Neviditelný spolubydlící

Omlouvám se...

Na pokoje jsme se stihli vrátit ještě s časovou reservou pěti minut. "Díky že jsi mi ukázal ten západ slunce, bylo to fakt moc hezký," řekla jsem a přemýšlela, jak se co nejrychleji vypařit. "Bez problému, tak... zase někdy?" "Jo, určitě. Měj se hezky," popřála jsem mu a trochu přehnaně se rozeběhla pryč.

"Tak co, jak to šlo s Garrym?" zeptala se mě Jess hned po příchodu na pokoj. Všimla jsem si další tašky, ale Lucy v pokoji určitě nebyla. "Ukázal mi západ slunce a šli jsme zase zpátky. Kde je Lucy?" zeptala jsem se a odvedla tak pozornost od sebe. Pokrčila rameny. "Zase jí někdo 'důležitý' napsal a ona se sebrala a odešla." Slovo důležitý prakticky vyplivla.  Jen jsem kývla hlavou a přešla do koupelny i s pyžamem.

Zapnula jsem sprchu a už si chtěla sundat tričko, ale zastavil hlas, na který jsem za jediný den dokonale zapomněla. "Kdo je Gary?" zeptal se neutrálně. Triko jsem si zase stáhla zpátky. "Ten naháč, jak spal s Jessie. Danny, jak dlouho tady jsi?" Trochu se mi třásl hlas. "Ty jsi si vyšla s klukem, o kterým víš, že je to děvkař." Povzdechla jsem si. "Ano, přesně to jsem udělala. Potřebovala jsem totiž vypadnout z pokoje od naštvané Jessie. Máš nějakej problém?! Protože od toho kina si se mnou nepromluvil ani slovo," zaječela jsem na něj. 

"Mai? Ty si povídáš sama pro sebe?" zeptala se mě přes dveře Jessie. "Jo přesně to dělám, občas si totiž potřebuju promluvit s někým, kdo mi dokonale rozumí. Nevšímej si mě." Slyšela jsem smích a tiché 'Ok, jak chceš ty pošuku.'  Bylo ticho a mě už štval zvuk tekoucí vody. Zhluboka jsem se nadechla, vysvlékla se z oblečení a vlezla si do sprchy. Uvědomovala jsem si, že se na mě Danny dívá, ale bylo mi to jedno. 

"Promiň," řekl tak tiše, že jsem si přes zvuk sprchy nebyla jistá, jestli se mi to nezdá. "Cože jsi říkal?" Závěs sprchy se pohnul. "Omlouvám se, že jsem ti to neřekl hned, ale potřeboval jsem si to sám nejdřív trochu promyslet." Spláchla jsem si z hlavy šampon a zastavila vodu. "O čem to přesně mluvíš?" Podal mi ručník, do kterého jsem se zabalila. "Já.... já jsem si na něco vzpomněl," zakoktal a přešel přímo za mě. Cítila jsem, jak mi dýchá zezadu na krk. Vykulila jsem oči na svůj odraz v zrcadle. "Víš co se ti stalo?" zeptala jsem se překvapeně. Položil si hlavu na moje rameno a objal mě. Jelikož jsem byla pořád v ručníku, bylo to... divný.

"Vzpomněl jsem si, že mi někdo umřel. Byla to holka a vypadala... přesně jako ty," šeptal mi do ucha. Nezmohla jsem se na jediný slovo. Pomalu jsem se otočila a krátce ho objala. Shodila jsem ze sebe ručník a rychle si vzala pyžamo. "Kdy se to stalo?" zeptala jsem se zrcadla, když jsem si sušila vlasy. "Nevím, ale díky tomu filmu jsem si vzpomněl na to, jak umřela. Pobodali jí v temný uličce a mě jenom zmlátili. Ani nevím proč." Mluvil hodně tiše. Zamyslela jsem se. "Pomohlo by, kdyby si si vzpomněl na její jméno. Mohli by jsem si potom nějak zjistit..." Prudce si mě otočil a políbil. Pro oporu jsem se zapřela o jeho ramena. Chytil mě jednou rukou kolem pasu a druhou za krkem. Lehce jsem ho kousla do rtu a on se odtáhl. "Prosím, nechoď v noci nikam sama, já to nechci zažít znovu," řekl udýchaně a pustil mě. "Dobře," šeptla jsem asi po dvou minutách ticha. Vzala jsem si do ruky hřeben a z pohledu do zrcadla na můj červený obličej jsem chtěla zrcadlo rozbít. Otevřela jsem dveře, do kterých se okamžitě nahrnula Lucy. "Ahoj, mohla by jsi odejít? Chtěla bych se osprchovat." Jen jsem kývla a s divným pocitem v břiše odešla z koupelny. Že by za to mohl Danny? Zamyslela jsem se. Asi bych měla přestat myslet, protože v poslední době to nedopadá nejlíp. Ne, určitě za to může ta indická kuchyně.

"Tak jaký byl rozhovor?" zeptala se mě Jessie, která sotva zvedla hlavu od knihy. Od mojí knihy. "Dokonalý, vyřešila jsem spoustu problémů." Zalezla jsem si pod deku a uvědomila jsem si, že pod ní nejsem sama. Dal mi pusu na čelo a zašeptal: "Dobrou noc Mai." Jessie zvedla hlavu. "Říkala si něco?" zeptala se. Jen jsem zakroutila hlavou a ona přikývla. "Mimochodem čteš hrozný kraviny. Kde je šťastný konec? Kde je 'žili šťastně až do smrti'?" Listovala rychle mojí knihou a já se radši natáhla a vzala jí ji z ruky. "Z pohádek jsem vyrostla. Dobrou Jess," řekla jsem už definitivně rozhodnutá neotevřít oči. To by ale ta blonďatá blbka vedle mě nemohla začít pískat. Leknutím jsem se posadila a podívala se na ní. "Co je?" zeptala jsem se zmateně. "Poprvý jsi mi řekla Jess a ne Jessie." Zářivě se na mě usmála a já se plácla do čela. Svalila jsem se zpátky do postele a přitulila se k Dannymu. Ten divný pocit tu byl zase. Tak že by to nakonec nebyla ta Indie?