Neviditelný spolubydlící

Velmi vtipné

Pomalu jsem otevřela oči. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nevypadalo to tu jako na intru. Vzpomněla jsem si na chatu, Mary a kámen. Dotkla jsem se svého čela a musela jsem syknout bolestí. "Díky Marku." Otevřela jsem dveře a vyšla na úzkou chodbu. Všude byla tma, vypadalo to tu jako z hororu. Pomalu jsem šla dál. Cestou jsem míjela několik zavřených dveří, ale nevšímala jsem si jich, protože na konci chodby jsem viděla světlo. Když jsem byla blíž, uslyšela jsem i zvuky.

"To je nechutný!" řekl někdo z místnosti. Nakoukla jsem dovnitř. Naskytl se mi pohled na televizi, ve které běžel nějaký horor. Nějaká holka si tam zrovna rozřízla jazyk. "Vole, kdyby tohle udělala Mai, místo toho ukousnutí jazyka, asi bych se posral strachy," řekl zase někdo jiný. Seděli ke mně zády. Zamračila jsem se, když mi došlo, že mluví o mně. Mračit jsem se ale rychle přestala, protože jsem dostala brilantní nápad. Přešla jsem až úplně k nim tak, aby si mě nevšimli a naklonila hlavu. "Beru na vědomí, příště to trochu vylepším," řekla jsem polohlasně. Všichni tři, co seděli na gauči nadskočili a zakřičeli jako malý holky. Teprve teď jsem zjistila, že z nich znám jenom Garyho. Asi bych vyprskla smíchy, ale na to mě moc bolela hlava, tak jsem se jenom usmála.

"Do prdele Mai!" zařval někdo, koho neznám. Naklonila jsem hlavu na stranu. "A vy jste kdo?" zeptala jsem se těch dvou neznámých kluků. Podívala jsem se na Garyho, který mě pořád rozdýchával. "Mai, tohle je Noah a James," představil mě dvěma klukům. Noah vypadal jako normální kluk s hnědými vlasy a modrýma očima. Zato James vypadal divně. Jeho vlasy byly zrzavé a oči ve tmě oranžově zářily. Zírala jsem na ně asi moc dlouho, protože se začali nepříjemně ošívat. Zatřásla jsem hlavou a natáhla ruku k Noahovi. Potřásl si se mnou a je přešla k Jamesovi.  Dotknout se ho, bylo jako dotknout se horké žárovky. Dokonce jsem od něj dostala ránu. Ucukla jsem rukou a on si skousl spodní ret. "Promiň," řekl krátce a odešel z místnosti. 

Chtěla jsem se na Jamese zeptat, ale Gary s otázkami začal jako první. "Je ti dobře?" zeptal se mě. Jen jsem pokývala hlavou. "Ukaž jazyk," řekl jednoduše Noah. Protočila jsem očima a vystrčila na něj svůj jazyk. Zavadila jsem při tom o zuby a nehorázně to začalo bolet. "Takže nám Mark zase kecal, když říkal že si ukousla půlku jazyku. Vždyť jí chybí jenom kousek!" Vykulila jsem oči. Přeběhla jsem k oknu. V místnosti svítila jenom televize a tak jsem dokonale viděla svůj odraz. Doopravdy mi chyběla špička jazyku. "Já tu svini zabiju!" křikla jsem a odkráčela do pokoje, ve kterém jsem se probudila. Sedla jsem si na postel. "Tak co, jsi tu celou dobu, že jo?" zeptala jsem se jí v duchu naštvaně. "Nehodlám tě opustit, dokud nedokončím, co jsem začala," řekla posměšně. "Takže se mám zabít? Proč, řekni mi jeden dobrý důvod, proč mě chceš tak moc mrtvou!" Chvíli bylo ticho. Okrajově jsem vnímala, jak do pokoje vběhl Mark s Garym v patách. Začal se mnou cloumat a něco na mě křičel, ale já jsem pořád čekala na odpověď. "Protože dokud ty neumřeš, já nemůžu odejít."

"Mai, jestli něco neřekneš, budu si muset dojít pro kámen," říkal mi Mark a já jsem zakroutila hlavou. "Na to ani nemysli. Zrovna teď, když už vím jak se zbavit Mary, mě nikdo nesmí praštit do hlavy," řekla jsem zamyšleně. Všichni v místnosti se zarazili. "Ehm, Mai?" Zvadla jsem hlavu k Markovi. "Co máš v plánu?" zeptal se mě nedůvěřivě. Zvedla jsem se z postele. "Máte tady vanu?" Vana by se mi neuvěřitelně hodila. Když jsem přemýšlela nad tím, co se chystám udělat, přejel mi mráz po zádech. Upřímně jsem si nebyla jistá, jestli to vůbec vyjde. Vlastně jsem si nebyla jistá vůbec, protože jsem to viděla v televizi. Ale musela jsem to alespoň zkusit. "Ano, vana tu je, ale k čemu jí potřebuješ Mai?" zeptal se Mark trochu rozčíleně. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se mu do očí. "Budete mě muset utopit v ledový vodě."

.................

"Pořád s tím nesouhlasím," řekl Gary nakvašeně. Protočila jsem oči v sloup a do nákupního košíku hodila už asi pátý pytel ledu. "I Mark uznal, že by to mohlo vyjít a udělám to buď s tvojí pomocí nebo bez ní. Tak jako tak to prostě udělám." Ublíženě se na mě podíval, stáhl obočí k sobě a pomohl mi naplnit košík ledem. U pokladny jsem na pás přihodila dvě čokolády. Jednu si dám před tím než umřu a na tu druhou se pak doufám taky dostane. Gary zaplatil a šli jsme vyložit nákup do auta. Seděla jsem na místě spolujezdce. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči, snažila jsem se nedat na sobě znát strach, ale byla jsem posraná až za ušima. Navíc jestli umřu, ani se nestihnu rozloučit se svojí matkou. Protože zavolat jí a říkat jak moc jí mám ráda je hrozně podezřelý.

Na svojí ruce jsem ucítila jinou. Otevřela jsem oči a viděla Garyho úsměv. "Nemusíš to dělat," řekl až moc mírně. Propletla jsem si s ním prsty a nabrala tak trochu odvahy. "Kdybych to neudělala takhle, zabije mě ona a to už bude určitě napořád." Naklonil se ke mně trochu blíž, takže jsem cítila jeho dech na krku. Když byly jeho rty asi centimetr od těch mých, natočila jsem hlavu na stranu. Dal mi tak pusu na tvář a nechápavě se na mě díval. "Udělej to, až se vrátim," řekla jsem šeptem. Prohrábl si vlasy a zmučeně se mi podíval do očí. "Víš co umím já?" zeptal se mě trochu hystericky. Naklonila jsem hlavu na stranu. "Mark umí telekinezi, Patrick čte myšlenky a já vidím budoucnost. Jenže oni dva to můžou ovládat, u mě to prostě přijde. Třeba když se něčeho nebo někoho dotknu. Ani nevíš, jak moc bych si přál, aby jsem viděl, jestli se ti to povede... nebo ne." Poslední slova řekl strašně potichu.

"Takže, když jsi mi u tebe v pokoji říkal, že všechno dobře dopadne..." Šťastně se na mě usmál. "Jo, viděl jsem budoucnost, ale hodně dalekou. Do tý doby se může ještě hodně změnit," řekl a najednou zesmutněl. "Co jsi přesně viděl?" Zakroutil hlavou a vylezl z auta. "Měly bychom vyložit ten led.