Neviditelný spolubydlící

Překvapení!

Probudil mě křik. Rychle jsem se vyhrabal ze svojí vyhřáté postele, abych zjistila, že mi mrzne v pokoji. Já blbá totiž zapomněla zavřít okno, kterým jsem předchozího dne vyskakovala. Ze zdola se ozýval hlasitý rozhovor a já si vzpomněla na události minulého dne. Rychle jsem seběhla schody, abych zjistila, proč Jessie tak křičí na mojí mamku. Nikdo jiný by totiž v bytě být neměl.

Scéna v obýváku však byla takhle brzo ráno nad moje chápání. Moje mamka vraždila pohledem osobu stojící před televizí a Jessie na dotyčného něco křičela. "Co se tu ksakru děje!?" vykřikla jsem a všichni se na mě ohlédli. Došlo mi, kdo je tu navíc. "A co si ty do hajzlu myslíš, že tu děláš!?" zeptala jsem se hrubě Mika. Otevřel pusu, ale neměl šanci mi odpovědět, protože na něj začala křičet Jessie. "Okamžitě vypadni a už se k nám nikdy nepřibližuj!" Nechápala jsem, proč se do toho taky zapojovala, ale souhlasila jsem s ní. "Dobře dámy, teď se hezky uklidníme. Asi jsem si v ložnici zapomněl nabíječku. Nepřijel jsem dělat problémy," řekl klidně a to mě hrozně iritovalo. "Dojdu ti pro ní a ty hned vypadneš." 

V mámině ložnici jsem tu nabíječku hledala celkem dlouho, protože tam měla nehorázný bordel. Všude se válelo oblečení a sem tam i nějaký ten špinavý talíř. Našla jsem jí zapadlou za nočním stolkem.

"Jessie se vrací se mnou," oznámil mi Mike, když jsem mu s odporem předávala nabíječku. "Ne! Já nikam nejedu, mám dovolený tady být." Mike se ušklíbl. Doopravdy jsem nechápala, kdy se z něj stal takový bastard. "To je možný, ale nemáš to dovolený ode mě. Navíc bych rád zopakoval určitou legrační akci. Co ty na to zlatíčko?" Štípl Jessie do tváře... a to rozhodně neměl dělat. Zachytila jsem moment, kdy Jessie škublo v tváři a vrazila Mikovi pěstí. Ten zavrávoral a chytl se za nos. Moje mamka jakoby se teprve teď probrala. "Proboha! Co se děje?" ptala se zmateně. "Mai zamkni dveře!" zakřičela na mě Jessie, protože jsem stála nejblíž. Bez ptaní jsem to udělala a ona vytáhla z kapsy mobil. Než jsem se vzpamatovala, zavolala policii.

Mike se jí pokusil zastavit, ale bylo pozdě. "Přijedou za dvacet minut," řekla a vítězně se usmála. "Všechno jim řeknu! Přece jenom co by jsi mi ty mohl udělat." Mikovi tekla krev z nosu a přímo zuřil. Chytil Jessie za zápěstí a ona upustila mobil. Vysmekla se mu a dala mu další pěstí. Já s mamkou jsme byly schopné jen zírat s otevřenou pusou. "Myslíš si, že potom co jsi mi udělal se nebudu umět bránit?" křikla na něj a kopla ho do břicha. Až po třetím kopnutí jsem se trochu vzpamatovala a přešla jsem k Jessie. Chytila jsem jí za rameno a odtáhla trochu dál od Mika. Ten se na podlaze choulil do klubíčka a mně se ten pohled zamlouval. "Dobře ty, ale můžu se zeptat za co to bylo?" Odtáhla se ode mě a šla si sednout na gauč. "Povím to pak všechno najednou."

Policie přijela a my měli trochu problém s vysvětlováním. Pořád nechápali, že by měli odvézt Mika a ne Jessie. Ta nám zatím popsala, co jí Mike provedl. Když skončila, litovala jsem, že jsem si do Mika nekopla. Takovou šanci už asi nedostanu. 

Já s mamkou jsme zůstaly doma a Jessie jela na stanici, aby mohly sepsat hlášení. "Nemůžu tomu uvěřit..." řekla máma a rozbrečela se. "A teď doufám nebrečíš kvůli tomu, že ho zavřeli." Vytočeně se na mě podívala. "Děláš si legraci? Tak blbá zase nejsem. Mně je spíš líto, že jsem něco měla s tím... Ani pojmenovat ho před tebou nemůžu." Protočila jsem očima. "Už mi není deset, mami," řekla jsem s úsměvem a šla udělat něco k obědu

............

Jessie se vrátila až něco po třetí hodině odpoledne. Bylo na ní znát, že o tom nechce mluvit. Naservírovala jsem jí špagety a ona se na mě vděčně usmála. "Kde máš mámu?" zeptala se s plnou pusou a já se musela ušklíbnout. "Šla si lehnout. A pak že já jsem lenoch." Jessie dojedla špagety. Nechápu jak to mohla zvládnout tak rychle, padalo to do ní jako do popelnice. Otřela si pusu do utěrky a zeptala se nahodila dost nepříjemné téma. "A jak se vůbec má Danny? Je tu teď někde?" Začaly mě štípat oči, při vzpomínce na něj. "Ne, Jessie. Danny už tu není a nikdy nebude," řekla jsem a chtěla odejít, jenže její výslech zřejmě neskončil. "Počkej, to mi chceš říct, že ten náš neviditelný spolubydlící je doopravdy mrtvej?" Jen jsem jí na to přikývla, protože při mluvení bych se asi rozbrečela. Jessie to poznala a radši se vzdálila. "Stejně mi to jednou řekneš," zakřičela z obýváku. Naneštěstí zrovna v tu chvíli se vedle mě objevila mamka. "Co jí řekneš?" zeptala se a já se začala nějak moc potit. "Ehm.. To jsi špatně rozuměla... ona... ehm.. ona říkala: Stejně při tom jednou hekneš." Moje mamka na mě vykulila oči. No výborně Mai. "To si ze mě děláš srandu, mladá dámo! Stačí že jsem těhotná já, další dítě nepotřebujeme, takže tady nechci slyšet nic o hekání, je vám to jasné, dámy?" Pamatujete si jak se Jessie chovala při příjezdu k nám domů slušně? Já už ani ne. "Od toho jsou šprcky, paní T." zakřičela na celý dům a mamka zrudla. Dostaly jsem hodinovou přednášku o bezpečném sexu...

"Mami! My se s Jessie jdeme projít!" křičela jsem někam do patra. "Dobře, ale hlavně opatrně!" zakřičela mamka nazpátek a Jessie se ušklíbla. "Tuhle větu říká dneska už po pátý," zahihňala se jak nějaká malá holka. "Kdyby jsi držela hubu s těma šprckama, tak jsme se o tom vůbec nemusely bavit," řekla jsem naoko naštvaně, ale taky mi to přišlo vtipný. 

"Fajn, teď mi řekni jak to bylo s Dannym." Zhluboka jsem se nadechla a řekla Jessie všechno. A tím myslím úplně všechno. Asi jsem to už potřebovala někomu vyklopit. Po dokončení mého vyprávění se zastavila. Sedla si na zem a dokonale ignorovala fakt, že sedí na silnici. "A já si myslela, že mám složitej život," zasmála se jako psychopat a pokračovala. "Ale na tebe fakt nemám." Pousmála jsem se a kývla hlavou. Začala nějak víc jezdit auta, tak jsem k Jessie natáhla ruku a dovedla jí na louku, kde jsem se sama skácela k zemi. Ten amulet na krku se sebou začal trochu trhat, ale já se ho pro dnešek rozhodla ignorovat. "Jaký je to umřít?" zeptala se zničehonic Jessie, co se svalila vedle mě. Je fajn mít někoho, s kým si můžete povídat o takových sračkách...

Asi dvě hodiny jsem se ještě toulaly venku, ale jelikož se blížila zima, stmívalo se moc brzo. Musely jsme se vrátit. "Jak myslíš, že to ten Barbary nevlastní skoro brácha myslel?" zeptala se mě a já se zamyslela. "Když jsem byla Tam, mimochodem pomůžeš mi vymyslet název, viděla jsem tam takový vězení. Bylo tam strašně moc duší. Mohly to být tisíce, možná miliony, nejsem si jistá. Ale měla jsem z toho vážně špatný pocit. Přišlo mi to prostě tak nějak nefér. Je to prakticky nekonečná země, kde si můžeš žít svoje sny a ti chudáci tam jsou zavřený bez možnosti pohybu." Jessie pokývala hlavou. "Takže si myslíš, že těm duším nepomáháš?" Už jsem se nadechovala k odpovědi, ale zastavil mě ten zatracený amulet. Zase začal poskakovat okolo mého krku. Blížili jsme se k našemu domu a já dostala takovou zlou předtuchu. Rozeběhla jsem se a Jessie mě bez protestů následovala. Asi jsem nebyla jediná, kdo si toho všiml. 

Dveře byly otevřeny a doma nikdo nebyl. Moje mamka zmizela.