Neviditelný spolubydlící

Panický záchvat

"Díky bohu!" řekla jsem tiše a vlezla do prázdného pokoje. Sundala jsem ze sebe zkrvavené tričko. "Sakra Mai! Co se ti stalo!?" zakřičel Danny a já se lekla. Úplně jsem na něj zapomněla. "Danny, můžeme to vyřešit potom? Co kdyby si mi řekla, co se děje doma?" řekla jsem výmluvně. "No, tak dobře. Co jsem tak pozoroval, tvoje máma se chovala fakt divně. Mike hodně pil a ona brečela. Tak nějak mi došlo, že je těhotná a očividně to neplánovali," dořekl Danny a já byla totálně zdrcená. Před chvíli jsem někoho zabila a teď se dozvím, že budu mít sourozence. 

"Mai?" Zvedla jsem hlavu. "Co?" "Řekneš mi co se stalo?" Najednou jsem se zase cítila jako v tom domě. Sebrala jsem se ze židle a přešla k Dannymu na postel. Obkročmo jsem si na něj sedla a začala ho líbat. Nečekal to, ale pak mě chytil za pas. Vjela  jsem mu rukama do vlasů. "Mai, co to děláš?" dostal ze sebe, když se nadechoval. Ignorovala jsem ho a nahmatala lem jeho trička. "Jsi si jistá, že to chceš poprvý dělat s neviditelným klukem?" zeptal se mě. "Máš s tím nějaký problém?" Odpověděl na otázku otázkou ten někdo, kdo právě ovládal moje tělo.

"Ani trochu," řekl rychle a rozepnul mi podprsenku. Chtěla jsem se nějak bránit, ale moje tělo mě vůbec neposlouchalo. Než jsem se nadála, byla jsem už nahá a on taky. Vedla jsem ho pomalu do koupelny a nepřestávala se s ním líbat. Dovedla jsem ho přímo pod sprchu. Ani nevím jak, ale najednou jsem měla v ruce nůž. "Mai, co to sakra....!?" nestihl doříct větu, protože jsem ho několikrát bodla do břicha. Poslední rána mi trochu ujela a já mu probodla krk. Dobře ujelo mi to trochu víc, ale přece jenom je neviditelný. Kvůli nepovedené ráně na mě dopadla sprška krve. Usmála jsem se a uvědomila si, že Danny zmizel.

Sesunula jsem se k zemi a cítila, jak mi po tvářích tečou slzy. "Šikovná holka, už zbývá jenom jeden. Ten poslední problém," řekl dívčí hlas u mého ucha. Vůbec jsem se nelekla, na řešení hlasů v mé hlavě jsem byla příliš otupělá. Začala jsem se hroutit jako domeček z karet. Moje tělo se třáslo a já brečela. Nebrečela jsem od osmi let, nikdy jsem k tomu neměla důvod. 

Po zemi jsem se doplazila k okraji vany. Položila jsem na něj nůž a  na roztřesených nohou se zvedla ze země. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Byla jsem celá od krve, dokonce jsem měla trochu i na puse. Pustila jsem vodu a začala si zběsile třít obličej. Nešlo to dolů a já se zase sesunula k zemi. "Co jsem to provedla...." zašeptala jsem a nanovo se rozbrečela. Snad jsem doufala, že moje slzy smyjí Dannyho krev.

Nevím jak dlouho bych tam brečela, kdyby se neozvala Lucy. "Hej, co se děje?" Ztuhla jsem na místě. Jsem si jistá, že nestihnu uklidit koupelnu od krve a pak před ní přijít jakoby nic. Ale za po kus nic nedám! Rychle jsem se zvedla a začala zase jasně přemýšlet. pobíhala jsem po místnosti s ručníkem v ruce a snažila se setřít krev ze všeho možného. "Lucy? Já... Ni-nic se neděje," zakoktala jsem a tiše zanadávala sama na sebe, za nejhorší výmluvu na světě."Mai, okamžitě mě pusť dovnitř, jsem si jistá, že ti můžu pomoct!" Povzdechla jsem si. Odhodila jsem hadr a přešla ke dveřím. Nejistě jsem otočila klíčem a otevřela tak dveře.

Lucy vykulila oči a přejela pohledem celou místnost. "Jsi si tím tak jistá?" řekla jsem tiše a koukala do prázdna. "Proboha Mai, co- co se...." nevěděla co říct a já musela působit jako psychopat. Vzala mě pod rameny a dovedla k vaně. Posadila mě na její okraj hned vedle nože. "Můžeš mi teď hezky pomalu vysvětlit co se stalo?" Řekla jsem jí úplně všechno. Nevynechala jsem ani tu ženu, co jsem zabila před pár hodinami, ani ten hlas v mojí hlavě. 

"Dobře Mai, ty se teď vysprchuješ a já ti potom pomůžu uklidit koupelnu," řekla naprosto s klidem. Jak může být sakra tak klidná!? Nic jsem na to neřekla, jen jsem pomalu přešla do sprchy a zapnula teplou vodu. Po hodině jsem si uvědomila, že čistší už nebudu. Nebyla jsem překvapená, když na mě čekala Lucy s ručníkem a oblečením. Zjistila jsem, že koupelna už je čistá a byla Lucy nesmírně vděčná, protože jsem byla nehorázně unavená. Už jsem vnímala jen jak mi Lucy češe vlasy a pak nádhernou černotu, která mě nenutila na nic myslet.

"Takže zabila mrtvýho kluka, to se zase tak moc nestalo ne?" zeptal se neznám hlas. Měla bych otevřít oči, ale tak strašně mě bolela hlava! "Mrtvýho kluka a nějakou ženu, navíc jí k tomu nutí mrtvá přítelkyně toho..." "Ehm lidi? Myslím si, že už se probrala." Ucítila jsem ruku na mém rameni. "Mai? Mohla by jsi prosím otevřít oči?" zeptala se mě Lucy mírně. Pomalu jsem od sebe odlepila víčka a sedla si na postel. Okolo mě bylo spoustu neznámých tváří. Poznávala jsem jenom Lucy a Garyho, který se na mě mírně usmál. "Je tu hodně lidí, že? Zajímá tě, kterého z nich zabiješ příště?" promluvila zase ta mrcha. Chytila jsem se za hlavu. "Co to do hajzlu bylo?" zeptal se mně neznámý blonďák. "Co se stalo Patricku?" zeptal se další neznámý. "Bylo to divný, soustředil jsem se na její myšlenky a pak se ozval úplně jiný hlas. Mimochodem ne moc milý hlas." Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. "Jak...?" nedořekla jsem otázku, protože jsem nad sebou zase ztratila kontrolu. 

Ušklíbla se. "Takže... vy si hrajete na nějakou partu hrdinů?" zeptala se a vylezla z postele. Všichni se na mě udiveně koukali. "Myslíte si, že mi můžete v něčem zabránit?" Lucy naklonila hlavu na stranu. "Mai, co to sakra meleš?" "To nejsem já!" křičela jsem, ale nikdo mě neslyšel. Zarazila se a já zakřičela znovu. Tentokrát hlasitěji a o něco výš. Chytila se za hlavu a já si uvědomila, že jí můžu nějak ublížit. Chtěla jsem zakřičet znovu, ale zastavila mě. "Fajn! Už neřvi, bolí mě z tebe hlava." Opustila mě a já se sesunula na zem. "Může mi někdo prosím vysvětlit, co se to tu děje? Patricku?" Opřela jsem se o postel a zhluboka se nadechla. Pulsovalo mi v hlavě a já se bála otevřít oči. "Ten kdo jí mluvil v hlavě se sní tak nějak vyměnil a pak jí zase nechal, protože dost hlasitě ječela," řekl Patrick. Tak nějak mi došlo že čte myšlenky. "Výborně, další člověk v mojí hlavě. Příště přineste pivo, uděláme párty," řekla jsem ironicky. "Bereš to celkem v klidu," řekl někdo. "Můj panický záchvat skončil. Teď chci zjistit, jak zabít tu nehmotnou mrchu, která bydlí v mojí hlavě."