "Jsi děsnej!" Vypískl jsem nakřáple a zacpal si znovu nos a pusu.

"Jsem boží" zazubil se a vyhodil cigaretu z okna zavírajíc ho. "Nejsi" zamumlal jsem si do dlaně.

"Ale notak" uchechtl se a dal mi ruku na stehno. Napnul jsem se a podíval se na jeho ruku snažíc se začít znovu dýchat ale stáhnuté plíce a knedlik v krku mi to moc nedovoloval.

Když viděl mojí reakci křivě se usmál a ruku odtáhl. "Uhm" vydechl jsem tiše a trochu se uvolnil. "To tu vážně budeš do rána?" "Když budu muset" zamumlal jsem a opřel se znovu o okínko.  "Bože" uchechtl se a otočil hlavu z okna.

Chvíli jsem ho pozoroval ale byl jsem tak moc unavený že se mi po pár minutách začali sami zavírat oči. Nechtěl jsem usnout protože...Nevěděl jsem co by mi byl schopný udělat...ale nedokázal jsem nechat oči otevřené. Zanedlouho už jsem o sobě ani nevěděl jak tvrdě jsem usnul.