DangerFlower / LS

"Hlasová schránka"

"P-promiňte? P-promintě?!" Řekl jsem hlasitěji na co mi konečně číšnik věnoval pozornost. "Ano?" Nadzvedl obočí a prohlédl si mě od hlavy až po paty.

"J-já uhm" odkašlal jsem si aby se mi tolik netřásl hlas a přešlápl si z nohy na nohu. "Mohl bych si p-prosím zavolat?"

"Nemáme tady telefon" řekl a naskládal si na tác půllitry piva. "Aha...d-děkuju" špitl jsem roztřeseně a rozešel se od něj pryč.

"Počkej!" Křikl na mě a když jsem se  otočil ukázal mi abych přešel zpátky k němu na co vytáhl z kapsy svůj telefon. "Nevykecávej se" řekl a podal mi ho. "Děkuju!" Vyjekl jsem radostí a odemkl telefon na co jsem začal rychle vyťukávat číslo.

"Dovolali jste se do hlasové schránky Jay Tomlinsonové, zrovna nejsem u telefonu ale hned co si váš vzkaz přehraji zavolám"

Harry

"Louisi? Lewisi!" Křičel jsem po domě snažíc se ho všude najít. Parchant jeden!

Vyběhl jsem z domu a rozhlédl se. Není moc míst kam mohl doběhnout.
Nasedl jsem rychle do auta a rozjel se po cestě do menšího krámu kousek odsud.

"Dobrej prosím vás nebyl tady takový hnědovlasý modrooký kluk? Asi takhle vysoký?" Ukázal jsem pod svůj krk skoro až na hrudník na co prodavačka pokroutila hlavou.

"Sakra" zabručel jsem a rozjel se do hospody, která byla o kousek dál. Zastavil jsem před ní a vystoupil z auta rozhlízejíc se kolem. "Louisi?" Zeptal jsem se překvapené když jsem ho uviděl sedět na obrubníku kousek od auta.

"N-nemám nikoho" vzlykl a složil si tvář pokrytou slzami do dlaní. "Cože?" Vydechl jsem a sedl si vedle něj. "N-nemám k-komu zavolat" rozvzlykal se naplno.
"Pojď" šeptl jsem, chytl ho kolem zad a pod stehny a zvedl ho na co mi omotal ruce kolem krku a tvář si zabořil do mého krku.

"M-mám j-jenom t-tebe" zavzlykal mi do krku a chytl se mě pevněji. "To bude dobrý" šeptl jsem a posadil ho do auta. Připoutal jsem ho a vlezl si na místo řidiče.

Louis

Omotal jsem kolem sebe roztřesené ruce a opřel si čelo o okínko snažíc se přestat brečet.

Tak moc to bolelo...nikdo nikdy nedokáže vyplnit tu díru v mém srdci po mých rodičích...byly to jediné co jsem měl a teď nemám nic....jsem už jen já....a pořád sám.

Tak moc jsem si přál aby tady maminka byla a schovala mě ve své hřejívé náruči, kde jsem věděl že tam na mě nikdo a nic nemůže....jen tam jsem se cítil v bezpečí a teď? Mám pořád takový strach, nedokážu se sám o sebe postarat.....kdyby tady rodiče byly nikdy by se mi tohle nestalo....a nejsmutnější na tom všem je to....že jediný koho mám je on...ten co mě drží u něj doma.

"Louisi?" Zeptal se tiše a zaparkoval před jeho domem. "Hm?" Zeptal jsem se a utřel si slzy...už jsem nebrečel...nešlo to.

"Jsi v pořádku?" Pohladil mě po stehně a přeměřil si mě zkoumavým pohledem. "Ne" špitl jsem a odpoutal se. "Ale budu" vydechl jsem vystupujíc z auta.

Nechtělo se mi na nic myslet....nechtělo se mi myslet na to kde jsem, na ty pitomé kamery, fotky...nebo na smrt mých rodičů. Jediné co jsem teď chtěl bylo zachumlat se hluboko pod peřinu a jen ležet.

Vyšel jsem nahoru po schodech až do jeho pokoje a udělal přesně to co jsem chtěl...svlékl jsem se do trička a zalezl si pod peřinu omotávajíc kolem sebe ruce. "Půjdu udělat něco k jídlu" řekl Harry který šel celou dobu za mnou a rozešel se z pokoje.

"Vsechno nejlepší Louisi" špitl jsem si pro sebe.