Bála jsem se každého stínu v místnosti a odpočítávala vteřiny, než pro mě Gary přijede. Uslyšela jsem přijíždět auto, ale i tak jsem se bála vylézt z gauče. Pro jistotu jsem i zhasla světlo. Dveře se prudce otevřely a v nich stál Gary. Zvedla jsem se z gauče a chtěla ho obejmout, ale on mě předběhl. Mačkal mě k sobě, jako kdybych se měla každou chvíli rozplynout. "Gary?" Rychle se odtáhl a začal mě prohlížet. "Co je? Bolí tě něco? Je ta Mary pryč?" ptal se starostlivě. Musela jsem se tomu pousmát. "Dusil si mě. Ne, nic mě nebolí a ano, Mary je pryč." Oddechl si a znovu mě objal. I když mě neviděl, usmívala jsem se. Pak jsem ale uviděla pohyb za oknem.
"Gary? Myslím, že venku někdo je," pronesla jsem vystrašeně. Co se to se mnou sakra děje!? Vždyť jsem se nikdy nějak zvlášť nebála. Gary se okamžitě otočil a podíval se z okna. "Nikoho nevidím, Mai," řekl chlácholivě. "Třeba se ti to jenom zdálo." Chytil mě za ruku a vykulil oči. Se strachem v očích mi sáhl na čelo. "Jsi si jistá, že jsi v pořádku?" Kývla jsem hlavou. "Jen je mi hrozná zima," řekla jsem pořád stejně potichu, jako předtím. Nevím proč, ale bála jsem se mluvit hlasitěji. Měla jsem pocit, jakoby nás někdo poslouchal. "Tak pojď, odvezu tě na pokoj." Hodil přese mě svojí bundu a já se do ní zachumlala. Vyšli jsme ven z chaty a já zase zahlédla ten stín, tentokrát jsem si byla jistá. "Tamhle! Viděl jsi to?" Gary se díval přesně na místo kam jsem ukazovala, ale zdálo se, že si ničeho nevšiml. Jen zakroutil hlavou a pak mě něžně odtáhl do auta.
Nastartoval a okamžitě zapnul topení. Odjížděli jsem od chaty a já v zrcátku uviděla nějakou postavu, jak nám mává. "Jsi strašně bledá," řekl Gary s pohledem upřeným na silnici. "Vždyť jsem byla chvíli mrtvá." Zamračeně se na mě podíval. "Mai, všichni odjeli před dvěma dny a nepohřbili tě jenom proto, že jsem je přemluvil. Probudila jsi se až dneska a to znamená, že jsi byla mrtvá tři dny." To vysvětlovalo to datum v mobilu. "Vnímala jsi vůbec... něco?" Povyprávěla jsem mu, co se stalo a to, že mě zachránil jeho hlas.
Chtěla jsem jít k sobě do pokoje, ale on mi to nedovolil. "Myslíš si, že potom co se stalo tě nechám samotnou?" ironicky se uchechtl a proplet si se mnou prsty. "To mě teď budeš doprovázet na každým kroku?" Otevřel dveře a hned na to i skříň, ze které vyndal jedno z jeho triček. "Nějakou dobu určitě," usmál se a hodil mi bílé triko. Přešla jsem do koupelny a převlékla se. To triko nebylo až tak dlouhé a sahalo mi jenom kousek pod zadek. "Jak milé, Gary" šeptla jsem si pro sebe a vyšla z koupelny. Gary ke mně stál zády s mobilem u ucha. "Dneska ne, nech jí tak den vydechnout. Já to zvládnu, čau." Otočil se a uviděl mě. Skousl si spodní ret a okatě si mě prohlížel. Opřela jsem se o rám dveří. "To je ale náhoda, že jsi mi dal asi to nejkratší triko ze skříně, co?" Zazubil se na mě jako malý kluk a svalil se na postel. Zakroutila jsem hlavou a chtěla si lehnout na druhou postel v pokoji. "Já myslel, že bychom mohli třeba koukat na film?" řekl s otázkou v hlase. Byla pravda, že usnout by se mi stejně nepovedlo, takže proč ne? Lehla jsem si k němu a on podal notebook z nočního stolku. "Tak co to bude, nějaká komedie, romantická blbost, drama nebo..." "Prostě tam zapni horor a už sklapni," řekla jsem prostě a našla jeden, kterém jsem slyšela, že je doopravdy strašidelný.
Začala jsem se strašně smát, když byl někdo rozsekán sekačkou a Gary se na mě jen nechápavě díval. "To jsi takhle morbidní pořád, nebo jen od návštěvy záhrobí?" zeptal se, ale pořád u toho koukal na film. Najednou nadskočil a já se musela znovu zasmát. "To jsi takový posera pořád, nebo jen od doby co se známe." Podíval se mi do očí a mně došlo, že nás od sebe dělí sotva pět centimetrů. "Od doby co tě znám je spoustu věcí jinak," řekl a trošku se naklonil. "Romantický řečičky jo?" Zasmál se. "A zabírá to?" Naklonila jsem hlavu na stranu a přivřela oči.
Najednou mi úplně hráblo a přiblížila jsem se k němu. "Jo, ale stejně ti nedám," zašeptala jsem a políbila ho na tvář. Prudce se nadechl a nějakým záhadným způsobem jsme si vyměnili pozici. "Jsi si tím jistá?" zeptal se a skousl mi ušní lalůček. Celá jsem se napjala, ale on stejně pokračoval. Líbal mě na tvář a pomalu se přesouval k mým rtům. Lehce mě kousl do spodního rtu a já se konečně probrala. Chytila jsem ho za tričko a přitlačila ho na matraci. Lehla jsem si na něj a spojila naše rty. "Wow, nějaká divoká, ne?" Odtáhla jsem se od jeho krku a zadívala se mu do očí. "Vadí ti to? Já totiž můžu kdykoli přestat," řekla jsem varovně. Přetočil mě pod sebe a chytil mi ruce nad hlavou. "Na to ani nemysli, kočko." Oplatil mi ten krk a znovu mě kousl. "Já a kočka?" řekla jsem slabě, protože jsem se snažila nevzdychat. "To ty jsi ten, co pořád kouše." Aby potvrdil moje slova, kousl mě znovu. Tentokrát jsem se neudržela a vydala ze sebe zvláštní zvuk. Slyšela jsem jak se uchechtl. Rukou mi vjel pod triko a hladil mě po břiše. Určitě bych dělala to samý, kdyby mi ten debil nedržel ruce nad hlavou. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale neměla jsem šanci. "Copak? Chtěla by jsi mít volný ruce?" zeptal se mě posměšně. Vraždila jsem ho pohledem. Svojí volnou rukou mi podepřel záda a rozepnul mi podprsenku. Sundal mi jedno ramínko a já začala postupně červenat. Co to do prdele dělám!? Chtěla jsem začít protestovat, ale zastavil mě ten hlas.
"Mohli byste se přestat olizovat a... okusovat? Proboha ta dnešní doba je vážně divná." Prudce jsem se napřímila a bouchla tím sebe i Garyho do čela. "Au! Co blbneš? Mai, stačilo říct, že to nechceš a ne..." Zakryla jsem mu pusu a dívala se do místnosti na podivně zkroucenou postavu. "Kdo jsi?" zeptala jsem se odhodlaně. Vím, že Gary se na mě nechápavě díval, ale já ho nevnímala. Postava vešla na světlo z notebooku. Vůbec se mi to nelíbilo, protože to bylo moc blízko k nám. Odtáhla jsem se trochu dál a pustila tím Garyho, který se díval na stejně místo jako já. "Jmenuji se Andrew, slečno a potřeboval bych vaší pomoc," řekl celkem mile. Nechápavě jsem naklonila hlavu a pořádně si ho prohlédla. Teprve teď jsem si všimla, že jeho záda jsou divně nahnutá a jedna jeho ruka mu volně visí na pravou stranu... Stejně jako jeho hlava.
ČTEŠ
Neviditelný spolubydlící
ParanormalSkoro každý z nás, měl někdy imaginárního kamaráda. Jenže co když ten váš kamarád není vůbec imaginární? Maia se musí vypořádat se svým spolubydlícím, který ji pronásleduje už něco málo přes deset let a odmítá odejít. Mai se kvůli němu převrátí c...