DangerFlower / LS

"Nemůžu?"

O dva měsíce později.

"Tak jo" vydechl jsem a svalil se do trávy koukajíc na oblohu. Všechny barvy kolem mě byly tak veselé...zářivé.
Tohle mi dodávalo v posledních dnech aspoň trochu té 'radosti'.

Za měsíc mi bude 18 takže mě sociálka nechala bydlet doma a jen mě chodí každý den kontrolovat nebo jim musím alespoň zavolat aby věděli že jsem v pořádku.

Od smrti rodičů je všechno jinak. Všechno se kazí, nic není tak jak by mělo a já z toho šílím. Už vím jak se mamka citila když jsem nehal boty u dveří místo v přihrádce se svým jménem.

Vždycky jsem byl naštvaný když lpěla na něčem tak debilním jako přihrátky, co bych teď dal za to slyšet její legendarní větu "Tam to nepatří".

Za měsíc chci dům prodat a koupit si nějaký levný byt a zbytek peněz si nechat na vysokou. Mamka vždycky chtěla abych šel na nějakou dobrou vysokou školu.

"Heleme se princezna" uslyšel jsem za sebou chraplavý hlas na co jsem sebou trhl a podíval se na něj.

"Dlouho jsem tě neviděl" řekl s křivým sexy úsměvem přičemž si sedl těsně vedle mě na trávu. Zvedl jsem se do sedu a nenápadně se trochu odsunul.

"Nekoušu pokud to nechceš" ozval se s úšklebkem koukajíc na mě. Nervózně jsem polkl a sklopil pohled na trávu.

"Dneska nepleteš věneček?" Zeptal se a opřel se za zády nespouštějíc ze mě pohled.

"Teď...teď jsem přišel ještě....jsem to nestihl" řekl jsem tiše a sedl si do turka.

"Ty se mě bojíš?" "Ne" odpověděl jsem okamžitě i když jsem trochu lhal. Kdo by se nebal někoho kdo u sebe nosí zbraň?

Uchechtl se a konečně ze mě spustil ten jeho intenzivní pohled. Místo toho se zaměřil na květiny kousek od nás.

Postavil se a přešel k nim. "C-co to dělaš?" Zeptal jsem se když se k nim sklonil. "Chci je natrhat" "Co?! Ne prosím!" Vykřikl jsem, postavil se a rychle přeběhl k němu soupají si mezi něj a květiny.

"Proč ne?" Zamračil se. "Ještě pořádně nevyrostli" řekl jsem a zvedl ruce před hrudník. "Mě připadají dost velké" řekl a přestal se mračit.

"Ještě nejsou" pokroutil jsem hlavou a čupl si k nim ukazujíc na lehce povadlé lístečky. "Až budou mířit nahoru tak je můžeš utrhnout" řekl jsem a podíval se na něj.

Klekl si ke mě a podíval se na lístky. "Jinak nemůžu?" Zeptal se. "Ne" pokroutil jsem hlavou a dal si ruce na kolena.

"Takže mi říkáš co můžu a nemůžu dělat? " nadzvedl obočí. "Ne ne ne tak jsem to nemyslel" řekl jsem rychle na obranu. "Jen...neříkam" špitl jsem a sklopil pohled na květiny.

"No dobře" řekl a postavil se. "Tak které už můžu utrhnout?" Zeptal se a rozhlédl se po louce.