DangerFlower / LS

Epilog

O dva měsíce později.

"Panebože!" Vykřikl jsem a rozběhl se k Harrymu ležícímu na zemi. Vší silou držel ruku chlapa, který na něm seděl a tiskl mu nůž ke krku, aby mu neprořízl hrdlo.

Rozhlédl jsem se kolem a rychle sebral ze země Harryho zbraň, která mu vypadla z ruky když na něj ten bastard skočil. "Slez z něho!" Křikl jsem roztřeseně a namířil na něj zbraň, kterou jsem se snažil udržet v třesoucích se rukou.

Nikdy ve svém životě, bych si nemyslel, že bych tuhle věc držel v ruce natož, že bych s ní mířil na někoho kdo chce zabít člověka, který zabil mé rodiče.

"Ale nebuď směšný skrčku...nikdy by si to nezmáčkl" uchechtl se aniž by se na mě podíval. "Tak co Stylesi? Jaké to je když se ostří zařezává do kůže tobě ty zrádce" zavrčel mu před obličejem a zatlačil na nůž tak, až Harrymu po krku stekl pramínek krve. "Panebože" vydechl a snažil se zastavit třas mých rukou abych na něj mohl pořádně mířit..

"Slez z něj!" Zakřičel jsem pevněji snažíc se neukázat jak neskutečný strach jsem měl. "Šéf mě pochválí až mu řeknu že jsem tě zabil....dovedl mu tu tvoji kurvu" zavrčel a chytl nůž pevněji, aby mohl říznout.

"Peklo už na tebe čeká ty zkurvený ba-" stiskl jsem oči pevně k sobě a zatlačil prstem na spoušť po čem se ozvala hlasitá rána.

"Panebože....panebože" odhodil jsem zbraň po tom co jsem otevřel oči a uviděl jeho tělo bezvládně ležet na tom Harryho. Nemohl jsem tomu uvěřit....já ho zabil....ukončil jsem život člověka, kterého jsem ani neznal.

Roztřeseně jsem se nadechl a klekl si k Harrymu, který ze sebe shodil bezvládné tělo. "J-já ho zabil" zašeptal jsem nevěřícně a podíval se na Harryho obličej. "Babe ještě nikoho jsem neviděl střílet se zavřenýma očima" uchechtl se nakřáple a rukou si přejel po krku.

"Co kdyby si trefil mě?" "Aspoň bych měl od tebe pokoj" zašeptal jsem a utřel si slzy vstávajíc ze země. "Promiň Lou" vydechl a stáhl si mě na sebe.

"Zachránil si mi život.....děkuju" šeptl a pohladil mě po tváři palci stírajíc mé slzy.

Nevěděl jsem jestli brečím štěstím, že jsem Harryho zachránil, nebo smutkem, že jsem někoho zabil.

"Neplakej" šeptl a polibil mě na čelo. "Z-zabil jsem ho" vzlykl jsem a zabořil si tvář do jeho trika. "Zabil by nás kdyby si to neudělal" špitl konejšivě mě hladíc po zádech. 

"Musíme jít" řekl tiše, chytl mě pod stehny a postavil se i se mnou. "D-došel bych" špitl jsem nevěříc svým slovům na co jsem se vzlykem otřásl.  "Ššh" vydechl a rozešel se pryč od těla ležícího na zemi.

...

Zavázal jsem si župan a stoupl si k velkému skleněnému oknu koukajíc ven na město, které ve tmě vypadalo jako milion světélek. Bylo to uklidňující....ale před očima se mi stále přehrával dnešní den takže jsem se uklidnit ani nedokázal.

Přerývavě jsem se nadechl a přivřel oči když se kolem mého těla omotaly dvě silné paže. "Nemůžeš na to přestat myslet....je to tak?" ozval se tiše Harryho hlas na co jsem na svém krku ucítil jak se o něj jeho rty jemně otřely. S tichým výdechem jsem přikývl a opřel se zády o jeho hrudník. 

Tohle je poprvé za celou tu dobu co se na mě pokusil nějak sáhnout...po tom co jsem ho seřval a následně s ním už nemluvil si to nedovolil...ale musím uznat že mi tohle chybělo.....on mi chyběl a to zatraceně moc.

Není to tak že bych mu odpustil, nikdy nebudu schopný mu to všechno odpustit, ale zapomenout na to aspoň z části jde...takže své myšlenky na to co udělal zamknu do pomyslné truhly a nechám to v klidu ležet. Několikrát mi říkal že ty věci dělat musel protože na něj jeho šéf něco měl...nechtěl mi říct co a já to ani vědět nechci, protože to musí být vážně něco hrozného když musel dělat tyhle věci. 

"Zítra musíme jet dál" ozval se jeho chraplák protínajíc tak můj tok myšlenek. "Jak...jak dlouho budeme takhle utíkat?" zeptal jsem se šeptem bojíc se jeho odpovědi. "Už jen chvíli...můj blízký kamarád vlastní ostrov. Takový malinký, je tam dům...nádherný dům. Dovolil nám abychom se tam na rok na dva schovali. Potom už by se to mělo uklidnit. Nebudou po nás tak dlouho pátrat a když se pak usadíme v nějakém menším městečku nenajdou nás" 

"Dobře....dobře" pousmál jsem se a otočil se k němu čelem. "Myslím že když spolu budeme muset být sami na opuštěném ostrově tak dlouho.....měli bychom se snažit nějak....sblížit...abychom to vydrželi....chápeš?" řekl jsem tiše a podíval se na jeho obličej. Bože byl tak nádherný...

"No...moc ne" přiznal s uchechtnutím a pohladil mě po tváři. Usmál jsem se a postavil se na špičky omotávajíc mu ruce kolem krku. "Víš...Ty věci co se stali...nedokážu ti je odpustit....teda myslím...možná časem ale....do té doby.....já už....já už nechci být sám" špitl jsem a prohlédl si jeho oči, které se rozzářily. "Miluju tě Lou....tak strašně moc" šeptl a opřel si čelo o to moje. Usmál jsem se a otřel se rty o ty jeho.

...

"Páni!" vyjekl jsem rozhlížejíc se po nádherné pláži. "Tady je to jako v ráji!" Zapištěl jsem nadšeně koukajíc po všech těch nádherných květinách, které byly kolem krásného domku. Uslyšel jsme za sebou smích ale neřešil jsem to. Měl jsem tak obrovskou radost že mi bylo všechno ostatní jedno. Tady budu rok nebo dva....bože to je jak v pohádce!

"Tak co? Líbí se ti tady?" uslyšel jsem za sebou a otočil se. "Je to tady tak dokonalé" vydechl jsem s úsměvem a skočil na mého kudrnáče. "Oh" zasmál se snažíc se udržet balanc. Zaculil jsem se a prohrábl mu jeho kudrlinky. "Budou to ty nejlepší dva roky" zaculi jsem se a políbil ho. 

O půl roku později.

"Lásko?! Lásko! Kde jsi?" uslyšel jsem Harryho hulákat a zvedl hlavu koukajíc kde je. "Tady!" zavolal jsem a sklonil hlavu zpátky ke své práci. "Mohl jsem si myslet že budeš tady" uchechtl se když došel za mnou na malý kopeček plný květin. Připomínalo mi to tady moje místečko doma...v našem městě.

Zaculil jsem se na něj a dopletl konec věnečku zatímco si Harry sedl vedle mě do trávy. "Tebe to pořád nezačalo nudit?" zeptal se a zapřel se rukama za svými zády. "Mě? Tohle nikdy" usmál jsem se a podíval se na něj. "Tenhle ti bude mooooc slušet" zaculil jsem se a položil mu věneček do jeho dokonalých vlasů. "Tak dokonalý" zahihňal jsem se a nakrčil nos když mi na něj dal pusu. 

"Pojď ke mě ty moje trdlo" uchechtl se a stáhl si mě na klín. 

"Mám dobrou zprávu" řekl tiše po chvíli kdy jsme se jen mazlili a koukali na západ slunce. "Jakou?" zeptal jsem se a podíval se na něj. "Byl velký zátah...a policie zatkla celý Blackův gang" usmál se. "Co..co to znamená?" zeptal jsem se překvapeně koukajíc do těch jeho nádherných očí které měly barvu trávy ve které jsem seděli.

"Můžeme se vrátit domů lásko" 

Konec

Doufám že ten konec není nějak moc uspěchaný ale chtěla jsem už povídku ukončit :/ Bavila mě ale bylo to docela náročné :/ Nejsem ten typ který si dokáže vymyslet originální příběh...nebo promýšlet každou kapitolu dopředu :/ A tohle byl ten typ povídky u které by to myšlení dopředu bylo třeba :/ Já ráda píšu klidné povídky...kdy si prostě můžu sednout a psát aniž bych musela přemýšlet o 3 kapitoly dopředu a o všechny kapitoly dozadu abych tam neměla nějaké nesrovnalosti (Což tam určitě mám :D :D Například jsem si nemohla vzpomenout jestli jsem do nějakého dílu napsala jméno toho šéfa....a tak jsem ho jednoduše přejmenovala :D :D) 

No i tak doufám že vám se povídka alespoň malinko líbila :) A omlouvám se za dlouhé časové prodlevy mezi díly :/ Ale bylo toho moc...a když nebylo nic nebyly ani nápady a chuť :D