DangerFlower / LS

:Prosím ne!"

Harry

Promnul jsem si obličej a opřel se o kraj linky. Nechápu proč odešel...a už vůbec nechápu proč tak najednou brečel. Už aby se mohl vrátit domů protože tady to s ním už nemůžu vydržet. Je tak...zasraně drzí že když jen otevře pusu mám chuť mu jednu vrazit....ale zároveň je tak sexy že bych ho na místě ošukal.

Pokroutil jsem nad sebou hlavou, odrazil se od linky a přešel k lednici vytahujíc z ní ingredience na palačinky.

Naložil jsem všechno na tácek a rozešel se nahoru. "Louisi? Udělal jsem ti palačinky" řekl jsem ale nic neřekl, jen dál koukal z okna opřený o svoje kolena. 

"Louisi?" Zeptal jsem se, položil tác na stolek a přešel k němu. "Notak Louisi neblbni a pojď jíst" vzal jsem ho za paži a chtěl ho zvednou ze sedačky u okna. "Nemám hlad" zašeptal a vysmekl se mi.

"Přestaň se chovat jak blbec a pojď jíst nepatlal jsem se s tím jen abys nad tím ohrnoval nos" zvedl jsem hlas na co zvedl hlavu propalujíc mě svýma modrýma skleněnýma očima. "Sněz si je sám" řekl nabroušeně a otočil hlavu zpět ven z okna.

"Tak si naser" řekl jsem naštvaně, sebral tác a odešel z pokoje.

Louis

"Uhm" rozechvěle jsem vydechl a opřel si bradu zpátky o svá kolena koukajíc z prosklené zdi na les.

Proč je svět takhle nespravedlivý? Nikomu jsem nic neudělal....ani mamka s taťkou a jak dopadli. Nějaký pošahanec je bez mrknutí oka zastřelil. Přísáhám bohu, kdybych toho parchanta potkal tak ho zabiju. I přesto jak malý jsem a jak bezbraně vypadám....zabil bych ho.

Utřel jsem si nevítanou slzu z tváře a zhluboka se nadechl. Už nechci brečet...mám toho smutku plné kecky. Všechno se v mém životě převrátilo naruby a mě se to nelíbí. Nechci aby se mi svět takhle sypal....nebavím mě to.....nebaví mě jak neschopný jsem že si nedokážu dát život do pořádku.

Nikdy jsem netušil jak může být život krutý. Ještě minulý rok mi mamka donesla palačinky se zmrzlinou do postele a s tátou mi zazpívali k narozeninám....ano je mi sice už 18 ale tak moc bych si to přál. Přál bych si dostat svou narozeninovou pusu na tvař od mamky a její krásný úsměv kterým mi ukazovala jak moc je na mě pyšná...i to taťkové poplácání po zádech mi chybí.

"Uhm" povzdechl jsem si a zavřel oči když se otevřeli dveře. "Chceš jít do sprchy?" Pokroutil jsem hlavou a začal si kousat ret.

"Fajn" řekl monotoně na co se ozvalo zavření dveří.

...

"Pojď už si kurva lehnout!" Zvedl na mě hlas. "Ne! A nech mě být ty kreténe!" Křikl jsem a se založenýma rukama si sedl zpátky na sedačku. "Řikám to naposledy Lewisi" zavrčel výhružně....kdybych nebyl vzteky bez sebe možná bych se ho i bál.

"Nebudu tě poslouchat Harolde! Ne dokud mě konečně neodvezeš domu!" "Nebudeš?" Zeptal se skrze zaťaté zuby. "Ne! A opovaž se mě udeřit!" Křikl jsem celý bez sebe když zvedl ruku.

"Už tě mám plnou prdel Lewisi!" Vykřikl a jedním pohybem si mě přehodil přes rameno. "Co to dělaš?!" Vyjekl jsem a začal ho mlátit do zad když se se mnou rozešel z pokoje.

"Už mě sereš" zavrčel a začal scházet ze schodů. "K-kam mě to neseš?" Zeptal jsem se roztřeseně koukajíc kam jdeme. "Tam odkud už konečně neuslyším ten tvůj otravný hlas"

"C-cože? Ne ne ne ne ne prosím do sklepa ne!" Rozkřičel jsem se když otevřel dveře které vedli dolů a pevně se ho chytl. "Prosím ne" vzlykl jsem když se se mnou rozešel po tmavých schodech dolů.

"Pusť se mě" zabručel když zastavil uprostřed strašidelné místnosti a pokusil se mě ze sebe dostat ale jediné čeho docílil bylo že jsem kolem něj pevně omotal nohy a ruce kolem jeho krku křečovitě se ho držíc jako koala.

"Myslím to kurva vážně Louisi!" Vyštěkl naštvaně a bolestivě začal dlaněmi drtit moje boky aby docílil uvolnění mého stisku. "Nechci tady zůstat" zašeptal jsem bolestně na co jeho ruce povolili.

Roztřeseně jsem se nadechl a povolil stisk což byla velká chyba jelikož jsem o setinu později byl odhozen na zem. "Uh!" Vyjekl jsem bolestí když jsem na zem dopadl zadkem a vyděšeně se na něj podíval. "P-prosím ne" vzlykl jsem ale i přes mé prosby se otočil a rozešel se po schodech nahoru.

"Harry prosím!" Křikl jsem zlomeně a rychle vstal ze země rozebíhajíc se po schodech nahoru za ním. "Nezajem" řekl a zabouchl mi dveře před nosem. "Ne! Prosím! Harry!" Rozbřečel jsem se a začal bušit na dveře které okamžitě zamknul.

Harry

Uchechtl jsem se a odešel nahoru do pokoje. To ho naučí aby na mě nebyl drzý. Brouku budeš se holt muset naučit hrát pláč víc věrohodně aby si mě odměkčil.

Zhasl jsem si v pokoji a spokojeně se rozvalil na posteli okamžitě usínajíc.

Když jsem se ráno probudil, dal jsem si rychlou sprchu a šel udělat snídani. Měl bych ho tam nechat až do večera blbečka. Nechápu jestli mu nedochází že jsem ho unesl, že kdybych chtěl mohl bych ho prostě zabít.

Přešel jsem ke dveřím sklepa, odemkl a otevřel dveře. "Louisi?" Zeptal jsem se, rozsvítil a rozešel se po schodech dolů na co jsem každým schodem slyšel hlasitější a hlasitější vzlyky. "Louisi?" Přešel jsem k němu a vyděšeně si ho prohlédl. Seděl na zemi s nohama přitisknutýma k hrudi, dlaněmi zacpávajícími si uši a hlavou zabořenou mezi hrudí a koleny.

"Bože Lou" vydechl jsem a klekl si k němu pokládajíc mu ruku na rameno na co vykřikl strachy a rychlostí blesku vylítl do stoje otáčejíc se na mě.

"Klid Louisi" řekl jsem a postavil se koukajíc na něj. Oči měl cele zarudlé a opuchlé pláčem, tváře celé zmáčené od slz a jeho tělo se celé třáslo.

Bože co jsem to udělal..

Omotal kolem sebe ruce a vyděšeně na mě koukal tiše posmrkujíc. "Udělal jsem snídani" řekl jsem a udělal k němu krok na co on o dva odstoupil. "Pojď" povzdechl jsem si a rozešel se nahoru doufajíc že jde za mnou.

"Na" podal jsem mu jídlo když si sedl ke stolu a sedl si naproti němu. Po celou dobu co jsem jedl on koukal na talíř před sebou a ani se ho nedotkl.

"Proč nejíš?" Zeptal jsem se s nadzvednutým obočím na co zvedl hlavu a zabodl do mě své modré oči. "Fajn...tak si to sníš potom" vydechl jsem když nic neříkal.

"Běž nahoru do pokoje" řekl jsem a uklidil nádobí. Čekal jsem že bude říkat ať mu nerozkazuju nebo tak ale on se tiše zvedl a utekl nahoru.